Adalský sultanát سلطنة العدلية
| |||||||||||||
Geografie
| |||||||||||||
Obyvatelstvo | |||||||||||||
Státní útvar | |||||||||||||
Vznik
|
|||||||||||||
Zánik
|
|||||||||||||
Státní útvary a území | |||||||||||||
|
Adalský sultanát (arabsky سلطنة العدلية, somálsky Saldanadda Cadal), zkráceně Adal (arabsky عدل, ʾAdāl, somálsky Adaal), byl nejprve provincií a později sultanátem nacházejícím se na severozápadě dnešního Somálska, jihu Džibutska, a oblastech Afar, Oromie a Somale v Etiopii. V době svého vrcholu kontroloval rozsáhlá území Etiopie a Somálska. Existoval zhruba v letech 1415 až 1555.
V době před rokem 1288 byl Adal muslimskou provincií Šalomounské křesťanské Etiopie. V jistém bodě poté se provincie vzbouřila a musela být znovu dobyta etiopským císařem Amda Seyonem za jeho tažení roku 1332. Během této kampaně sultanát Shewa a menší sultanát Ifat ovládali několik málo obchodních přístavů na pobřeží včetně Zeily. Adal byl později kontrolován Ifatským sultanátem, avšak po čase se osamostatnil a vzbouřil proti Amda Seyonovi, ale po smrti svého krále a dobytí hlavního města Talagu kapituloval. V roce 1403 (případně 1415) dobyli Etiopané znovu Ifat, který se před tím vzbouřil proti císaři, a porazili armádu ifatského sultána Sa'ada ad-Dina II. Sa'ad ad-Din byl pronásledován po celém království do momentu, kdy etiopský císař (buď Dawit I. vládnoucí v roce 1403 nebo Yeshaq I. v roce 1415) obsadil přístav Zeila a sultána zabil. To mělo za následek útěk členů ifatské královské dynastie Walashma do Jemenu, kteří se tak vyhnuli chycení a zavraždění. Avšak když se později vrátili, užívali spíše titulu „Sultán Adalu“ než „Sultán Ifatu“, což naznačuje, že byl Ifat součástí Adalu a ne naopak.
V polovině roku 1520 začal adalský imám a generál Ahmad ibn Ibráhím al-Gází svatou válku proti křesťanské Habeši (Etiopii), které vládl císař Dawit II. (Lebna Dengel). Vyzbrojen střelnými zbraněmi od Osmanů, porazil imám al-Gází roku 1529 Habešany v bitvě u Shimbry Kure a získal tak kontrolu nad bohatou etiopskou vysočinou, ačkoli Habešané dále kladli odpor. V roce 1541 poslalo Portugalsko, jež mělo své zájmy v Indickém oceánu, do Habeše pomoc ve formě expedičního sboru čítajícího 400 mušketýrů, jimž velel druhý syn mořeplavce Vaska da Gamy Cristóvão da Gama.[1] Reakcí na tento tah bylo zaslání 900 vojáků Adalskému sultanátu od Osmanů.
Imám al-Gází byl zpočátku úspěšnější, během podzimní kampaně v roce 1542 se mu podařilo zabít portugalského velitele Cristóvãa da Gamu. Avšak portugalští mušketýři dokázali učinit rozhodující krok v porážce Adalu v bitvě u Wayna Daga, poblíž jezera Tana, v únoru roku 1543, kde rovněž padl imám al-Gází. Následně Etiopané opětovně získali plošinu Amhara a vykompenzovali své ztráty. Osmani, kteří měli sami potíže ve Středomoří, nebyli schopni al-Gázího následovníkům pomoci. V roce 1577 bylo hlavní město Adalu přesunuto z města Zeila do Hararu a následoval prudký úpadek adalské moci.
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Adal sultanate na anglické Wikipedii.