Ahmad aš-Šukajrí

Ahmad aš-Šukajrí
Ahmad aš-Šukajrí (1965)
Ahmad aš-Šukajrí (1965)
1. předseda Organizace pro osvobození Palestiny
Ve funkci:
28. května 1964 – 24. prosince 1967
Předchůdcefunkce vznikla
NástupceJahjá Hammúda
Stranická příslušnost
ČlenstvíStrana nezávislosti
Narození1. ledna 1908
Tibnín, Osmanská říše
Úmrtí26. února 1980
Ammán, Jordánsko
Národnostpalestinská
RodičeAs'ad al-Shuqayri
PříbuzníAnwar Al-Shuqairi (sourozenec)
SídloTúlkarim
Alma materÚstav práva v Jeruzalému
Al-Fadiliya School
Profesepolitik a diplomat
Náboženstvíislám
Webová stránkaahmad-alshukairy.org
CommonsAhmad Shukeiri
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Ahmad aš-Šukajrí[1] (arabsky أحمد الشقيري‎; 1. ledna 1908 Tibnín – 26. února 1980 Ammán) byl palestinský politik, v letech 1946–1948 člen Vysokého arabského výboru a mezi roky 1964–1967 předseda Organizace pro osvobození Palestiny.

Život

[editovat | editovat zdroj]

Rodina

[editovat | editovat zdroj]

Jeho otec Asad byl starostou Akka.[2] V posledních letech existence Osmanské říše byl hlasitým odpůrcem arabského nacionalismu a sympatizoval s některými sionistickými institucemi.[3] Mimo jiné měl dvě manželky, Turkyni a Arabku, přičemž Ahmada zplodil s Arabkou.[2]

Mládí

[editovat | editovat zdroj]

Narodil se roku 1908 ve městě Tibnín v Osmanské říši (nyní Libanon). Jako dítě se s matkou přestěhoval do Túlkarimu a v roce 1916 se celá rodina přestěhovala do Akka. Vystudoval jeruzalémskou střední školu Cahjun a poté pokračoval ve studiu na Americké univerzitě v Bejrútu, avšak po roce byl kvůli podvratné činnosti vyloučen. Vrátil se do Jeruzaléma, kde přes den pracoval v arabských novinách a po večerech studoval právo. Ještě před dostudováním spoluzaložil v srpnu 1932 Stranu nezávislosti.[4] Právnickou kvalifikaci získal roku 1933. Následně si otevřel právnickou kancelář a oženil se. Na začátku roku 1936 jej úřady Britského mandátu Palestina označily za nebezpečného.[5] V květnu téhož roku byl po vypuknutí arabského povstání na tři měsíce deportován do vesnice Samach.[6] V říjnu následujícího roku byl odsouzen ke třem měsícům vězení.[7]

V červnu 1939 byl posly Amína al-Husajního zavražděn jeho nevlastní bratr.[8]

Ministr informací a člen Vysokého arabského výboru

[editovat | editovat zdroj]

Na konci druhé světové války se připojil k Músovi Alamímu a vydal se na misi do Washingtonu D.C., kde otevřel arabskou informační kancelář.[9][10] Pobýval zde od července do listopadu 1945 a poté se vrátil do Izraele,[11] kde řídil arabské ministerstvo informací v Jeruzalémě.[12] V březnu 1946 vypovídal před Anglo-americkým vyšetřovacím výborem, kde mimo jiné odsoudil Balfourovu deklaraci.[13] V březnu 1946 byl zvolen do výkonného výboru Vysokého arabského výboru a zúčastnil se zasedání Ligy arabských států.[14] Účastnil se schůzek s arabskými vůdci s cílem získat spojence k boji o Zemi izraelskou.[15][16][17][18][19] V listopadu 1946 rezignoval na svou funkci na ministerstvu informací[20] kvůli obvinění z neúspěchu ministerstva.[21] V polovině roku 1947 odjel do Jižní Ameriky, aby získal podporu pro Araby.[22]

Po vypuknutí první arabsko-izraelské války v roce 1948 uprchl do Damašku kvůli rivalitě mezi Amínem al-Husajním a Músou Alamím.[23][24]

Diplomatická kariéra

[editovat | editovat zdroj]

Zúčastnil se Valného shromáždění OSN pořádaného v roce 1948 v Paříži, kde zastupoval Araby ze Země izraelské.[25] V listopadu téhož roku před Politickým výborem OSN odmítl plán OSN na rozdělení Palestiny.[26] Poté, co se většina zemí rozhodla podpořit nezávislost Izraele, Šukajrí odletěl do Káhiry, aby vyzval Araby k boji proti Izraeli a zabránil jeho mezinárodnímu uznání.[27] Mimo jiné cestoval po hlavních městech arabských zemí, aby bojoval proti Jordánsku, které oznámilo anexi Západního břehu Jordánu.[28]

