Afinitní maturace je imunologický proces, který umožňuje B-lymfocytům vyvinout protilátky s lepší afinitou k antigenu. Když se imunitní systém setká s tímto antigenem (například nějakým mikroorganismem) opakovaně, je schopen vytvořit protilátky, které se na něj lépe („silněji“) vážou. Tzv. sekundární odpověď zahrnuje protilátky s afinitou vyšší až o několik řádů.[1]
Základní principy afinitní maturace, která se odehrává v těle, se využívají v biotechnologii jakožto tzv. in vitro afinitní maturace.
Proces afinitní maturace zahrnuje dva oddělené, ale související kroky, které se odehrávají v germinálních centrech sekundárních lymfatických orgánů:
Afinitní maturace v laboratoři (in vitro) je v podstatě založena na procesech mutace a selekce, tak jako její biologický předobraz. Byla úspěšně využita k optimalizaci protilátek, fragmentů protilátek či dalších peptidických molekul, jež jsou vyráběny jako mimetika protilátek. Náhodné mutace v CDR oblastech jsou indukovány ozařováním, chemickými mutageny či pomocí PCR náchylné k chybám („error-prone PCR“). Různorodost může být zvýšena i novými kombinacemi VL a VH řetězců (chain shuffling). Dvě nebo tři kola mutací a následné selekce umožňují vytvořit protilátky o afinitě v řádu několika nM. [3]
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Affinity maturation na anglické Wikipedii.