Anatolij Antonov

Možná hledáte: olympijský veslař.

Anatolij Ivanovič Antonov (rusky: Анатoлий Ивaнович Антoнов; narozen 15. května 1955) je ruský vojenský představitel a diplomat s pověstí zastánce tvrdé linie ve vztahu k USA a tvrdého vyjednavače. V současnosti je velvyslancem Ruska ve Spojených státech, formálně nahradil Sergeje Kisljaka prezidentským dekretem z 21. srpna 2017, funkce se ujal 1. září 2017.[1] Dříve byl náměstkem ministra obrany a náměstkem ministra zahraničních věcí. Od roku 2015 je na sankčním seznamu Evropské unie a Kanady v reakci na ruskou vojenskou intervenci proti Ukrajině.[2][3]

Ve federální státní civilní službě má hodnost aktivního státního rady Ruské federace 1. třídy . [4]

Raný život a vzdělání

[editovat | editovat zdroj]

Antonov se narodil 15. května 1955 v Omsku, Omská oblast, SSSR.[5][6][7] V roce 1978 absolvoval Moskevský státní institut mezinárodních vztahů (MGIMO) a v roce 1983 zde ukončil postgraduální studium (aspiranturu) obdržením titulu kandidát věd.[5]

V roce 2012 získal titul doktor věd (D. Sc.) z politologie na Institutu světové ekonomiky a mezinárodních vztahů (IMEMO) v Moskvě s doktorskou disertační prací s názvem Kontrola jaderných zbraní jako faktor zajištění národní a mezinárodní bezpečnosti. Hovoří plynně anglicky a barmsky.[6]

Kariéra

[editovat | editovat zdroj]
Antonov s ruským ministrem obrany Sergejem Šojguem v roce 2016

Antonov nastoupil svou diplomatickou kariéru bezprostředně po získání magisterského titulu v roce 1978. Následujících 30 let působil na Ministerstvu zahraničních věcí SSSR a jeho nástupci, Ministerstvu zahraničních věcí Ruské federace, kde se specializoval na kontrolu jaderných, chemických a biologických zbraní.[6] V roce 2004 byl jmenován ředitelem odboru pro bezpečnost a odzbrojení. [8]

Dne 2. února 2011 jej prezident Putin povýšil prezidentským dekretem na náměstka ministra obrany Ruské federace.[5] V této funkci byl po ruské vojenské intervenci na Ukrajině osobně sankcionován Evropskou unií.

V prosinci 2014 obvinil NATO, že udělalo z Ukrajiny „frontovou linii konfrontace“ s Ruskem. [3]

Od 28. prosince 2016 byl náměstkem ministra zahraničních věcí.[9]

V březnu 2017, po smrti Vitalije Čurkina, byl zmiňován jako jeden z možných kandidátů na post stálého představitele Ruska při OSN.[10] Nakonec však byl jmenován na tento post Vasilij Něbenzja.

Velvyslanec ve Spojených státech

[editovat | editovat zdroj]

Nominace a potvrzení

[editovat | editovat zdroj]

Antonov je považován za zastánce tvrdé linie proti Západu, čímž si vysloužil pověst „bulteriéra“.[11] Začátkem podzimu 2016 byl považován za nejvýznamnějšího kandidáta na příštího ruského velvyslance ve Spojených státech. Kreml totiž předpokládal, že prezidentské volby vyhraje Hillary Clintonová, a bilaterální vztahy proto zůstanou napjaté. Přestože volby vyhrál Donald Trump, byl jako nástupce Sergeje Kisljaka, který byl velvyslancem od roku 2008, vybrán právě Antonov. V únoru 2017 byl uveden jako hlavní kandidát na tento post[12][13] a 11. května jej ruské ministerstvo zahraničí formálně navrhlo Federálnímu shromáždění.[14] To 18. května po uzavřeném zasedání zahraničněpolitického výboru Státní dumy hlasovalo o jeho schválení[15][16][17] a 21. srpna 2017 jej Vladimir Putin prezidentským dekretem formálně jmenoval velvyslancem Ruska ve Spojených státech.[1][18][19]