V roce 1949 byl poradcem syrské delegace na konferenci v Laussane.[29] Později působil jako člen syrské delegace při OSN (1949–1951)[30][31] a asistent tajemníka Ligy arabských států (1950–1956). V tomto období se zasazoval o aplikování rezoluce Valného shromáždění OSN č. 303 o internacionalizaci Jeruzaléma.[32] Ačkoli odmítl jakékoli uznání Izraele s odůvodněním, že se jedná o nelegální stát, naznačil, že pokud budou splněny některé požadavky (např. internacionalizace Jeruzaléma či návrat k hranicím dle plánu OSN), bude možné najít kompromis.[33] V roce 1952 se připojil ke kampani proti dohodě o reparacích mezi Izraelem a Západním Německem.[34]

V letech 1957–1963 působil jako velvyslanec Saúdské Arábie při OSN. V této funkce se zúčastnil jednání o Úmluvě OSN o mořském právu. Mimo jiné usiloval o to, aby Izrael nemohl využívat Ejlatský záliv.[35] V polovině prosince 1962 byl kvůli podpoře neonacistů propuštěn.[36][37] Izraelská média tvrdila, že se tak stalo kvůli Šukajrího sympatii s Egyptem, který byl v té době v konfliktu se Saúdskou Arábií.[38][39]

Reference

[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku אחמד שוקיירי‎ na hebrejské Wikipedii.

