Ališer Usmanov

Ališer Usmanov
Narození9. září 1953 (70 let)
Čust
BydlištěMoskva
Taškent
Tegernsee
Alma materStátní institut mezinárodních vztahů v Moskvě (1970–1976) Finanční univerzita při vládě RF (do 1997)
Povolánípodnikatel, investor, funkcionář a mecenáš
ZaměstnavateléGazprominvestholding (1998–2014)
Russian Union of Industrialists and Entrepreneurs (2006–2023)
Soviet Peace Committee
Akademie věd SSSR
Majetek12,6 mld. $ (2019)[1][2]
OceněníŘád cti (2004)
čestné uznání prezidenta Ruské federace (2008)
Řád Ministerstva zahraničních věcí Ruska "Za příspěvek k mezinárodní spolupráci" (2013)
Řád Za zásluhy o vlast 4. třídy (2013)
Řád Alexandra Něvského (2014)
… více na Wikidatech
Politická stranaKomunistická strana Sovětského svazu (od Desetiletí od 1980)
Nábož. vyznáníislám
ChoťIrina Viner-Usmanova (1992-2022)
PříbuzníSaodat Narzieva a Gulbahor Ismailova (sourozenci)
Funkcepředseda (Mezinárodní šermířská federace)
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Ališer Burchanovič Usmanov, rusky Алише́р Бурха́нович Усма́нов, (* 9. září 1953 Čust, Uzbekistán) je ruský podnikatel uzbeckého původu. V roce 2024 Bloomberg odhadoval jeho majetek na 14,4 miliardy amerických dolarů. Majetek získal v oblasti metalurgie a těžby, je majoritním spoluvlastníkem koncernu Metalloinvest. Dále vlastní nebo spoluvlastní například druhého největšího mobilního operátora Ruska MegaFon nebo vydavatelství Kommersant.

Usmanov bývá označován za „oblíbeného oligarchu“ ruského prezidenta Vladimira Putina.[3]

V srpnu 2023 zemský soud v Hamburku v ramci sporu Usmanova s rakouským deníkem Kurier zakázal označovat podnikatele za „Putinova oblíbeného oligarchu“.[4]

Je prezidentem Mezinárodní šermířské federace. V letech 2008, 2012, 2016 a 2021 byl zvolen do čela Mezinárodní šermířské federace (FIE). V roce 2022 pozastavil své pravomoci kvůli sankcím, které na něj uvalily EU a USA. Dne 30. listopadu 2024 byl na kongresu v Taškentu opět zvolen do čela FIE. Jeho kandidaturu podpořilo 120 ze 146 účastníků kongresu.[5]

Život

[editovat | editovat zdroj]

Usmanov se narodil v Chustu v Uzbekistánu. Jeho otec byl prokurátor a matka učitelka. Usmanov studoval šerm a chtěl se stát diplomatem. Odešel studovat do Moskvy na Moskevský státní institut mezinárodních vztahů, který absolvoval v roce 1976. Poté se vrátil k práci v Taškentu.[6][7]

V roce 1980 byl odsouzen za zpronevěru a rozkrádání majetku v socialistickém vlastnictví, ve vězení strávil šest let. Sám Usmanov, jehož otec byl v té době taškentským prokurátorem,  tvrdil, že šlo o provokaci proti vysoce postaveným rodičům odsouzených.[8] V roce 2012 se jím najatá PR firma snažila tuto informaci odstranit z Usmanovova životopisu na anglické Wikipedii. V roce 2000 uzbecký nejvyšší soud rozsudek zpětně zrušil coby zmanipulovaný.

Ještě před rozpadem Sovětského svazu se Usmanov stal dolarovým milionářem, a to díky své firmě Agroplast, která vyráběla igelitové tašky. V SSSR šlo o nedostatkové zboží a znak luxusu.[3]

Usmanov a jeho partneři založili USM Holding v roce 2012. USM Holding vlastní podíl v ocelářském gigantu Metalloinvest, který zahrnuje Lebedinský těžební a úpravárenský závod a Michajlovský těžební a úpravárenský závod. USM vlastní většinový podíl v telefonním operátorovi MegaFon.

