Alois Hudec
| Alois Hudec | |
|---|---|
 | |
| Osobní informace | |
| Datum narození | 12. července 1908 |
| Místo narození | Račice, Rakousko-Uhersko |
| Datum úmrtí | 23. ledna 1997 (ve věku 88 let) |
| Místo úmrtí | Praha, Česko |
| Občanství |  Československo, Česko |
| Sportovní informace | |
| Sport | sportovní gymnastika |
| Účast na LOH | 1936 |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
| Přehled medailí | ||
|---|---|---|
 Sportovní gymnastika na LOH
| ||
| zlato | 1936 Berlín | kruhy |
| Mistrovství světa ve sportovní gymnastice | ||
| zlato | 1934 Budapešť | kruhy |
| zlato | 1938 Praha | kruhy |
| stříbro | 1938 Praha | prostná |
| stříbro | 1938 Praha | bradla |
| stříbro | 1938 Praha | hrazda |
Alois Hudec (12. července 1908, Račice - 23. ledna 1997, Praha) byl český Sokol, gymnasta, mistr světa a olympijský vítěz ve cvičení na kruzích.
Život
[editovat | editovat zdroj]Ve čtyřech letech prodělal záškrt a po něm mu ochrnula půlka tváře a levá kyčel, takže kulhal na levou nohu. Chtěl se vyrovnat ostatním dětem, nejprve cvičil s bratry na vlastnoručně vyrobeném nářadí doma na zahradě a v deseti letech začal pravidelně cvičit v místní Sokolské jednotě Račice. V roce 1920 se vrátil z legií jeho starší bratr Antonín, výborný gymnasta, který se mu stal velkým vzorem a přísným trenérem. Přestože Alois neměl ideální fyzické předpoklady pro gymnastiku (měl útlou postavu, krátké nohy a ruce), svou houževnatostí a sebekázní se vypracoval mezi nejlepší sportovce. Svůj první závod absolvoval ve dvanácti letech, ve dvaceti byl první ve Vyškovské župě a jako jediný ji reprezentoval na závodech v Praze.[1]
Od roku 1923 trénoval v Brně, kde se učil ve Zbrojovce. Po návratu z vojny vstoupil v listopadu 1930 do Sokola Brno 1. Pracoval jako soustružník a každou volnou chvíli věnoval tvrdému tréninku. Na prvním mezinárodním závodu, mistrovství světa v tělocviku v Paříži roku 1931, kde se soutěžilo ve čtrnácti disciplínách (na nářadí, lehké atletice a šplhu), vybojoval Alois Hudec pět zlatých medailí za cvičení na kruzích, bradlech, hrazdě, ve šplhu a víceboji. Jako jediný ze závodníků totiž splnil podmínku dosáhnout ve všech disciplínách alespoň 60 % možných bodů.[1] Medaile však nesměl vzít s sebou domů, protože ve Francii platil zákaz vývozu drahých kovů a nikdy je neobdržel.[2]
V roce 1934 se přestěhoval do Prahy, kde získal zaměstnání jako úředník v bance. Po práci usilovně trénoval a připravoval se na olympijské hry, i když musel překonávat bolest v zádech, která byla následkem zranění na mistrovství světa v Budapešti. Na XI. olympijských hrách v Berlíně v roce 1936 se stal olympijským vítězem ve cvičení na kruzích, kde jeho mistrovským kouskem byl rozpor střemhlav.[3][1]Část jeho cvičení trvající 85 sekund je zachycena ve filmu Leni Riefenstahlové Olympia.
Další zlaté medaile získal v Budapešti 1934 (jednu) a v Praze 1938 (dvě). Druhá světová válka jeho kariéru přerušila a nedostatek tréninku měl za následek velké zranění. Při jednom z vystoupení nedopadl na žíněnku a při nárazu na tvrdou podlahu si zlomil obě nohy. Musel se učit chodit, ale po několika měsících opět závodil. Vyhrál v New Yorku mezistátní utkání Československo–Amerika, reprezentoval v Dánsku, Kanadě a dalších zemích. Definitivně se závoděním skončil v roce 1947, kdy mu bylo 39 let. Během své závodní kariéry se zúčastnil asi padesáti nejvýznamnějších závodů, z nichž 27 vyhrál, desetkrát byl druhý a čtyřikrát třetí. V roce 1954 mu byl udělen titul zasloužilého mistra sportu. [1]
Po ukončení aktivní sportovní kariéry se věnoval cvičitelské a trenérské práci, kterou vykonával vedle svého zaměstnání v bance. Po dvou letech se s cvičením definitivně rozloučil. Po smrti manželky žil sám v bytě v Praze-Nuslích (Krokova ulice), měli dceru Věru. Zemřel ve věku 88 let. Je pohřben na pražském hřbitově Malvazinky, odd. NUI, č. hrobu 1048.[4]
V roce 2007 vydal TJ Sokol Račice publikaci 100 let Sokola Račice pocházející z pera račické historičky PhDr. Dagmar Stryjové. V publikaci je i 15stránkový medailonek věnovaný Aloisi Hudcovi. Od téže autorky vyšla knížka nazvaná Alois Hudec, která byla vydána v roce 2008 u příležitosti 90. výročí vzniku ČSR a 100. výročí Hudcova narození.
V roce 2016 získal v anketě Sportovec roku Cenu Emila Zátopka za celoživotní přínos sportu.[5]
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ a b c d CODR, Milan; ČERNÝ, Jiří. Přemožitelé času sv. 20. Praha: Nezávislé tiskové centrum INTERPRESS MAGAZIN, 1990. Kapitola Alois Hudec, s. 176–180.
- ↑ ČTK. Češi žádají Francii: Hudec by měl dostat své zlato, přimlouvá se i Čáslavská. Deník.cz. 2015-07-18. Dostupné online [cit. 2020-12-06].
- ↑ http://www.rozhlas.cz/olomouc/kultura/_zprava/310364
- ↑ Vyhledávání hrobů dle zesnulých [online]. Praha: Správa pražských hřbitovů, 2012 [cit. 2023-09-12]. Dostupné online.
- ↑ Muž, který zvítězil nad Hitlerem. Hudec byl uveden mezi sportovní legendy. iDNES.cz [online]. 2016-12-22 [cit. 2016-12-23]. Dostupné online.
Literatura
[editovat | editovat zdroj]- STRYJOVÁ, Dagmar. Alois Hudec - mistr kruhů. Praha: Mladá fronta, 2016. 160 s. ISBN 978-80-204-4070-9.
- STRYJOVÁ, Dagmar. Alois Hudec : (1908-1997 : 100. výročí narození). Račice: TJ Sokol Račice, 2008. 52 s. ISBN 978-80-254-4286-9.
- 100 let českého sportu 1918-2018. 1. vyd. Praha: Olympia, 2018. 400 s. ISBN 978-80-7376-521-7. S. 94.
Související články
[editovat | editovat zdroj]Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Alois Hudec na Wikimedia Commons - (česky) životopis na www.olympic.cz
- Čech vítězí nad Hitlerem (video z LOH 1936)
- Alois Hudec v databázi Olympedia (anglicky)
