Afročervorovití

Jak číst taxoboxAfročervorovití
alternativní popis obrázku chybí
afročervor krátkohlavý (Scolecomorphus kirkii)
Vědecká klasifikace
Říšeživočichové (Animalia)
Kmenstrunatci (Chordata)
Podkmenobratlovci (Vertebrata)
Třídaobojživelníci (Amphibia)
Řádčervoři (Gymnophiona)
Čeleďafročervorovití (Scolecomorphidae)
Taylor, 1969
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Afročervorovití (Scolecomorphidae) představují nepočetnou čeleď beznohých obojživelníků z řádu červorů (Gymnophiona). Vyskytují se v rovníkové Africe.

Systematika

[editovat | editovat zdroj]

Čeleď afročervorovitých popsal americký herpetolog Edward Harrison Taylor roku 1969.[1] Její zástupci jsou však v některých systémech řazeni i v rámci čeledi cecíliovití (Caeciliidae). Problém některých historických systémů cecíliovitých totiž představoval jejich parafyletismus, kdy se některé samostatné čeledi ukázaly být fylogeneticky vnořeny v rámci takto vymezených cecíliovitých. Některé studie tento problém řešily právě synonymizací problematických taxonů, studie z roku 2011 tento problém vyřešila naopak rozdělením cecíliovitých do devíti samostatných čeledí; v nejužším slova smyslu tak cecíliovití zahrnují pouze dva rody.[2]

Afročervorovití zahrnují pouze dva rody:[3][4]

Popis

[editovat | editovat zdroj]

Afročervorovití dosahují celkové délky těla od 150 do 360 mm, většina dospělců délkou těla přesahuje 300 mm.[5] Zástupci afročervorů sdílí řadu nezvyklých odvozených znaků. Tělo pokrývají pouze primární prstence, s nepočetnými dermálními šupinami. Podobně jako u cecíliovitých schází pravý ocas. Od cecíliovitých se nicméně afročervoři odlišují absencí třmínku ve středním uchu a jedinečnou anatomií očí: oči jsou v klidu překryty kůží a lebečními kostmi, jsou však spojeny se smyslovými tykadélky, jejichž pohybem mohou být povytaženy směrem ven.[5][6]

Afročervoři představují endemitní skupinu východní a západní rovníkové Afriky.[5] Jejich přirozeným prostředím jsou tropické deštné pralesy a přilehlé odlesněné oblasti, podobně jako u většiny červorů je jejich život spjat s půdním prostředím. O jejich ekologii a chování se na základě skrytého způsobu života ví pouze málo. Zástupci rodu Scolecomorphus jsou živorodí, vývoj mláďat probíhá v oviduktech, kde je samice dokonce krmí jakýmsi „mateřským mlékem“, výživnou látkou produkovanou vejcovody. Z důvodu podobné peče o mláďata jsou rovněž samice delší ve srovnání se samci. Zástupci rodu Crotaphatrema jsou pravděpodobně vejcorodí, zřejmě s přímým vývojem.[7]

Odkazy

[editovat | editovat zdroj]

Poznámky

[editovat | editovat zdroj]


Reference

[editovat | editovat zdroj]
  1. ↑ Taylor, E. H. 1969. Miscellaneous notes and descriptions of new forms of caecilians. University of Kansas Science Bulletin 48: 281–296.
  2. ↑ WILKINSON, Mark; SAN MAURO, Diego; SHERRATT, Emma. A nine-family classification of caecilians (Amphibia: Gymnophiona). Zootaxa. 2011-05-11, roč. 2874, čís. 1, s. 41. Dostupné online [cit. 2023-04-26]. ISSN 1175-5334. DOI 10.11646/zootaxa.2874.1.3. 
  3. ↑ Scolecomorphidae Taylor, 1969 [online]. Amphibian Species of the World 6.1 – American Museum of Natural History [cit. 2023-04-19]. Dostupné online. (anglicky) 
  4. ↑ afročervorovití [online]. BioLib [cit. 2023-04-19]. Dostupné online. 
  5. ↑ a b c VITT, L. J.; CALDWELL, J. Herpetology – An Introductory Biology of Amphibians and Reptiles. 3. vyd. Burlington; San Diego; London: Academic Press ISBN 978-0-12-374346-6. S. 417. (anglicky) 
  6. ↑ MORAVEC, Jiří. Obojživelníci, Plazi. Praha: Albatros, 1999. (Svět zvířat). S. 28. 
  7. ↑ DUELLMAN, W. E. & kol. Grzimek’s Animal Life Encyclopedia. Volume 6, Amphibians. 2. vyd. Farmington Hills, MI: Gale, 2003. ISBN 0787657824. S. 431–432. 

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]