Od roku 2006 Usmanov je majitelem deníku Kommersant. Existuje názor, že noviny přestaly být kritický vůči ruskému vedení.[3] Podle jiných odhadů je to jedno z mála zbývajících nezávislých médií v Rusku, které nadále objektivně píše o ozbrojeném konfliktu na území Ukrajiny.[9] Navzdory uvalení sankcí americkým miniterstvem financí na Ališera Usmanova vydal OFAC generální licenci č. 64, která povoluje veškeré transakce listu Kommersant.[10]

Usmanov se stal jedním z prvních zahraničních investorů do Facebooku či čínského Xiaomi. Do Facebooku zainvestoval přes 900 milionů dolarů (více než 20 miliard korun) v roce 2009, kdy měl jeho zakladatel Mark Zuckerberg problémy s financemi v důsledku finanční krize. V roce 2014 Usmanov svůj podíl prodal a vydělal tak stovky milionů dolarů. Usmanov také investoval do společnosti Apple a mnoha dalších světových technologických jednorožců: Alibaba, JD.com, Twitter, Spotify.[11] Jedenáct let (2007 až 2018) vlastnil minoritní podíl v londýnském klubu Arsenal FC.[3]

Dle žebříčku Sunday Times Giving List se v letech 2002-2021 Usmanov stal nejšťédřejším filantropem ve Spojeném království. Jeho celkové výdaje na charitu v různých zemích světa za 20 let dosáhly 4,2 mlrd. liber.[12]

V roce 2023 Usmanov odstoupil z představenstva Ruského svazu průmyslníků a podnikatelů.[13]

Sankce

[editovat | editovat zdroj]

Evropská unie Usmanova 28. února 2022 v návaznosti na ruskou invazi na Ukrajinu zařadila na seznam osob, které nesmí na její území vstoupit a jejichž aktiva jsou zmrazena. Následujícího dne odstoupil z funkce prezidenta Mezinárodní šermířské federace[14] a 2. března byla v Hamburku zabavena jeho 156 metrů dlouhá jachta Dilbar.[15]

4. listopadu 2024 soud ve Frankfurtu nad Mohanem zastavil trestní řízení Usmanova poté, co podnikatel zaplatil pokutu ve výši čtyř milionů eur (přibližně 101 milionů korun), kterou rozdělil mezi charitativní organizace a stát.[16]

Sankce na něj uvalila i Velká Británie, kde vlastní majetek v hodnotě 210 milionů liber (6,3 miliardy korun). Majetek mu byl zmražen, do země má zakázaný vstup. Vlastní zde mj. 120hektarové panství Sutton Place s tudorovským zámečkem z 16. století nebo zámeček Beechwood House v severním Londýně.[3]

Usmanovovi zástupci uvedli, že miliardář převedl majetek do neodvolatelného svěřenského fondu dávno před uvalením sankcí, "nemůže jej spravovat ani se podílet na jeho prodeji, může je využívat pouze na základě pronájmu" a že "... odstoupil od beneficientů svěřenských fondů tím, že svá práva beneficienta daroval své rodině".[17]

Vyznamenání

[editovat | editovat zdroj]

