Adlí Mansúr

Adlí Mansúr
Adlí Mansúr (2005)
Adlí Mansúr (2005)
Prozatímní prezident Egypta
Ve funkci:
4. července 2013 – 8. června 2014
Předseda vládyHázim al-Bibláwí
Ibráhím Mahlab
ViceprezidentMuhammad Baradej (prozatímní)
PředchůdceMuhammad Mursí
NástupceAbd al-Fattáh as-Sísí
Předseda Nejvyššího ústavního soudu Egypta
Ve funkci:
1. července 2013 – 30. června 2016
JmenujícíMuhammad Mursí
PředchůdceMáhir al-Buhajrí
NástupceAbdal Waháb Abdal Ráziq
Narození23. prosince 1945 (78 let)
Káhira, Egyptské království
SídloHeliopolský palác
Alma materKáhirská univerzita
École nationale d'administration
Profesemagistrát, soudce, politik a advokát
Náboženstvísunnitský islám
OceněníŘád Nilu
Řád republiky
PodpisAdlí Mansúr, podpis
CommonsAdli Mansur
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Adlí Mahmúd Mansúr (arabsky عدلى محمود منصور‎; * 23. prosince 1945 Káhira)[1][2] je egyptský soudce a politik, který zastával funkci předsedy Nejvyššího ústavního soudu Egypta.[3] Od 4. července 2013 do 8. června 2014 působil také jako prozatímní prezident Egypta po vojenském převratu v roce 2013, který svrhl prezidenta Muhammada Mursího. Převrat proti prezidentu Mursímu podpořilo několik světských a náboženských osobností, například velký imám univerzity al-Azhar Ahmad at-Tajib, koptský papež Theodoros II. a Muhammad Baradej, a armáda jmenovala Mansúra prozatímním prezidentem do doby, než se uskuteční volby.[4][5][6] Mursí odmítl uznat své odvolání za platné a nadále trval na tom, že pouze on může být považován za legitimního prezidenta Egypta.[4] Mansúr složil přísahu před Nejvyšším ústavním soudem 4. července 2013.[7]

Raný život a vzdělání

[editovat | editovat zdroj]

Narodil se v Káhiře. V roce 1967 absolvoval právnickou fakultu Káhirské univerzity, v roce 1969 získal postgraduální titul v oboru právo, v roce 1970 vystudoval ekonomii a získal postgraduální titul v oboru operační analýza (manažérská věda) na Káhirské univerzitě.[1] Později navštěvoval francouzskou École nationale d'administration (ENA), kterou absolvoval v roce 1977.

V 80. letech strávil šest let v Saúdské Arábii, kde pracoval jako poradce ministerstva obchodu.[8]

Působení u Nejvyššího ústavního soudu

[editovat | editovat zdroj]

V roce 1992 byl jmenován členem Nejvyššího ústavního soudu.[9] Později působil jako místopředseda Nejvyššího ústavního soudu až do 1. července 2013, kdy se stal předsedou Nejvyššího ústavního soudu poté, co ho do této funkce 19. května jmenoval prezident Mursí.[2][10]

Příležitost složit přísahu jako předseda Nejvyššího ústavního soudu měl až 4. července 2013, těsně před složením prezidentské přísahy.[11][12]

Dne 30. června 2016 jej ve funkci nahradil Abdal Waháb Abdal Ráziq.[13]

Prozatímní prezident Egypta

[editovat | editovat zdroj]

Dne 3. července 2013 byl jmenován prozatímním prezidentem Egypta poté, co byl po protestech v Egyptě v důsledku státního převratu svržen Muhammad Mursí. Jeho jmenování oznámil v televizi ministr obrany Abd al-Fattáh as-Sísí.[14] Předtím se krátce objevily nejasnosti ohledně toho, kdo přesně byl jmenován prozatímním prezidentem, přičemž některé zdroje naznačovaly, že to byl bývalý předseda Nejvyššího ústavního soudu Máhir al-Buhajrí. Mansúr složil přísahu 4. července 2013.[7]

