Š’-tchao | |
---|---|
Rodné jméno | Ču Žuo-ťi |
Jiná jména | Jüan-ťi |
Narození | 1642 Kuej-lin |
Úmrtí | 1707 Jang-čou |
Znám jako | malíř |
Nábož. vyznání | buddhismus, taoismus |
Rod | Dynastie Ming |
multimediální obsah na Commons | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Š’-tchao (čínsky pchin-jinem Shítāo, znaky zjednodušené 石涛, tradiční 石濤; 1642–1707) byl čínský malíř a teoretik umění. Maloval především krajiny a přírodní motivy, jeho formální inovace i teoretický spis Poznámky k malířství (画语录) ovlivnily další vývoj čínského umění.
Š’-tchaovo vlastní jméno bylo Ču Žuo-ťi (čínsky pchin-jinem Zhū Ruòjí, znaky zjednodušené 朱若极, tradiční 朱若極), mnišské jméno Jüan-ťi (čínsky pchin-jinem Yuánjì, znaky zjednodušené 元济/原济, tradiční 元濟/原濟), zdvořilostních jmen v průběhu života používal na dva tucty.
Narodil se v císařské rodině, po pádu dynastie Ming roku 1644, kdy unikl jen náhodou smrti, však byl nucen změnit si jméno. Jako Kchu-kua che-šang (苦瓜和尚, mnich Okurka) se stal potulným buddhistickým mnichem, roku 1693 však konvertoval k taoismu.
Maloval především krajiny a přírodní motivy v žánru květin a ptáků, nezříkal se ani figurální malby. V kontrastu se soudobými ortodoxními malíři (např. čtyřmi Wangy) byla jeho díla nezávislejší na malířské tradici,[1] jeho individualismus vyjádřený i v teoretickém spisu Poznámky k malířství (画语录) ovlivnil další vývoj čínského malířství.