Ruská vyznamenání

[editovat | editovat zdroj]
  • Řád Za zásluhy o vlast III. třídy – 2018[18]
  • Řád Za zásluhy o vlast IV. třídy – 6. července 2013 – udělil Vladimir Putin za skvělé služby státu, aktivní sociální a charitativní činnost[19][20]
  • Řád Alexandra Něvského – 2014 – za aktivní sociální a charitativní činnost
  • Řád cti – 17. března 2004 – udělil prezident Vladimir Putin za pracovní úspěchy a mnoho let svědomité práce[21]
  • Odznak Za charitu – 11. června 2016 – za velký přínos pro charitativní a sociální aktivity[22]
  • Čestné osvědčení Prezidenta Ruské federace – 8. září 2008 – za službu v oblasti rozvoje domácího průmyslu a podnikání[23]
  • Vděčnost Prezidenta Ruské federace – 24. prosince 2009 – za aktivní účast na přípravě a konání prvního všeruského fóra Rusko, sportovní velmoc[24]
  • Vděčnost Vlády Ruské federace – 15. září 2008 – za aktivní účast na sociálně-ekonomickém rozvoji Kurské oblasti[25]
  • Odznak Ministerstva zahraničních věcí Ruska Za přínos k mezinárodní spolupráci – 2013[26]
  • Řád přátelství – Tatarstán, 2018 – za plodnou spolupráci s Tatarstánem, aktivní sociální a charitativní činnost[27]

Zahraniční vyznamenání

[editovat | editovat zdroj]
  • Řád přátelství I. třídy – Kazachstán, 2018 – za zásluhy o státní a veřejné aktivity, významný přínos pro kulturní rozvoj země, posílení přátelství a spolupráce mezi národy
  • Řád „Úcta k zemi“ – Uzbekistán, 29. srpna 2018 – za obrovský přínos k posílení hospodářských, sociálních, kulturních a humanitárních vazeb mezi Uzbekistánem a Ruskem, za účinné provádění velkých investičních projektů v zemi, za aktivní účast na budování jedinečných duchovních a vzdělávacích komplexů v Uzbekistánu
  • komtur Řádu zásluh o Italskou republiku – Itálie, 10. října 2016 – za jeho přínos k rusko-italským vztahům a za projev uznání za účast na restaurátorských projektech v Moskvě[28]
  • Řád přátelství II. třídy – Kazachstán, 2011 – za plodnou práci na zachování vzájemné harmonie ve společnosti, za služby při posilování míru, přátelství a spolupráce mezi národy
  • Řád cti – Jižní Osetie, 29. května 2011 – za velký přínos k rozvoji a posílení přátelských vztahů a spolupráce mezi národy, aktivní charitativní práci a podporu poskytovanou obyvatelům Jižní Osetie[29]

Odkazy

[editovat | editovat zdroj]