  1. ↑ KRUPP, Michael. Dějiny státu Izrael: Od založení do dneška, 1948–2013 (původním názvem: Die Geschichte des Staates Israel: Von der Gründung bis heute , 1999). Překlad Ruth J. Weiniger. Praha: Vyšehrad, 2013. 240 s. Dostupné online. ISBN 978-80-7429-295-8. 
  2. ↑ a b לילה בבית שוקיירי בעכו. Ma'ariv [online]. Národní knihovna Izraele, 1949-10-21 [cit. 2023-11-11]. Dostupné online. (hebrejsky) 
  3. ↑ PORAT, Jehošua. ממהומות למרידה: התנועה הלאומית הערבית הפלסטינית 1939-1929. [s.l.]: [s.n.] S. 148. (hebrejsky) 
  4. ↑ Porat, s. 154.
  5. ↑ אנשים מסוכנים. Davar [online]. Národní knihovna Izraele, 1936-02-02 [cit. 2023-11-11]. Dostupné online. (hebrejsky) 
  6. ↑ מקומות מושב למסיתים. Davar [online]. Národní knihovna Izraele, 1936-05-25 [cit. 2023-11-11]. Dostupné online. (hebrejsky) 
  7. ↑ נעצר סמוך לגבול מצרים. Davar [online]. Národní knihovna Izraele, 1937-10-15 [cit. 2023-11-11]. Dostupné online. (hebrejsky) 
  8. ↑ לויית שוקיירי הפגנה נגד המופתי. Davar [online]. Národní knihovna Izraele, 1939-06-11 [cit. 2023-11-11]. Dostupné online. (hebrejsky) 
  9. ↑ על שכנינו. Al ha-mišmar [online]. Národní knihovna Izraele, 1945-08-06 [cit. 2023-11-13]. Dostupné online. (hebrejsky) 
  10. ↑ יעשו את המוטל עליהם למען חירות פלשתינה. Davar [online]. Národní knihovna Izraele, 1945-08-09 [cit. 2023-11-13]. Dostupné online. (hebrejsky) 
  11. ↑ מי ומי. Al ha-mišmar [online]. Národní knihovna Izraele, 1945-12-19 [cit. 2023-11-13]. Dostupné online. (hebrejsky) 
  12. ↑ ŠIM'ONI, Ja'akov. ערבי ארץ-ישראל. [s.l.]: [s.n.] S. 325. (hebrejsky) 
  13. ↑ עדות נציגי המשרד הערבי בוועדת החקירה. Al ha-mišmar [online]. Národní knihovna Izraele, 1946-03-28 [cit. 2023-11-13]. Dostupné online. (hebrejsky) 
  14. ↑ ישיבת הוועד הערבי. Davar [online]. Národní knihovna Izraele, 1946-03-28 [cit. 2023-11-13]. Dostupné online. (hebrejsky) 
  15. ↑ ג'מאל: שום תועלת לא תצמח לערבים. Davar [online]. Národní knihovna Izraele, 1946-05-21 [cit. 2023-11-13]. Dostupné online. (hebrejsky) 
  16. ↑ ועידת שליטי ערב נפתחה בקאהיר. Al ha-mišmar [online]. Národní knihovna Izraele, 1946-05-29 [cit. 2023-11-13]. Dostupné online. (hebrejsky) 
  17. ↑ ערבים רוצים בדיון עם אנגליה. Davar [online]. Národní knihovna Izraele, 1946-08-01 [cit. 2023-11-13]. Dostupné online. (hebrejsky) 
  18. ↑ רג'איי - בעד, שוקריי - נגד. Davar [online]. Národní knihovna Izraele, 1946-09-18 [cit. 2023-11-13]. Dostupné online. (hebrejsky) 
  19. ↑ מה בבירות. Davar [online]. Národní knihovna Izraele, 1947-01-16 [cit. 2023-11-13]. Dostupné online. (hebrejsky) 
  20. ↑ בעתונות הערבית. Al ha-mišmar [online]. Národní knihovna Izraele, 1946-11-14 [cit. 2023-11-13]. Dostupné online. (hebrejsky) 
  21. ↑ אחרי כישלון המשרדים הערביים. Davar [online]. Národní knihovna Izraele, 1947-01-09 [cit. 2023-11-13]. Dostupné online. (hebrejsky) 
  22. ↑ שליחי הוועד הערבי נפוצים על פני העולם. Davar [online]. Národní knihovna Izraele, 1947-04-16 [cit. 2023-11-13]. Dostupné online. (hebrejsky) 
  23. ↑ מתנקמים באנשי האופוזיציה. Al ha-mišmar [online]. Národní knihovna Izraele, 1948-01-13 [cit. 2023-11-13]. Dostupné online. (hebrejsky) 
  24. ↑ מנסים להשכין שלום בין הראש למוסה עלאמי. Davar [online]. Národní knihovna Izraele, 1948-02-18 [cit. 2023-11-13]. Dostupné online. (hebrejsky) 
  25. ↑ עזאם פחה דוחה את הדין וחשבון של בראנדוט. Al ha-mišmar [online]. Národní knihovna Izraele, 1948-11-22 [cit. 2023-11-12]. Dostupné online. (hebrejsky) 
  26. ↑ אחמד שוקיירי מאיים בזעם מיליונים. Davar [online]. Národní knihovna Izraele, 1948-11-17 [cit. 2023-11-12]. Dostupné online. (hebrejsky) 
  27. ↑ משלחות ערב בפאריס מזעיקות. Al ha-mišmar [online]. Národní knihovna Izraele, 1949-11-29 [cit. 2023-11-12]. Dostupné online. (hebrejsky) 
  28. ↑ חסידי המופתי לדמשק. Al ha-mišmar [online]. Národní knihovna Izraele, 1948-12-24 [cit. 2023-11-12]. Dostupné online. (hebrejsky) 
  29. ↑ סוריה הסכימה לתוכנית האמריקאית. Davar [online]. Národní knihovna Izraele, 1949-07-24 [cit. 2023-11-12]. Dostupné online. (hebrejsky) 
  30. ↑ שוקיירי מעכו במשלחת הסורית לאו"מ. Davar [online]. Národní knihovna Izraele, 1949-09-11 [cit. 2023-11-12]. Dostupné online. (hebrejsky) 
  31. ↑ משלחת ישראל תצא בסוף השבוע הבא. Ma'ariv [online]. Národní knihovna Izraele, 1951-09-07 [cit. 2023-11-12]. Dostupné online. (hebrejsky) 
  32. ↑ חמור פיקח. Al ha-mišmar [online]. Národní knihovna Izraele, 1949-12-13 [cit. 2023-11-12]. Dostupné online. (hebrejsky) 
  33. ↑ מהצעותיו של מדינאי ערבי. Davar [online]. Národní knihovna Izraele, 1952-01-11 [cit. 2023-11-12]. Dostupné online. (hebrejsky) 
  34. ↑ מסע הליגה נגד השילומים. Davar [online]. Národní knihovna Izraele, 1952-09-22 [cit. 2023-11-12]. Dostupné online. (hebrejsky) 
  35. ↑ ויכוח על מים ומפרצים היסטוריים. Davar [online]. Národní knihovna Izraele, 1959-12-06 [cit. 2023-11-13]. Dostupné online. (hebrejsky) 
  36. ↑ The Jewish Floridian. University of Florida Digital Collections [online]. 1962-12-21 [cit. 2023-11-13]. Dostupné online. 
  37. ↑ Israel’s Relations with Non-arab Lands in Middle East Irk Arabs. Jewish Telegraphic Agency [online]. 1963-09-12 [cit. 2023-11-13]. Dostupné online. 
  38. ↑ שוקיירי פוטר על ידי סעודיה. Davar [online]. Národní knihovna Izraele, 1963-09-01 [cit. 2023-11-13]. Dostupné online. (hebrejsky) 
  39. ↑ ASAF, Micha'el. שוקיירי-בלעם קילל.... Davar [online]. Národní knihovna Izraele, 1962-12-21 [cit. 2023-11-13]. Dostupné online. (hebrejsky) 

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]