Alexandr Stoletov
| Alexandr Grigorjevič Stoletov | |
|---|---|
 | |
| Narození | 29. červencejul. / 10. srpna 1839greg. nebo 10. srpna 1839 Vladimir |
| Úmrtí | 16.jul. / 28. května 1896greg. (ve věku 56 let), 15.jul. / 27. května 1896greg. (ve věku 56 let) nebo 27. května 1896 (ve věku 56 let) Moskva |
| Příčina úmrtí | zápal plic |
| Místo pohřbení | Hřbitov Knížete Vladimíra |
| Alma mater | Jazykové gymnázium A. Stoletova (1849–1856) Fakulta fyziky a matematiky Imperátorské moskevské univerzity (do 1860) |
| Povolání | fyzik, inženýr a vysokoškolský učitel |
| Zaměstnavatel | Imperátorská moskevská univerzita (od 1866) |
| Ocenění | Řád sv. Anny 2. třídy Řád čestné legie Řád sv. Vladimíra 3. třídy Řád sv. Stanislava 1. třídy Řád sv. Vladimíra 2. třídy |
| Příbuzní | Nikolaj Grigorjevič Stoletov a Dmitrij Grigorjevič Stoletov (sourozenci) |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Alexandr Grigorjevič Stoletov, rusky Александр Григорьевич Столетов (10. srpen 1839, Vladimir – 27. květen 1896, Moskva) byl ruský fyzik, profesor Moskevské univerzity. Zabýval se hlavně elektromagnetismem a objevil fotoelektrický jev.
Studoval fotoelektrický jev a jako první dokázal, že světelná energie se může měnit v elektřinu, když roku 1888 zpozoroval, že světelný paprsek procházející síťkou a dopadající na zinkový článek vyvolává elektrickou energii. Tím de facto objevil princip fotobuňky.[1] Vytvořil také první fotočlánek, tedy zařízení vyrábějící fotoelektrický proud neboli elektrický proud protékající obvodem v důsledku dopadajícího světelného záření. Objevil, že tento proud je přímo úměrný intenzitě dopadajícího světla (tzv. Stoletův zákon) a že mezi ozářením a začátkem průtoku fotoelektrického proudu obvodem uplyne méně než jedna milisekunda.[2] Zjistil také, že v případě vlnové délky světla větší než 295 nm fotoelektrický jev nenastává.
Významné byly rovněž jeho objevy v oblasti feromagnetismu. Již ve své dizertační práci z roku 1872 Výzkumy o funkci magnetisace měkkého železa (Исследование о функции намагничивания желез) určil jako první závislost magnetických vlastností železa na intenzitě magnetizujícího pole. Pro zkoumání magnetických vlastností látek poprvé použil balistický galvanometr.[3] Jako první také změřil hysterezní křivku feromagnetika.[4]
Odvodil též vztahy, kterými se řídí elektrický výboj v plynech. Zabýval se rovněž optikou a molekulární fyzikou.
O jeho objevu fotobuňky pojednává sovětský film Kouzelné oko.[5] Je po něm pojmenována hora v Horách prince Charlese v Antarktidě (1 971 m n. m.; 73°22′0″ sev. š., 61°34′0″ vých. d.).
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Alexandr Grigorjevič Stoletov na Wikimedia Commons
