2S9 Nona-S | |
---|---|
Typ vozidla | samohybný minomet |
Země původu | Sovětský svaz |
Historie | |
Výrobce | Motovilichinské závody |
Návrh | 1974–1980 |
Období výroby | 1979–1987 (2S9) |
Ve službě | 1981–dosud |
Základní charakteristika | |
Posádka | 4 |
Délka | 6,02 m |
Šířka | 2,63 m |
Výška | 2,30 m |
Hmotnost | 8,7 t |
Pancéřování a výzbroj | |
Pancéřování | 15 mm max. |
Hlavní zbraň | 1 x dělo 2A51 ráže 120 mm |
Sekundární zbraně | kulomet ráže 7,62 mm |
Pohon a pohyb | |
Motor | vznětový motor 5D20 |
Výkon | 240 hp |
Odpružení | torzní tyče |
Max. rychlost | 60 km/h (na silnici) 9 km/h (ve vodě) |
Poměr výkon/hmotnost | 27,1 hp/t |
Dojezd | 500 km |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
2S9 Nona-S (rusky 2С9 «Нона-С» podle indexu GRAU) je sovětský, resp. ruský samohybný minomet ráže 120 mm vyvinutý v Ústředním vědecko-výzkumném institutu přesného strojírenství (CNIITOČMAŠ) v Podolsku a Permském strojírenském závodě V. I. Lenina (Motovilichinské závody).
Nona (zkratka ruských slov Новейшее Орудие Наземной Артилерии) je rodina 120mm dělostřeleckých zbraní s drážkovanými hlavněmi a nabíjením přes závěr, které kombinují vlastnosti minometů, houfnic a kanonů.[1]
Minomet 2S9 je postaven na podvozku z obrněného vozidla BTR-D[2], jehož trup je zčásti postaven na bázi hliníku. Do služby byl uveden roku 1981.