Krátce obnovil funkci viceprezidenta, která byla zrušena přijetím současné ústavy 26. prosince 2012, a 7. července 2013 jmenoval do této funkce dočasně vůdce opozice Muhammada Baradeje. Dne 8. července Mansúr vydal dekret, po němž měly následovat celostátní volby.[15] Dne 9. července jmenoval úřadujícím premiérem ekonoma Házima al-Bibláwího.[16]

První zahraniční cestu ve funkci prozatímního prezidenta podnikl 8. října 2013 do Saúdské Arábie, která byla hlavním podporovatelem Mursího svržení.[17]

Dne 19. září 2013 oznámil, že se nebude ucházet o prezidentský úřad, a prohlásil, že se vrátí do funkce předsedy Nejvyššího ústavního soudu.[18]

Osobní život

[editovat | editovat zdroj]

Je ženatý a má syna a dvě dcery.[19]

Odkazy

[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]

Reference

[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Adly Mansour na anglické Wikipedii.

  1. ↑ a b بالتفاصيل.. هذا هو رئيس مصر المحتمل – بوابة الشباب [online]. [cit. 2022-12-16]. Dostupné v archivu. (arabsky) 
  2. ↑ a b Profile: Interim Egyptian President Adly Mansour [online]. BBC, 2013-07-04 [cit. 2022-12-16]. Dostupné online. 
  3. ↑ التشكيل الحالى للمحكمة [online]. [cit. 2022-12-16]. Dostupné v archivu. (arabsky) 
  4. ↑ a b Coup topples Egypt’s Morsy; deposed president under ‘house arrest’ [online]. CNN, 2013-07-04 [cit. 2022-12-16]. Dostupné online. 
  5. ↑ Obama 'deeply concerned' by Morsi ouster [online]. United Press International, 2013-07-03 [cit. 2022-12-16]. Dostupné online. 
  6. ↑ TAYLOR, Adam. Here's The New Acting President Of Egypt. Business Insider [online]. 2013-07-03 [cit. 2022-12-16]. Dostupné online. 
  7. ↑ a b Adly Mansour Sworn in As Egypt's Interim President. HuffPost [online]. 2013-07-04 [cit. 2022-12-16]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu. 
  8. ↑ Egypt's president makes first trip to Saudi Arabia [online]. Yahoo!, 2013-10-07 [cit. 2022-12-16]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu. 
  9. ↑ Profiles: Adly Mansour and Mohamed ElBaradei - Egypt’s incoming leaders. The Independent [online]. 2013-07-04 [cit. 2022-12-16]. Dostupné online. 
  10. ↑ Morsi appoints new head of constitutional court [online]. 2013-05-30 [cit. 2022-12-16]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2013-07-03. 
  11. ↑ Egypt swears in supreme court chief justice Adly Mansour as interim president after Mohammed Morsi removed by military [online]. CBS News, 2014-07-04 [cit. 2022-12-16]. Dostupné v archivu. 
  12. ↑ تنصيب المستشار عدلي منصور رئيساً انتقالياً لمصر [online]. [cit. 2022-12-16]. Dostupné online. (arabsky) 
  13. ↑ Mansour replaced as head of Egypt's constitutional court after reaching retirement age [online]. 2016-05-29 [cit. 2022-12-16]. Dostupné online. 
  14. ↑ Adly Mansour, Chief Justice Of Egypt's Supreme Constitutional Court, Named Interim President. HuffPost [online]. 2013-07-03 [cit. 2022-12-16]. Dostupné online. 
  15. ↑ Egypt unrest: Interim leader outlines election timetable [online]. BBC, 2013-07-09 [cit. 2022-12-16]. Dostupné online. 
  16. ↑ Egypt spokesman: Economist Hazem el-Biblawi named prime minister; ElBaradei vice president. StarTribune [online]. 2013-07-09 [cit. 2022-12-16]. Dostupné online. 
  17. ↑ Egypt's president makes first trip to Saudi Arabia [online]. Yahoo! [cit. 2022-12-16]. Dostupné v archivu. 
  18. ↑ Mansour: I will not run for presidency. Egypt Independent [online]. 2013-11-19 [cit. 2022-12-16]. Dostupné online. 
  19. ↑ Egypt’s Adly Mansour: Interim president, veteran judge, mystery man [online]. CNN, 2013-07-05 [cit. 2022-12-16]. Dostupné online.