Anamorfóza je metoda používaná v tematické kartografii. Jde o přeměnu geometrické kostry mapy, která má za cíl výraznější vyjádření jejího tematického obsahu.[1] Produktem je anamorfovaná mapa (někde též anamorfická mapa nebo anamorf). Anamorfózou mapy se ztrácí přesný polohopis; ten je příslušně upraven tak, aby:
Angličtina používá pro označení anamorfické mapy termín cartogram, který je možné si splést s termínem kartogram používaným v češtině (anglicky choropleth map).
Anamorfované mapy můžeme dělit podle toho, zda transformace proběhla rovnoměrně na celém povrchu mapy (tehdy jde o plošné anamorfózy), nebo zda transformace vychází z určitého centra (radiální anamorfóza). Radiální anamorfózy dělíme na matematické (deformace je výsledkem matematické projekce) a geografické (deformace vychází z povahy zobrazovaného jevu, např. doba přepravy). Plošné anamorfózy dělíme podle kritérií prostorové spojitosti, zachování prostorových vztahů (topologie) a zachování tvaru zobrazovaných celků.[2]
Matematické radiální anamorfózy jsou koncentricky sestrojená zobrazení, které mění měřítko mapy. Často využívají logaritmické nebo hyperbolické funkce, tyto anamorfózy můžeme přirovnat k lupě nebo k objektivu rybí oko. Využití radiálních anamorfóz je poměrně omezené, posloužit mohou k přehlednějšímu zobrazení koncentrovaných jevů.
Geografické radiální anamorfózy deformují prostor na základě určité metriky, může jít o čas, cenu dopravy či jiný ukazatel. Jsou dobře využitelné při hodnocení dopravní dostupnosti, provázanosti centra se zázemím či k vymezování regionů.[2]
Spojité plošné anamorfózy matematicky transformují klasické kartografické zobrazení, přičemž zachovávají původní návaznost regionů (proto spojité). Dochází ale k výraznému tvarovému zkreslení, které ztěžuje identifikaci regionů. Jde o nejstarší a v současnosti nejpoužívanější anamorfózy, první algoritmus navrhl v roce 1970 Waldo R. Tobler.[3] Nejefektivnějším je Gastner-Newmanův algoritmus,[4] který využívá volně dostupný nástroj ScapeToad.[5]
Projekční metoda zmenšuje jednotlivé regiony tak, aby jejich relativní velikost odpovídala rozložení mapovaného jevu. Zachovává se tak tvar prostorových jednotek, avšak dochází k porušení jejich návaznosti, jde proto o nespojitou anamorfózu.
Dorlingovy anamorfózy nahrazují přesný tvar regionů kruhy, které jsou rozmístěny tak, aby co nejpřesněji imitovaly sousedství oblastí. Metodu vyvinul Danny Dorling v roce 1996.[6]
Obdélníkové anamorfózy vycházejí z dělení plochy na obdélníkové segmenty. Jde o spojitou anamorfózu – zachovávají se vztahy sousedství, tvar je ale výrazně pozměněn. Metoda se objevila již v 30. letech 20. století (autorem byl Erwin Raisz),[7] v současnosti získala i algoritmickou verzi.[8]
![]() |
![]() |
![]() |
Rok | Autor | Název algoritmu | Typ anamorfózy | zachování tvaru |
---|---|---|---|---|
1973 | Tobler | Rubber map method | plošná spojitá | částečné |
1976 | Olson | Projector method | plošná nespojitá | ne |
1978 | Kadmon, Shlomi | Polyfocal projection | radiální geografická | |
1984 | Selvin et al. | DEMP (Radial Expansion) method | plošná spojitá | částečné |
1985 | Dougenik et al. | Rubber Sheet Distortion method | plošná spojitá | částečné |
1986 | Tobler | Pseudo-Cartogram method | plošná spojitá | částečné |
1987 | Snyder | Magnifying glass azimuthal map projections | radiální geografická | |
1989 | Cauvin et al. | Piezopleth maps | plošná spojitá | částečné |
1990 | Torguson | Interactive polygon zipping method | plošná spojitá | částečné |
1990 | Dorling | Cellular Automata Machine method | plošná spojitá | částečné |
1993 | Gusein-Zade, Tikuniev | Line Integral method | plošná spojitá | částečné |
1996 | Dorling | Circular cartogram | plošná nespojitá | ne (kruhy) |
1997 | Sarkar, Brown | Graphical fisheye views | radiální geografická | |
1997 | Edelsbrunner, Waupotitsch | Combinatorial-based approach | plošná spojitá | částečné |
1998 | Kocmoud, House | Constraint-based approach | plošná spojitá | částečné |
2003 | Keim, nierth, Panse | Cartodraw | plošná spojitá | částečné |
2003 | Keim, nierth, Panse | HistoScale | plošná spojitá | částečné |
2004 | Gastner, Newman | Diffusion-based method | plošná spojitá | částečné |
2004 | Sluga | Lastna tehnika za izdelavo anamorfoz | plošná spojitá | částečné |
2004 | Helimann, Keim et al. | RecMap | plošná spojitá | ne (čtyřúhelníky) |
2005 | Keim, nierth, Panse | Medial-axis-based cartograms | plošná spojitá | částečné |
2007 | van Kreveld, Speckmann | Rectangular Cartogram | plošná spojitá | ne (čtyřúhelníky) |