Adolphe Crémieux

Adolphe Crémieux
Rodné jménoIsaac Jacob Crémieux
Narození30. dubna 1796
Nîmes
Úmrtí10. února 1880 (ve věku 83 let)
Paříž
Místo pohřbeníHřbitov Montparnasse
DětiMathilde P. Crémieux
PříbuzníValentine Peigné-Crémieux (vnučka)
Alma materPrávnická fakulta v Aix-en-Provence
Univerzita Paula Cézanna
Profeseadvokát a politik
Náboženstvíjudaismus
PodpisAdolphe Crémieux, podpis
CommonsAdolphe Crémieux
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Isaac Jacob Adolphe Crémieux (30. dubna 1796 Nîmes – 10. února 1880 Paříž) byl francouzský právník a politik židovského původu.

Jeho předkové žili v Carpentrasu jako papežští Židé a v roce 1774 se usadili v Nimes, kde Adolphův otec obchodoval s hedvábím.[1] Adolphe Crémieux vystudoval pařížské Lyceum Ludvíka Velikého a pak právnickou fakultu Aix-Marseille Université. V roce 1818 vystoupil do zednářské lóže Grand Orient de France. Věnoval se také literární činnosti a byl spoluautorem libreta k Rossiniho opeře Vilém Tell.[2]

Byl advokátem a od roku 1830 působil u kasačního dvora, často obhajoval lidi pronásledované z náboženských důvodů a stal se známým pro své liberální postoje. V roce 1842 byl zvolen poslancem za obvod Chinon a v letech 1843–1845 byl prezidentem centrální konzistoře. Po revoluci roku 1848 se stal ministrem spravedlnosti v prozatímní republikánské vládě, za svého působení ve funkci zakázal obchod s otroky a zrušil trest smrti za politické delikty. Po převratu Ludvíka Bonaparta byl vězněn a musel rezignovat na politickou činnost.[3] Až roku 1869 byl znovu zvolen poslancem a po pádu císařství se stal členem vlády, kterou sestavil Louis-Jules Trochu. Ve Třetí republice byl předním stoupencem Union républicaine a v roce 1875 se stal doživotním senátorem.

Odmítal pověru o používání křesťanské krve do macesů a obhajoval v Sýrii a Rusku Židy obviněné z rituálních vražd. Zasloužil se také o zrušení zákona, který nařizoval Židům u soudu zvláštní přísahu more judaico. V letech 1863–1867 a 1868–1880 byl předsedou Alliance israélite universelle. V roce 1870 se mu podařilo prosadil tzv. Crémieuxův dekret, který udělil alžírským Židům plné francouzské občanství.[4] Zastával se i křesťanských maronitů pronásledovaných v Osmanské říši.

Crémiexův hrob se nachází na hřbitově Montparnasse. Je po něm pojmenována rue Crémieux v Paříži i ulice v Jeruzalémě a Tel Avivu. Známý je také jeho portrét, který namaloval Jean-Jules-Antoine Lecomte du Nouÿ. Jeho vnučkou byla spisovatelka Louise Cruppiová.

Reference

[editovat | editovat zdroj]
  1. ↑ Isaac-Jacob Adolphe Crémieux, Avocat, homme politique, président du Consistoire central et de l'Alliance israélite universelle [online]. Cairn [cit. 2024-09-04]. Dostupné online. (francouzsky) 
  2. ↑ "Guillaume Tell" de Gioachino Rossini, 95 ans. Crescendo Magazine [online]. 2024-08-03 [cit. 2024-09-04]. Dostupné online. (francouzsky) 
  3. ↑ Isaac Moïse dit Adolphe Crémieux [online]. Larousse [cit. 2024-09-04]. Dostupné online. (francouzsky) 
  4. ↑ Plus Français ou trop Français ? Crémieux, les Juifs et le vieux complot communautariste. Radio France [online]. 2020-10-22 [cit. 2024-09-04]. Dostupné online. (francouzsky) 

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]