Étienne Bonnot de Condillac

Étienne Bonnot de Condillac
Narození30. září 1714
Grenoble
Úmrtí3. srpna 1780 (ve věku 65 let)
Beaugency
Povolánífilozof, ekonom, psycholog, encyklopedista, katolický kněz, spisovatel a teolog
Tématafilozofie
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Logo Wikimedia Commons galerie na Commons
Logo Wikicitátů citáty na Wikicitátech
Seznam dělSouborném katalogu ČR
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Étienne Bonnot de Condillac (30. září 1715, Grenoble3. srpen 1780, Lailly-en-Val) byl francouzský filozof, katolický kněz a encyklopedista.

Condillac, bratr utopického komunisty Mablyho, přesídlil uprostřed čtyřicátých let XVIII. stoleté do Paríže, kde se seznámil s Rousseauem, Diderotem a fyziokraty.[1] Byl představitelem osvícenství, ve filozofii pak konkrétně tzv. sensualismu. Navazoval na dílo Johna Locka. Zaobíral se především filozofií mysli (zejm. kniha Traité des sensations z roku 1754). Zabýval se ovšem také ekonomií, logikou či jazykovědou.

  • Essai sur l’origine des connaissances humaines [Rozprava o původu lidského poznání] (1746)
  • Traité des systèmes [Pojednání o systémech] (1749)
  • Traité des sensations [Pojednání o počitcích] (1754)
  • Traité des animaux [Pojednání o zvířatech] (1755)
  • Cours d’étude pour l'instruction du Prince de Parme [Studijní kurzy pro výuku prince parmského] (1775)
  • Le Commerce et le gouvernement considérés relativement l’un à l’autre [Vzájemný vztah mezi obchodem a vládou] (1776)
  • La Logique ou l’art de penser [Logika čili umění myslet] (1780)
  • La Langue des calculs [Řeč počítání] (1798, posmrtně)

České a slovenské překlady

[editovat | editovat zdroj]
  • CONDILLAC, Etienne Bonnot de. Esej o původu lidského poznání. 1. vyd. Praha: Academia, 1974. [V tiráži uvedeno chybně vročení 1973.] 245 s. Filosofická knihovna.
    • Francouzský osvícenský filosof vydal Esej o původu lidského poznání anonymně v r. 1746 v Amsterodamu. V díle, které podává nárys Condillacovy filosofie, se pokouší formulovat a řešit záhady poznání a zejména povahu lidské zkušenosti. Bojuje proti metafyzickým systémům svých předchůdců a vytváří vlastní teorii radikálního senzuálního empirismu.
  • Antológia z diel filozofov. Zv. 5. Novoveká empirická a osvietenská filozofia. Bratislava: Vydavateľstvo politickej literatúry, 1967. 543 s. [Obsahuje část Condillacova spisu „Rozprava o pocitech“ na str. 223–279.]
  1. Dějiny filosofie, sv. II, s. 382.
  2. Viz vydání Indexu z roku 1948 – dostupné online Archivováno 1. 9. 2015 na Wayback Machine.

Literatura

[editovat | editovat zdroj]
v češtině
  • ALEXANDROV, Georgij; BYCHOVSKIJ, Bernard; JUDIN, Pavel, Mark Mitin (red.), 1952. Dějiny filosofie. Překlad : Hana Malínská a Jaroslav Vlček. 1., autoris. vyd. Svazek II „Filosofie XV.—XVIII. století“. Praha: Svoboda. 518, [4] s. Kapitola „Francouzský materialismus XVIII. stol.“, s. 378–490. 
  • RÖD, Wolfgang. Novověká filosofie. II, Od Newtona po Rousseaua. Překlad Jindřich Karásek. Vyd. 1. Praha: OIKOYMENH, 2004. 579 s. Dějiny filosofie; sv. 9. ISBN 80-7298-109-9. [Kapitola „Etienne de Condillac" (teorie idejí; Condillac jako ekonom; metodologie; Condillacovi následovníci) je na str. 261–274.]
v cizích jazycích
  • Jacques Derrida, L'archéologie du frivole, Lire Condillac, Éditions Gallilée, 1973
  • André Charrak, Empirisme et métaphysique, L'Essai sur l'origine des connaissances humaines de Condillac, Vrin, 2003

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]
31. křeslo Francouzské akademie
Předchůdce:
Pierre-Joseph Thoulier d'Olivet
17681780
Étienne Bonnot de Condillac
Nástupce:
Louis-Élisabeth de la Vergne de Tressan