Abéliovník dvouřadý | |
---|---|
Květy abéliovníku dvouřadého | |
Stupeň ohrožení podle IUCN | |
ohrožený[1] | |
Vědecká klasifikace | |
Říše | rostliny (Plantae) |
Podříše | cévnaté rostliny (Tracheobionta) |
Oddělení | krytosemenné (Magnoliophyta) |
Třída | vyšší dvouděložné (Rosopsida) |
Řád | hluchavkotvaré (Lamiales) |
Čeleď | olivovníkovité (Oleaceae) |
Rod | abéliovník (Abeliophyllum) |
Binomické jméno | |
Abeliophyllum distichum Nakai, 1919 | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Abéliovník dvouřadý (Abeliophyllum distichum) je rostlina z čeledi olivovníkovité a jediný druh rodu abéliovník. Je to keř s jednoduchými vstřícnými listy a bílými nebo růžovými květy. Pochází z Koreje. Kvete před olistěním podobně jako zlatice a je znám pod jménem bílá zlatice. Pěstuje se jako zajímavá okrasná dřevina.
Abéliovník je opadavý keř dorůstající výšky až 1,5 metru. Listy jsou jednoduché, vstřícné, vejčité až eliptické, celokrajné, na vrcholu zašpičatělé, 2 až 5 cm dlouhé. Na rubu i na líci jsou přitiskle chlupaté. Květy jsou bílé nebo růžové, čtyřčetné, uspořádané v krátkých hroznech vyrůstajících na loňských větévkách. Koruna je řepicovitá a má asi 1,5 cm v průměru. Květy se objevují před olistěním, v březnu až dubnu, a výrazně, příjemně voní po mandlích. Tyčinky jsou 2. Plodem je dlouze křídlatá nažka.[2][3]
Abéliovník má květy podobné zlatici, proto se mu někdy říká bílá zlatice. Listy a celkovým habitem se podobá spíše abélii.
Abéliovník dvouřadý se vyskytuje pouze v Koreji. Většina lokalit se nachází v oblasti Chungcheong na jihozápadě země. Keř roste zejména na balvanitých březích řek v doprovodu dalších dřevin, jako je platykaryje šišticovitá (Platycarya strobilacea), borovice hustokvětá (Pinus densiflora) a různé duby.[4][5][6]
Abéliovník je v České republice pěstován jako zajímavý okrasný keř, cenný zejména časným kvetením. Pěstuje se také v růžovokvěté formě, známé jako kultivar 'Roseum'. Abéliovník je vysazen např. v Dendrologické zahradě v Průhonicích (v obou formách) a na alpínu Průhonického parku.[3][7]
Abéliovníku vyhovuje lehce přistíněné, chráněné stanoviště a je vhodný zimní kryt. Na půdu není náročný. Na jaře se neořezává, řez se omezuje pouze na prosvětlování starších keřů. Množí se zejména letními řízky, odebíranými v červnu.[2][3]