Působení

[editovat | editovat zdroj]

Poté, co americký prezident Joe Biden označil Putina za „vraha“, byl Antonov 17. března 2021 odvolán do Moskvy. Rozhodnutí vrátit jej do Washingtonu bylo přijato na základě výsledků summitu Bidena (USA) s Putinem (Rusko) v roce 2021.[20][21]

Těsně před začátkem ruské invaze do Ukrajiny, Antonov ještě 20. února 2022 popíral, že Rusko invazi plánuje.[22]

Po ruské invazi do Ukrajinu Antonov odmítal názor, že ruská invaze selhala, odsuzoval vzrůstající „rusofobii“ a bědoval nad postsovětskou érou, ve které bylo Rusko „naivní“ a důvěřovalo Západu, zatímco jeho postavení upadalo.[23]

V únoru 2023 Antonov prohlásil, že Washington se pokouší démonizovat Rusko a „prohlubuje ukrajinskou krizi“ tím, že obviňuje Moskvu ze zločinů proti lidskosti.[24]

Incident s dronem, při němž ruská stíhačka způsobila havárii průzkumného dronu MQ-9, označil za provokaci, přičemž popřel, že by ruská stíhačka přišla do kontaktu s dronem.[25]

Poté, co ukrajinská armáda v srpnu 2024 zahájila vojenské operace na území Ruska v Kurské oblasti, kritizoval představitele USA, že útok neodsoudili.[26]

Reference

[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Anatoly Antonov na anglické Wikipedii.

