Aberdeenský bestiář, který je dnes uložen v Knihovně Aberdeenské univerzity ve Skotsku, je iluminovaný rukopis pocházející z Anglie .[1] Jedná se o bestiář ze 12. století, který je poprvé zmíněn v roce 1542 v inventáři Staré královské knihovny ve Westminsterském paláci. Kvůli podobnostem je často považován za "sesterský" rukopis Ashmolského bestiáře. Často je také zmiňována souvislost mezi starořeckým didaktickým textem Physiologus a Aberdeenskému bestiáři podobnými rukopisy. Informace o původu rukopisu a patronech jsou nepřímé, i když s největší pravděpodobností pochází ze 12. století a byl ve vlastnictví bohatého církevního mecenáše ze severní nebo jižní Anglie.[2]
Aberdeenský bestiář spolu s Ashmolským bestiářem považuje profesorka dějin umění Xenia Muratová za "díla různých umělců patřících však do stejného uměleckého prostředí".[3] Kvůli jejich "nápadné" podobnosti jsou často srovnávány a učenci je popsali jako "sesterské rukopisy".[3][4]MedievalistaMontague Rhodes James považoval Aberdeenský bestiář za repliku Ashmolského bestiáře. Podobný názor vyjádřilo i mnoho dalších odborníků na dějiny umění.[4][5]
Původní patron obou bestiářů, Aberdeenského i Ashmolského, byl považován za vysoce postaveného člena společnosti, mohl to být princ, král nebo jiný významný církevní hodnostář či klášter. Jelikož však část týkající se klášterního života, která byla běžně zobrazována v rukopise Aviarium, chybí, zůstává původní patron nejistý a je méně pravděpodobné, že by šlo o člena církve.[5] Aberdeenský bestiář byl po většinu své historie uchováván v církevních a klášterních objektech. V určitém okamžiku se však stal součástí sbírky anglické královské knihovny.[4][5] V bestiáři lze najít razítko královské knihovny Westminsterkého opatství z doby vlády Jindřicha VIII.[6] Jak král rukopis získal, zůstává neznámé, ale pravděpodobně byl zabaven v blíže neznámém klášteře. Podle opotřebení okrajů stránek se zdá, že rukopis byl hojně čten.[5]
Přibližně v době, kdy se skotský králJakub I. Stuart stal králem Anglie, byl bestiář předán Marischal College v Aberdeenu ve Skotsku. Rukopis se dochoval ve fragmentárním stavu, protože mnohé iluminace byly jednotlivě odstraněny jako miniatury. Stalo se tak pravděpodobně spíše z osobních, než finančních důvodů.[2] Rukopis se od roku 1542 nachází v knihovně v Aberdeenu ve Skotsku.[1]
Aberdeenský bestiář je zlacený,[1] bohatě zdobený rukopis obsahující velké miniatury. Při jeho výrobě byly použity jedny z nejkvalitnějších pigmentů, pergamenů a zlata, které byly v době jeho vzniku známy. Některé části rukopisu, například folio 8 recto, obsahují dokonce zašlé stříbrné listy.[6] Původní patron byl dostatečně bohatý na to, aby si mohl dovolit tyto materiály při výrobě použít, což umělcům a písařům umožnilo svobodu kreativity při tvorbě tohoto rukopisu.[5] Umělci byli profesionálně školeni a experimentovali s novými technikami, například s těžkými a lehkými lazurami, silnými a tmavými linkami a použitím kontrastních barev.[3]
Akvamarínová barva, která se vyskytuje v Aberdeenském bestiáři, v Ashmolském bestiáři použita nebyla.[2][5] Aberdeenský rukopis je plný filigránových rostlinných motivů a iniciál zdobených plátkovým zlatem. Předpokládá se, že původním místem výroby bylo město Canterbury, které bylo ve 13. století proslulé výrobou luxusních knih.[5]
Řemeslná zručnost prokázaná při výrobě Ashmolského i Aberdeenského bestiáře naznačuje podobnost mezi jejich iluminátory i písaři. Vzhledem k jejich stylistické podobnosti a s přihlédnutím ke skutečnosti, že byly vyrobeny z nejlepších materiálů své doby, vědci odhadují, že vznikly přibližně deset let po sobě. Stylisticky si jsou oba rukopisy velmi podobné, ale v Aberdeenském bestiáři jsou iluminace postav objemnější a méně energické, než v Ashmolském bestiáři.[5] Použití barev v rukopisu mohlo mít potenciálně biblický význam, neboť používání barev mělo na počátku 13. století různé významy.[2][3] Celkový styl vyobrazení lidských postav i použití barev velmi připomíná římskou mozaiku, zejména s důrazem na detail v drapériích.[3] Kruhy a ovály polorealisticky zobrazují zvýraznění v celém rukopise. Způsob, jakým jsou stínována zvířata v románském stylu pomocí pásků k vyjádření objemu a tvaru, se podobá stylu použitému v Bibli z Bury ze 12. století, která vznikla v katedrále Bury St Edmunds. Aberdeenský bestiář také vykazuje stylistické podobnosti s pařížskými žaltáři z Canterbury.[5] Část Aviary se podobá Aviariiu, což je známý klášterní text ze 12. století.[6]
