Anatomická variabilita je termín popisující rozdíly mezi anatomickými strukturami jednotlivých živočichů stejného druhu. Variabilita je podmíněna především genetickými vlivy a může se značně lišit napříč populacemi. Míra variability jednotlivých orgánů se značně liší, proto za normu označujeme stav, který se vyskytuje u daného druhu s největší pravděpodobností.
Variace mohou být přítomny v libovolném orgánovém systému. [1]
Variabilní může být většina anatomických struktur skeletu. Od přídatných kostí (např.: akcesorní kosti nohy, nebo lokte) k separaci jejich osifikačních center (např.: patella bipartia). [2][3] Na kostích se mohou vyskytovat i přídatné výrůstky (např.: processus supracondylaris humeri), otvory (např.: foramen supratrochleare) nebo prohlubně (např.: fossa occipitalis mediana) [4][5][6].
↑MELLADO, J. M.; RAMOS, A.; SALVADÓ, E. Accessory ossicles and sesamoid bones of the ankle and foot: imaging findings, clinical significance and differential diagnosis. European Radiology. 2003-12, roč. 13, čís. S06, s. L164–L177. Dostupné online [cit. 2020-06-30]. ISSN0938-7994. doi:10.1007/s00330-003-2011-8. (anglicky)
↑BILLMANN, Franck. Processus Supracondylaris Humeri. New England Journal of Medicine. 2010-02-25, roč. 362, čís. 8, s. 739–739. Dostupné online [cit. 2020-06-30]. ISSN0028-4793. doi:10.1056/NEJMicm0905739. (anglicky)