Alessandro Magnasco | |
---|---|
Alessandro Magnasco: Autoportrét | |
Narození | 4. února 1667 Janov |
Úmrtí | 12. března 1749 (ve věku 82 let) Janov |
Povolání | malíř |
Rodiče | Stefano Magnasco |
multimediální obsah na Commons | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Alessandro Magnasco zvaný také il Lissandrino (4. února 1667 Janov – 12. března 1749 Janov) byl severoitalský malíř vrcholného a pozdního baroka; byl aktivní hlavně v Miláně a Janově. Je znám především pro své silně stylizované a fantastické, často bizarní žánrové scény a krajiny.
Narodil se v rodině malíře Stefana Magnasca, jeho učiteli byli Valerio Castello a Filippo Abbiati. Do roku 1735 pracoval s Miláně s výjimkou několika let, jež strávil ve Florencii v medicejských službách. Pak se vrátil do rodného Janova.
Nejdříve se prosadil jako portrétista. Po roce 1710 se věnoval více malbě oltářních obrazů. Vznikala jeho nejznámější díla. Fantaskní plátna s často neobvyklými náměty, s iluzivní scenérií a dramatickými gesty jednajících postav mívají šerosvitné partie střídané s ostrým osvětlením. Prvním okruhem byly křesťanské náměty: biblické zázraky, ze života řeholníků či světců, například extáze mnichů nebo bohoslužba kvakerů. Druhý okruh tvoří témata kriminální a násilnická, například výslech útrpným právem nebo shromáždění lupičů. Třetí skupinou jsou témata typicky rokoková, bizarní a úsměvná.