Odchylku od tradičního použití barev lze spatřit ve foliích jako je tygr, satyr a jednorožec, stejně jako v mnoha dalších.[6] Satyr v tomto bestiáři se téměř shoduje se satyrskou částí staršího Worksopského bestiáře.[1][6] V Aberdeenském bestiáři jsou také malé barevné poznámky, které jsou často k vidění v podobných rukopisech datovaných do období mezi lety 1175 a 1250.[5] Tyto poznámky jsou podobné mnoha dalším poznámkám napsaným po stranách rukopisu a pravděpodobně je vytvořil malíř, aby si připomněl zvláštní okolnosti. Tyto poznámky se v textu vyskytují nepravidelně.[5][6][7]
Folio strana 1 až 3 recto zobrazuje výjevy z Genesis 1: 1–25, která je v rukopise znázorněna velkou celostránkovou iluminací biblického stvoření světa. Folio 5 recto zobrazuje Adama, který je zobrazen jako velká postava obklopená plátkovým zlatem a tyčící se nad ostatními. Výjev je označen jako "Adam pojmenovává zvířata", čímž začíná kompilace bestiární části rukopisu. Folio 5 verso zobrazuje čtyřnožce, hospodářská zvířata, divoká zvířata a stáda zvířat. Folio 7 až 18 recto zobrazuje velké kočky a další šelmy, jako jsou vlci, lišky a psi. Mnoho stránek od začátku této části, například folio 11 verso s hyenou, má v sobě drobné dírky, které byly pravděpodobně použity k mapování a kopírování předlohy do nového rukopisu. Folio 20 verso až 28 recto zobrazuje hospodářská zvířata, jako jsou ovce, koně a kozy. Na foliu 24 až 25 jsou vyobrazena malá zvířata, jako jsou kočky a myši. Strany 25 recto až 63 recto obsahují vyobrazení ptáků a folia 64 recto až 80 recto zobrazuje plazy, červy a ryby. Folia 77 až 91 verso zobrazují stromy a rostliny a další přírodní prvky, například přirozenost člověka. Koncová folia rukopisu od folia 93 recto do 100 recto zobrazují kameny a skály.[6]
Na foliu 6 recto bylo pravděpodobně zamýšleno zobrazení lva podobně jak je tomu v Ashmolském bestiáři, ale v tomto případě byly stránky ponechány prázdné, i když jsou zde značky okrajových čar. Na rozdíl od ashmolského bestiáře na foliu 9 verso chybí některé listy, které měly pravděpodobně obsahovat vyobrazení antilopy, jednorožce, rysa, gryfa a části slona. U folia 21 verso se také předpokládá, že chybí dvě iluminace, a to vola, velblouda, dromedára, osla, osla asijského a části koně. Také na foliu 15 recto chybí některé listy, které měly obsahovat krokodýla, mantikoru a části parandra. Tato folia jsou považována za chybějící při srovnání Aberdeenského rukopisu s rukopisem ashmolským a dalšími podobnými bestiáři.[6]
Folio 7 recto: Lev(Leo) (Physiologus, Kapitola 1; Isidor ze Sevilly, Etymologiae, Kniha XII, ii, 3–6)
Folio 8 recto: Tygr(Tiger) (Isidor ze Sevilly, Etymologiae, Kniha XII, ii, 7)
Folio 8 verso: Leopard(Pard) (Isidor ze Sevilly, Etymologiae, Kniha XII, ii, 10–11)
Folio 9 recto: Panter(Panther) (Physiologus, Kapitola 16; Isidor ze Sevilly, Etymologiae, Kniha XII, ii, 8–9)
Folio 10 recto: Slon(Elephans) (Isidor ze Sevilly, Etymologiae, Kniha XII, ii, 14; Physiologus, Kapitola 43; Svatý Ambrož, Hexaemeron, Kniha VI, 35; Gaius Julius Solinus, Collectanea rerum memorabilium, xxv, 1–7)
↑ abcdHAUPT, Lyanda Lynn. The urban bestiary: encountering the everyday wild. First edition. vyd. New York: Little, Brown and Company 337 s. ISBN978-0-316-17852-5.
↑ abcdMORRISON, Elizabeth; GROLLEMOND, Larisa. Book of beasts: the bestiary in the medieval world Exhibition, Los Angeles, J. Paul Getty Museum, from May 14 to August 18, 2019. Los Angeles: J. Paul Getty Museum ISBN978-1-60606-590-7.
↑ abcdeBeasts and birds of the Middle Ages: the bestiary and its legacy. Příprava vydání Willene B. Clark, Meradith T. McMunn. Philadelphia: University of Pennsylvania Press, 1989. 224 s. (Middle Ages series). ISBN978-0-8122-8147-7. S. 53–63.
↑ abcJames, M. R. (1928). The Bestiary. Oxford: Roxburghe Club. s. 14ff., 55–59.
↑Stiremann, Patricia (1982). La France de Philippe Auguste. Le temps des mutations. Paris: Nouvelles pratiques en matiere d’enluminure au temps de Philippe Auguste. S. 955–980.