Alois Alzheimer | |
---|---|
Narození | 14. června 1864 Marktbreit |
Úmrtí | 19. prosince 1915 (ve věku 51 let) Vratislav |
Příčina úmrtí | srdeční selhání |
Místo pohřbení | Starý židovský hřbitov ve Frankfurtu |
Alma mater | Juliova–Maxmiliánova univerzita ve Würzburku Univerzita Tübingen Humboldtova univerzita |
Povolání | psychiatr, neuropatolog, neurovědec, vysokoškolský učitel, neurolog a lékař |
Zaměstnavatelé | Vratislavská univerzita Mnichovská univerzita |
Podpis | |
multimediální obsah na Commons | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Alois Alzheimer nebo Aloysius Alzheimer (14. června 1864 Marktbreit, Bavorské království – 19. prosince 1915 Breslau, Pruské království) byl německý psychiatr a neuropatolog,[1] spolupracovník Emila Kraepelina.
Narodil se jako nejstarší syn z druhého manželství notáře Eduarda Alzheimera a jeho manželky Barbary Terezie, rozené Buschové, která byla sestrou jeho první manželky Evy Marie, zemřelé v roce 1862. Navštěvoval základní školu v Marktbreitu a humanitní část gymnázia v Aschaffenburgu. Dále studoval medicínu na univerzitě ve Würzburgu, se studijním pobytem na univerzitě v Tübingenu. V roce 1884 narukoval do vojenského sboru Franky Würzburg. Disertační práci obhájil na Anatomickém institutu ve Würzburku v roce 1887, pod vedením Alberta von Koellikera. Zabýval se v ní histologií ušních žláz. V roce 1888 ukončil studium a získal licenci k výkonu lékařské praxe. Nastoupil jako asistent psychiatra ve Frankfurtu nad Mohanem. Roku 1902 se stal asistentem psychiatra Emila Kraepelina na univerzitní psychiatrické klinice v Heidelbergu a v roce 1903 ho následoval do Mnichova. Jeho posledním působištěm se stala univerzitní klinika ve Vratislavi.
Zemřel na srdeční selhání ve věku 51 let.
Alois Alzheimer jako první[2] v roce 1907 popsal symptomy onemocnění dementia praecox, kterou Emil Kraepelin později nazval Alzheimerovou chorobou.