Akvamanile (též akvamanila) je konvička na vodu zoomorfních tvarů, nejčastěji šlo o lvy, koně či bájná fantastická zvířata,[1] někdy i s jezdcem.[2] Nádoba se vyráběla z bronzu, stříbra či keramiky,[3] která byla často polévána zelenou glazurou.[1] Nádoba o váze několika kilogramů[2] měla otvor s víčkem, který se nacházel většinou na hlavě vyobrazeného zvířete, hubička byla ukryta v tlamě či na hrudi.[1] Název je odvozen z latinských slov aqua (voda) a manus (ruka).[4]
Takovéto keramické nádoby se vyráběly v přední Asii od 2. století př. n. l. v Íránu a dalších, později islámských zemích. Měly tvar koňů, lvů, ptáků či jelenů. Odsud se dostaly do Egypta a přes Španělsko do Evropy.[2][1] V Evropě se od raného středověku užívala při mši, kdy z ní ministrant nalévá vodu na ruce kněze, ještě než vezme do ruky hostii a kalich s vínem. V té době byly akvamanily honosně zdobené, v současnosti mají tvar jednoduché konvičky.[1]
Od 14. století se začala využívat i mimo církevní obřady. Používala ji při stolování zejména šlechta a bohaté měšťanstvo. Služebník držel akvamanilu, kterou naléval vodu na strávníkovy ruce a tekutina odtékala do připravené mísy. Stejný rituál se opakoval i při skončení hodování. Toto symbolické mytí rukou mělo připomínat poslední večeři Páně.[1]