Agent provokatér

Agent provokatér je osoba zaměstnaná armádou, tajnou policií, či jiným subjektem, která provokuje jiné osoby ke spáchání protiprávního činu. Tato taktika se mj. používá s cílem infiltrovat legální demonstrace ve snaze vyprovokovat násilí a mít záminku k jejich rozpuštění, jak se stalo např. při demonstracích ve Vancouveru v roce 2010,[1][2] či pro boj proti korupci ve státní správě. Agent provokatér je také nasazován na rozkrývání opozičních či odbojových struktur a vytváření záminek pro útok proti nim. Agenti provokatéři jsou užíváni již od starověku, jak například popisuje Arthašástra.

Agent provokatér v Rakousku-Uhersku

[editovat | editovat zdroj]

Rakousko-Uhersko si také udržovalo síť agentů.[3] Působení agentů provokatérů popisuje i román Osudy dobrého vojáka Švejka za světové války.

Agent provokatér v Československu

[editovat | editovat zdroj]

Po okupaci Čech a Moravy nacistickým Německem a následném rozvíjení se odbojové činnosti začalo gestapo využívat agenty-provokatéry pro vytváření tzv. volavčích sítí, což byly odbojové organizace zakládané spolupracovníky gestapa z řad českého obyvatelstva (často se jednalo o již odhalené odbojáře, které se podařilo přesvědčit či zastrašit), které měly za cíl odhalovat další osoby z řad obyvatelstva ochotné působit proti okupační moci či získávat kontakty na další odbojové skupiny.[4]

Po převzetí moci v Československu v roce 1948 začala StB využívat agenty-provokatéry k zakládání protikomunistických odbojových skupin, které byly pod její úplnou kontrolou. Její členy poté pozatýkala a získané důkazy použila k jejich odsouzení. Pro tuto činnost StB využívala zkušeností gestapa z období německé okupace Čech a Moravy.[5] Agenti-provokatéři byli využíváni i k vyhledávání osob majících zájem o ilegální opuštění Československa. Za tímto účelem StB zorganizovala a provedla operaci známou jako Kameny, při které byla z kádrových zaměstnanců StB vytvořena fiktivní síť převaděčů a falešných pracovníků úřadoven CIC. Pomocí výslechů převáděných osob, které věřily, že se nacházejí ve SRN (ve skutečnosti se stále nacházely v Československu) se StB snažila získat informace o dalších protikomunisticky smýšlejích osobách v Československu.[6]

Podle některých teorií byl princip agenta-provokatéra využit StB i v tzv. Babickém případě, kdy hlavní organizátor protistátní skupiny Ladislav Malý mohl být spolupracovníkem StB. Celý případ posloužil jako záminka pro zastrašení soukromých rolníků odmítajících vstoupit do JZD a kampani proti katolické církvi.[7]

Česká republika

[editovat | editovat zdroj]

Trestní řád umožňuje nasadit agenta.[8] Policejní provokatér ale nesmí přímo nabádat k trestnému činu.[9]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Agent provocateur na anglické Wikipedii.

  1. Radical, Anarchist Groups Pose Their Own Threat [online]. Stratfor [cit. 2010-06-29]. Dostupné online. (anglicky) 
  2. Alleged agent provocateur at anti-Olympic protest in Vancouver [online]. 2010-2-19 [cit. 2010-06-29]. Dostupné online. (anglicky) [nedostupný zdroj]
  3. https://eurozpravy.cz/veda-a-technika/veda/217335-spioni-a-agenti-na-kazdem-kroku-tajna-policie-existovala-i-za-rakouska-uherska/[nedostupný zdroj] - Špioni a agenti na každém kroku? Tajná policie existovala i za Rakouska-Uherska
  4. Konfident brněnského gestapa Otakar Chalupa B-22 a jeho činnost [online]. Masarykova univerzita Brno [cit. 2010-07-08]. Dostupné online. 
  5. Provokatér poslal odbojáře na smrt [online]. Moderní dějiny [cit. 2010-07-08]. Dostupné online. [nedostupný zdroj]
  6. Státní bezpečnost - akce Kameny [online]. Tomáš Vlček [cit. 2010-07-08]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2018-05-07. 
  7. Případ Babice [online]. obec Babice [cit. 2010-07-08]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2009-12-08. 
  8. https://www.kurzy.cz/zakony/141-1961-trestni-rad/paragraf-158e/ - Použití agenta, § 158e
  9. https://domaci.ihned.cz/c1-59737250-nejvyssi-soud-policie-provokace - Policejní provokatéři si musí dát pozor. Nejvyšší soud jim vymezil přísnější mantinely

Související články

[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]