Adenocarpus
 Adenocarpus | |
|---|---|
 Adenocarpus viscosus | |
| Vědecká klasifikace | |
| Říše | rostliny (Plantae) |
| Podříše | cévnaté rostliny (Tracheobionta) |
| Oddělení | krytosemenné (Magnoliophyta) |
| Třída | vyšší dvouděložné (Rosopsida) |
| Řád | bobotvaré (Fabales) |
| Čeleď | bobovité (Fabaceae) |
| Podčeleď | Faboideae |
| Tribus | Genisteae |
| Rod | Adenocarpus D.C., 1815 |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Adenocarpus je rod rostlin z čeledi bobovité. Jsou to žlutě kvetoucí keře s trojčetnými listy, vyskytující se zejména ve Středomoří a na Kanárských ostrovech. V Evropě rostou celkem 4 druhy, nejrozsáhlejší areál z nich má Adenocarpus complicatus, rostoucí v celém Středomoří.
Popis
[editovat | editovat zdroj]Zástupci rodu Adenocarpus jsou bohatě větvené, beztrnné, chlupaté až vlnaté keře. Listy jsou trojčetné, složené z podlouhle kopinatých špičatých lístků, s drobnými opadavými palisty nebo bez palistů. Květy jsou oranžově žluté, v hustých vrcholových hroznech. Kalich je trubkovitý, dvoupyský, s horním pyskem hluboce členěným a spodním trojzubým až trojlaločným. Pavéza je téměř okrouhlá, křídla jsou obvejčitá až podlouhlá, člunek je silně zahnutý nebo krátce zobanitý, asi stejně dlouhý jako pavéza. Tyčinek je 10 a jsou srostlé v trubičku. Semeník je přisedlý, s mnoha vajíčky a vzhůru zahnutou čnělkou nesoucí hlavatou bliznu. Lusky jsou podlouhlé, zploštělé, pukající 2 chlopněmi. Obsahují mnoho semen.[1][2]
Rozšíření
[editovat | editovat zdroj]Rod Adenocarpus zahrnuje celkem asi 15 druhů. Jsou rozšířeny ve Středomoří a na Kanárských ostrovech. Druh Adenocarpus mannii je široce rozšířen v horách tropické Afriky.[1] Na východ zasahuje areál rodu do Sýrie a Libanonu.[3] Tyto keře nejčastěji rostou ve světlých lesích a světlomilné křovinaté vegetaci.[2]
Z Evropy jsou uváděny celkem 4 druhy. Největší areál rozšíření z celého rodu má Adenocarpus complicatus, který se vyskytuje od Madeiry přes Středomoří až po Turecko a Sýrii. Zbývající 3 evropské druhy (A. decorticans, A. hispanicus a A. telonensis) jsou svým výskytem v Evropě omezeny na Pyrenejský poloostrov, pouze A. telonensis se navíc vyskytuje i ve Francii.[4]
Obsahové látky
[editovat | editovat zdroj]V listech a v menší míře i v semenech některých druhů rodu Adenocarpus byly zjištěny alkaloidy adenokarpin, dekortikasin a spartein.[2]
Přehled druhů a rozšíření
[editovat | editovat zdroj]- Adenocarpus anagyrifolius – Maroko
- Adenocarpus artemisiifolius – Maroko
- Adenocarpus bacquei – Maroko
- Adenocarpus boudyi – Maroko
- Adenocarpus cincinnatus – Maroko
- Adenocarpus complicatus – jižní Evropa, Turecko, Sýrie, Libanon, Alžírsko, Madeira
- Adenocarpus decorticans – Španělsko, Alžírsko, Maroko
- Adenocarpus faurei – Alžírsko
- Adenocarpus foliolosus – Kanárské ostrovy
- Adenocarpus hispanicus – Španělsko, Portugalsko, Maroko,
- Adenocarpus mannii – tropická Afrika od Nigérie po Etiopii, Angolu a Malawi
- Adenocarpus ombriosus – Kanárské ostrovy
- Adenocarpus telonensis – Francie, Španělsko, Portugalsko a Maroko
- Adenocarpus umbellatus – Alžírsko
- Adenocarpus viscosus – Kanárské ostrovy
Význam
[editovat | editovat zdroj]Rostliny jsou v podmínkách střední Evropy jen částečně mrazuvzdorné. Vyžadují slunnou polohu a dobře propustnou půdu.[7]
Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ a b SMITH, Emily. Gateway to African Plants: Adenocarpus [online]. 2009. Dostupné online.
- ↑ a b c ALLEN, O.N.; ALLEN, E.K. The Leguminosae, a Source Book of Characteristics, Uses, and Nodulation. Madison: The University of Wisconsin Press, 1981. ISBN 0-299-08400-0.
- ↑ International Legume Database: GENUS [online]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Flora Europaea [online]. Royal Botanic Garden Edinburgh. Dostupné online.
- ↑ International Legume Database [online]. Dostupné online.
- ↑ The Plant List [online]. Dostupné online.
- ↑ Dendrologie online [online]. Dostupné online.
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Adenocarpus na Wikimedia Commons
