Adolph Giesl-Gieslingen | |
---|---|
Narození | 7. září 1903 Trento |
Úmrtí | 11. února 1992 (ve věku 88 let) Vídeň |
Místo pohřbení | Vídeňský ústřední hřbitov |
Alma mater | Technická univerzita Vídeň |
Povolání | inženýr, konstruktér lokomotiv, vynálezce a spisovatel literatury faktu |
Zaměstnavatel | Lokomotivfabrik Floridsdorf |
multimediální obsah na Commons | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Adolph Giesl-Gieslingen (7. září 1903 Trento, Tyrolsko – 11. února 1992 Vídeň) byl rakouský konstruktér lokomotiv.
Adolph Giesl-Gieslingen pocházel z rakouské důstojnické rodiny. Jeho otcem byl baron Arthur Giesl von Gieslingen (1857-1935), generál a polní velitel rakousko-uherských jednotek za první světové války. Adolph studoval na Technické univerzitě ve Vídni. Už v roce 1924 publikoval a technický článek o designu dýmnic a komínů parních lokomotiv.[1] V roce 1925 získal titul inženýr. V témže roce nastoupil jako konstruktér do Lokomotivfabrik Floridsdorf. Zde se podílel na vývoji lokomotivy řady 214. Ředitel Arno Demmer jej v roce 1929 poslal do Spojených států, kde Giesl-Gieslingen zůstal až do roku 1938. Pracoval pro společnost New York Central Railroad, zabýval se testováním dyšny, navržené finským technikem Kyösti Kylälou. Při pobytu v USA se seznámil se svou ženou, se kterou se také v roce 1933 v New Yorku oženil. Po svém návratu se stal asistentem Arno Demmera a po druhé světové válce byl šéfkonstruktérem floridsdorfské továrny.
V roce 1946 se stal na postu čestného profesora na vídeňské technické univerzitě nástupcem Johanna Rihoseka. Navrhl typ dyšny pro parní lokomotivy, kterou si nechal patentovat, a která je známá jako dyšna Giesl. Ve spolupráci s ocelářskou firmou Schoeller-Bleckmann Stahlwerke se také podílel na její distribuci. Později ve vídeňském nakladatelství Slezak vydal několik publikací s tematikou technologie a historie parních lokomotiv.
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Adolph Giesl-Gieslingen na německé Wikipedii.