Reference

[editovat | editovat zdroj]
  1. ↑ Seznam nejbohatších lidí světa. Forbes. 5. května 2019. Dostupné online.
  2. ↑ Forbes. Dostupné online. [cit. 2019-12-22].
  3. ↑ a b c d e GRIM, Jakub. Putinův ‚oblíbený oligarcha‘ Usmanov. Potrpí si na luxus, zbohatl na igelitkách a spoluvlastnil Arsenal. iROZHLAS [online]. Český rozhlas, 2022-03-28. Dostupné online. 
  4. ↑ Na sankčním seznamu kvůli jednomu článku. Soud ho příkázal stáhnout. A co teď, EU?. parlamentnilisty.cz [online]. [cit. 2024-06-09]. Dostupné online. 
  5. ↑ BRYANSKI, Gleb. Russian-Uzbek billionaire Usmanov elected president of International Fencing Federation. Reuters [online]. Thomson Reuters, 2024-11-30 [cit. 2024-11-30]. [Russian-Uzbek billionaire Usmanov elected president of International Fencing Federation Dostupné online]. 
  6. ↑ LONG READ: Alisher Usmanov, the path of a game-changer. www.intellinews.com [online]. 2020-05-11 [cit. 2024-07-07]. Dostupné online. (anglicky) 
  7. ↑ Alisher Usmanov: ‘I was never what you could call an oligarch’. www.ft.com [online]. [cit. 2024-07-07]. Dostupné online. 
  8. ↑ Алишер Усманов: миллиарды и человеческие отношения. Forbes.ru [online]. 2012-04-23 [cit. 2024-08-01]. Dostupné online. (rusky) 
  9. ↑ Don’t Cry for Russia’s Independent Media. Bloomberg.com. 2022-03-10. Dostupné online [cit. 2024-10-15]. (anglicky) 
  10. ↑ SHECK, Justin. The U.S. Sanctions a Russian Oligarch—but Exempts His Companies. The Wall Street Journal [online]. Dow Jones & Co., 2022-03-30 [cit. 2024-15-10]. Dostupné online. 
  11. ↑ LONG READ: Alisher Usmanov, the path of a game-changer. www.intellinews.com [online]. 2020-05-11 [cit. 2024-08-13]. Dostupné online. (anglicky) 
  12. ↑ TIMES, The Sunday. Alisher Usmanov net worth — Sunday Times Rich List 2022. www.thetimes.com [online]. 2024-06-21 [cit. 2024-06-21]. Dostupné online. (anglicky) 
  13. ↑ UZ, Kun. Alisher Usmanov submits his resignation from RUIE management. Kun.uz [online]. [cit. 2024-07-07]. Dostupné online. (anglicky) 
  14. ↑ BURKE, Patrick. Oligarch Usmanov stands aside as FIE President in wake of EU sanctions. www.insidethegames.biz [online]. 2022-03-01. Dostupné online. (anglicky) 
  15. ↑ TOGNINI, Giacomo. Germans Seize Russian Billionaire Alisher Usmanov’s Mega-Yacht. Forbes [online]. 2022-03-02. Dostupné online. (anglicky) 
  16. ↑ Německo zastavilo vyšetřování ruského miliardáře Usmanova. Zaplatil pokutu asi 101 milionů korun. iROZHLAS [online]. 2024-11-04 [cit. 2024-11-15]. Dostupné online. 
  17. ↑ Alisher Usmanov: Oligarch says he ditched mansions before sanctions. BBC News. 2022-03-22. Dostupné online [cit. 2024-07-07]. (anglicky) 
  18. ↑ Путин поздравил Алишера Усманова с юбилеем. ТАСС [online]. [cit. 2021-01-02]. Dostupné online. 
  19. ↑ Усманов, Алишер Бурханович. ТАСС [online]. [cit. 2021-01-02]. Dostupné online. 
  20. ↑ Указ Президента Российской Федерации от 06.07.2013 г. № 608. Президент России [online]. [cit. 2021-01-02]. Dostupné online. (rusky) 
  21. ↑ Указ Президента Российской Федерации от 17.03.2004 г. № 365. Президент России [online]. [cit. 2021-01-02]. Dostupné online. (rusky) 
  22. ↑ Указ Президента Российской Федерации от 11.06.2016 г. № 282. Президент России [online]. [cit. 2021-01-02]. Dostupné online. (rusky) 
  23. ↑ Распоряжение Президента Российской Федерации от 08.09.2008 г. № 524-рп. Президент России [online]. [cit. 2021-01-02]. Dostupné online. (rusky) 
  24. ↑ Распоряжение Президента Российской Федерации от 24.12.2009 г. № 873-рп. Президент России [online]. [cit. 2021-01-02]. Dostupné online. (rusky) 
  25. ↑ О проекте федерального закона N 98106493-2 "О внесении изменений и дополнений в Федеральный закон "О библиотечном деле". pravo.gov.ru [online]. [cit. 2021-01-02]. Dostupné online. 
  26. ↑ Усманов Алишер Бурханович. gsom.spbu.ru [online]. [cit. 2021-01-02]. Dostupné online. (rusky) 
  27. ↑ Минниханов наградил миллиардера Алишера Усманова орденом «Дуслык» | Новости Казани. Авто новости Казани. Новости бизнеса в Казани. prokazan.ru [online]. [cit. 2021-01-02]. Dostupné online. (rusky) 
  28. ↑ Алишер Усманов получил высший орден Италии за реставрацию зданий. ТАСС [online]. [cit. 2021-01-02]. Dostupné online. 
  29. ↑ Официальный сайт Президента Республики Южная Осетия. presidentrso.ru [online]. [cit. 2021-01-02]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2021-01-18. 

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]
Pahýl
Pahýl
 Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace.
Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty.