Amenhotep III.

Amenhotep III.
Amenofis III.
Amenhotep III.
Doba vlády	1390–1353 př. n. l.[1]
Rodné jméno	Amenhotep
Trůnní jméno	Neb-Maat-Re
Jméno obou paní	Se-men-chepu segerech-taui
Zlatý Hor	Aa-chepesch hui-setschtiu
Manželky	Teje Giluchepa Taduchepa (dcera krále Mitanni Tušratta) Sitamun
Potomci	Thutmose([p 1], Amenhotep IV., dcery Satamun, Eset, Henuttaneb, Nebtah[2]
Otec	Thutmose IV.
Matka	Mutemvia, dcera krále Artatama I.
Narození	1400 př. n. l. Egypt
Úmrtí	1353 př. n. l. Malkata
Hrobka	KV 22 v Údolí králů
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Amenhotep III. (jméno znamená Amon je spokojen) byl egyptský faraon 18. dynastie vládnoucí v letech 1390–1353 př. n. l.^[1] Jeho otcem byl faraon Thutmose IV., matkou Mutenwiya, dcera krále Artatama I. Amenhotepovo trůnní jméno znělo Neb-maat-re (Pán pravdy je Re).

Vláda

Hlava mumie Amenhotepa III.

Amenhotep III. a bůh Sobek

Zbytky chrámu Kom el-Hette, západní Theby

Mapa Mittani v období vlády Amenhotepa III.

Memnonovy kolosy – sedící Amenhotep III.

Je považován za jednoho z nejvýznamnějších faraonů 18. dynastie. Jeho 39letá vláda byla pro Egyptskou říši obdobím míru, i když se uskutečnilo několik menších vojenských výprav, většinou do okrajových oblastí říše, k upevnění bezpečnosti na hranicích, ale také zabezpečení odvádění tributů od vazalských území.^[3] Od upevnění sjednoceného Egypta a expanze, zejména za vlády jeho děda Thutmose III., uplynulo přibližně 180 let stability říše a došlo také k značnému růstu ekonomické úrovně. Bylo to také období, kdy se podstatně rozšířily votivní stavby uznávaných bohů Amona, jeho manželky nebeské Mut, Ptaha a dalších^[4]. Stabilitu říše udržovala i politická spojenecká dohoda s královstvím Mitanni, utvrzená vícečetnými sňatky s Amenhotepem III. (který byl synem Mutenwia dcery krále Atartama I.) s mitanskými princeznami, jeho pozdějšími dalšími manželkami byly, dcera krále Šuttarny Giluchepa a Taduchepa dcera krále Tušraty.
Za vlády Amenhotepa dosáhli moci a vlivu na vládu kněží Amonova kultu díky velkému pozemkovému vlastnictví tak, že to až ohrožovalo suverenitu faraona. Odezvou bylo posilování vlivu slunečního boha Atona a monoteistické pojetí státního náboženství. V tomto trendu pokračoval i jeho následník Amenhotep IV., který přijal jména Achn-aton a v duchu Slunečního kultu vybudoval nové hlavní město Achetaton v údolí Tel el-Amarna.
Amenhotep sám se ještě za svého života jmenoval bohem, patrně právem, protože době jeho panování se říkalo „vláda Slunce“. Byl jedním z nejbohatších faraonů starého Egypta.^[2].

Monumenty

Faraon Amenhotep III. byl především velký stavitel. Jeho jedinečný a nikdy nepřekonaný zádušní chrám v západních Thébách byl mistrovským dílem své doby. Dnes z něho ale zbyly už jen dvě sochy sedícího Amenhotepa, tzv. Memnonovy kolosy, které podle pověsti ve starověku „zpívaly“ (při silném pouštním větru). Rozsáhlou stavební činnost vyvíjel hlavně v Karnaku, kde založil posvátné jezero. Nechal vybudovat velkolepé chrámy nejen v Egyptě, ale i v Núbii. Jako příklad můžeme uvést Elefantinu, Wádí es-Sebúu, Aníbu, Kavu nebo Sesebi. Na severu zkrášlil města Tell el-Bastu a Tell Atríb. V egyptské Héliopoli nechal postavit chrám zasvěcený Horovi, v Sakkáře zahájil práce na Serapeu^[5], v Thébách nechal vystavět Amon-Reův „jižní harém“ (takto se ve starověku nazýval chrámový komplex v Luxoru), kde umístil 600 soch bohyně Sachmety. Na druhém břehu Nilu si nechal postavit nádherný rezidenční palác a obrovský zádušní chrám.
Významnou soukromou osobou jeho doby byl vezír Amenhotep, syn Hapuův, dohlížitel všech královských prací, který pro Amenhotepa III. vybudoval řadu monumentů.

Amenhotepovy nemoci

Amenhotep se celý život potýkal s nemocí, jejíž příznaky jsou vidět i na obrazech z konce jeho života. Měl bolavé zuby, hnisající vředy a trpěl dnou. Amenhotep věnoval zvláštní úctu bohyni Sachmetě, lví bohyni války, která také vládla nemocem, a když se jí prokazovala zvláštní úcta, před nemocemi i chránila. Mitanský král Tušratta mu z Babylonu poslal sochu bohyně zdraví Ishtar, aby demonstroval přátelské vztahy.^[2].
V rámci komplexního výzkumu dědičných znaků analýzou DNA, antropologických a endokrinálních charakteristik mumií členů 18. dynastie, byla prozkoumána i mumie Amenhotepa III., otce Achnatona a děda Tutanchámona. Dědičné posloupnosti rodu byly potvrzeny.^[6][7][8] Endokrinologická analýzy prokázala dědičný defekt patologického přebytku a manifestace syndromu nadbytku aromatázy^[9] s průvodními znaky gynekomastie a androgenního těla (podobné jak při terapii anabolickými steroidy).^[10] Zmíněný syndrom se projevil u Amenhotepa III. a zejména pak u jeho syna Achnatona. Patrné to je v jeho zobrazování a zachovalých sochách, včetně doložených synergických projevů náboženských vizí.

Hrobka

Prvotně byla hrobka, označená KV22, objevena v roce 1799 při Napoleonově tažení do Egypta (1798–1801). Vyčištěna byla až Theodorem Davisem.^{[p 2]} V roce 1915 se věnoval výzkumu KV22 H. Carter. Poslední výzkumy realizovala japonská expedice vykopávkami v jižním křídle paláce. Objevila zde několik předmětů. Předpokládané původní bohaté pohřební poklady byly již ve starověku vykradeny. Mumie faraona byla v 21.dynastii přemístěny do hrobky KV35.

Poznámky

1. Prvorozený syn, předčasně zemřel ještě za života otce, nástupnictví přešlo na mladšího Amenhopise/Achnatona
2. . Právník, Američan, který se v letech 1902–1914 věnoval hrobkám v Údolí králů, např. KV45 a KV36.

Reference

1. HORNUG, Erik. Ancient Egyptian Chronology [online]. Leiden, Boston:Brill: Briil, 2006. S. 491. Dostupné online. ISBN 978-90-04-11385-5. (anglicky) 
2. BUNSON, Margaret. Encyclpedie of Ancient Egypt [online]. New York: Facts On File, Inc., 1991. Dostupné v archivu pořízeném dne 2021-08-30. (anglicky) 
3. Pharoah Otline [online]. 2005. Dostupné online. (anglicky) 
4. Egyptští bohové a náboženství [online]. Janovský. Dostupné online. 
5. Sakkára – Serapeum [online]. Praha: Univerzita Karlova [cit. 2019-10-19]. Dostupné online. 
6. HAWASS, Zahi. The Search for Hatshepsut and the Discovery of her Mummy [online]. Washington: 2007. Dostupné online. (anglicky) 
7. HAVASS, Zahi, Z.Yehia, I. Somaia at all. Ancestry and Pathology in King Tutankhamin’s Family. JAMA,. Únor 2010, roč. 303, čís. 7, s. 638–646. Dostupné online. 
8. BRAVERMAN, Irwin, D.B.Redfored,P.A.Mackowiak. Akhenaten and the Strange Physiques od Egypt’s 18th Dynasty. Anals of Internal Medicue. 2009, roč. 150, čís. 8, s. 556–560. Dostupné online. 
9. Poruchy pohlavní diferenciace a pohlavního zrání [online]. Wikyskripta, rev. 2017. Dostupné online. 
10. SHOZU, Makio, F.Maki. Understanding the pathological manifestations of aromatase excess syndrome: lessons for clinical diagnosis. Expert Review of Endocrinology & Metabolism. 2014, roč. 9, čís. 4, s. 397–409. Dostupné online. 

* MATULA, Miloš; "Achnaton a Nefertiti, faraoni Slunce". Praha: Nakladatelství MM Production, 2010, ISBN 9788090455603

Související články

• Thutmose – předčasně zemřelý nejstarší syn
• Teje
• Aton
• Amarnské období

Externí odkazy

Předchůdce: Thutmose IV.

Egyptský král 1390–1353 př. n. l.

Nástupce: Amenhotep IV.

Autoritní data	Biblio: 4da41b71-2a29-4a89-a40d-85700bcd75f3 NKC: av2009541083 GND: 118502484 KulturNav: 2566f095-ee0b-429d-99e1-6e2f4f2f3622 VIAF: 316145858076623021867 WorldCat Entities: E39PCjHvFBmbtQDqCDJHXbxCPP

Portály: Starověký Egypt