  1. ↑ a b Rusko jmenovalo novým velvyslancem v USA Antonova, přívržence „tvrdé linie“. ct24.ceskatelevize.cz [online]. Česká televize, 2017-08-21 [cit. 2024-10-03]. Dostupné online. 
  2. ↑ Další Rusové na černé listině EU. Deník.cz [online]. Vltava Labe Media, 2015-02-16 [cit. 2024-10-03]. Dostupné online. 
  3. ↑ a b MACDONALD, Alastair. EU sanctions to target Russian deputy defence minister. Reuters [online]. Reuters, 2015-02-06 [cit. 2024-10-03]. Dostupné online. (anglicky) 
  4. ↑ Decree č. {{{číslo}}}Dostupné online. (rusky)
  5. ↑ a b c Anatoly Antonov, Deputy Minister of Defence of the Russian Federation. eng.mil.ru [online]. Ministry of Defence of the Russian Federation. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2015-12-08. 
  6. ↑ a b c Биография посла РФ в США Анатолия Антонова - ТАСС. TACC [online]. 2017-08-21 [cit. 2024-10-03]. Dostupné online. (rusky) 
  7. ↑ Антонов Анатолий Иванович биография и пресс-портрет. whoiswho.dp.ru [online]. ДП Бизнес Пресс [cit. 2024-10-03]. Dostupné online. (rusky) 
  8. ↑ ЧЕРНЕНКО, Елена. Новый посол России в США Анатолий Антонов заступит на пост 1 сентября. www.kommersant.ru [online]. 2017-08-15 [cit. 2024-10-03]. Dostupné online. (rusky) 
  9. ↑ Замминистра Антонов вернулся из Минобороны в МИД РФ. Известия [online]. 2016-12-29 [cit. 2024-10-03]. Dostupné online. (rusky) 
  10. ↑ Песков: кандидатура на пост постпреда РФ при ООН пока не определена. Известия [online]. 2017-03-14 [cit. 2024-10-03]. Dostupné online. (rusky) 
  11. ↑ Russia Confirms 'Bull-Terrier' Ambassador to Washington. The Moscow Times [online]. 2017-05-18 [cit. 2024-10-03]. Dostupné online. (anglicky) 
  12. ↑ ЧЕРНЕНКО, Елена; СОЛОВЬЕВ, Владимир; САФРОНОВ, Иван. Непереводимая игра послов. www.kommersant.ru [online]. 2017-02-06 [cit. 2024-10-03]. Dostupné online. (rusky) 
  13. ↑ Deputy Foreign Minister Anatoly Antonov Named Russian Ambassador to U.S.. The Moscow Times [online]. 2017-02-06 [cit. 2024-10-03]. Dostupné online. (anglicky) 
  14. ↑ ЧЕРНЕНКО, Елена; ИВАНОВ, Максим. Анатолий Антонов ждет парламентского агремана. www.kommersant.ru [online]. 2017-05-11 [cit. 2024-10-03]. Dostupné online. (rusky) 
  15. ↑ Источник: комитет Госдумы одобрил кандидатуру Анатолия Антонова на пост посла России в США - Газета.Ru | Новости. Газета.Ru [online]. 2024-10-03 [cit. 2024-10-03]. Dostupné online. (rusky) 
  16. ↑ Бывшего замминистра обороны готовили послом в Вашингтон на случай победы Клинтон. Национальная Служба Новостей - НСН [online]. 2017-02-06 [cit. 2024-10-03]. Dostupné online. (rusky) 
  17. ↑ Источник: комитет Госдумы утвердил кандидатуру Анатолия Антонова на пост посла РФ в США - ТАСС. TACC [online]. [cit. 2024-10-03]. Dostupné online. (rusky) 
  18. ↑ WALKER, Shaun. Putin names hardliner Anatoly Antonov as Russia's US ambassador. The Guardian [online]. Guardian News & Media, 2017-08-21 [cit. 2024-10-03]. Dostupné online. ISSN 0261-3077. (anglicky) 
  19. ↑ Указ Президента Российской Федерации от 21.08.2017 г. № 395. Президент России [online]. 2017-08-21 [cit. 2024-10-03]. Dostupné online. (rusky) 
  20. ↑ BUMBA, Jan; MARKOVÁ, Zuzana. Summit v Ženevě byl iniciační schůzkou supervelmoci a země, která už supervelmocí není, míní bývalý velvyslanec Kolář. ČRo Plus [online]. Český rozhlas, 2021-06-17 [cit. 2024-10-03]. Dostupné online. 
  21. ↑ Путин и Байден договорились вернуть послов. Коммерсантъ [online]. 2021-06-16 [cit. 2024-10-03]. Dostupné online. (rusky) 
  22. ↑ foreignpolicy.com. Dostupné online. 
  23. ↑ TOOSI, Nahal. Lonely Anatoly: The Russian ambassador is Washington’s least popular man. Politico.com [online]. Politico, 2022-04-18 [cit. 2024-10-03]. Dostupné online. (anglicky) 
  24. ↑ Russia envoy accuses US of fueling Ukraine war with ‘crimes against humanity’ charge. POLITICO [online]. POLITICO, 2023-02-19 [cit. 2024-10-03]. Dostupné online. (anglicky) 
  25. ↑ Incident s dronom vnímame ako provokáciu, vyhlásil ruský veľvyslanec v USA Zdroj: https://tvnoviny.sk/zahranicne/clanok/668839-rusky-velvyslanec-v-usa-incident-s-dronom-vnimame-ako-provokaciu?campaignsrc=tn_clipboard. tvnoviny.sk [online]. Markíza - Slovakia, 2023-03-15 [cit. 2024-10-03]. Dostupné online. (slovensky) 
  26. ↑ KAČMÁR, Tomáš. Ruský paradox. Kreml si stěžuje, že na něj Ukrajina útočí, a volá po mezinárodním odsouzení. CNN Prima NEWS [online]. F. T. V. Prima, 2024-08-08 [cit. 2024-10-03]. Dostupné online. 

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]