Andrea Lucchesi

Andrea Lucchesi
Základní informace
Narození23. května 1741
Motta di Livenza
Úmrtí21. března 1801 (ve věku 59 let)
Bonn
Žánryopera, klasická hudba a duchovní hudba
Povolánívarhaník, hudební skladatel a dirigent
Nástrojevarhany
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Andrea Lucchesi, také psán Luchesi, (23. května 1741 Motta di Livenza – 21. března 1801 Bonn) byl italský hudební skladatel.

Život

[editovat | editovat zdroj]

Andrea Lucchesi se narodil v městečku Motta di Livenza, nedaleko Trevisa jako jedenácté dítě Pietra Luchese a Cateriny Gottardiové. Vyrůstal v rodném městě a základní hudební vzdělání získal od svého bratra Mattea, který byl knězem, učitelem a varhaníkem. V roce 1757 přišel do Benátek. Podpora benátského šlechtice Joseppa Morosiniho mu umožnila studovat u vynikajících benátských hudebníků. Jeho učiteli byli Gioacchino Cocchi, Padre Paolucci, Giuseppe Saratelli, Domenico Gallo, Ferdinando Bertoni a Baldassare Galuppi. Jeho kariéra se rychle vyvíjela. Byl zkušebním komisařem varhaníků (1761) a sám se v roce 1764 stal varhaníkem v kostele Nejsvětějšího spasitele (Chiesa di San Salvador). Komponoval skladby pro cembalo a varhany, instrumentální díla a chrámovou a divadelní hudbu. Rovněž komponoval skladby pro slavnostní příležitosti. Jako uznávaný varhanní virtuóz byl zván i mimo Benátky. Např. účinkoval při příležitosti inaugurace nových varhan v bazilice sv. Antonína v Padově.

Jako operní skladatel debutoval v roce 1765 operou L'isola della fortuna v divadle Teatro San Samuele, která byla ještě v témže roce uvedena i ve dvorním divadle (Hoftheater) ve Vídni. Když v roce 1771 navštívili Itálii Leopold Mozart a Wolfgang Amadeus Mozart, setkali se s Andreou Lucchesim a obdrželi darem jeho koncert pro cembalo, který pak Leopold využíval k pedagogickým účelům.

Na pozvání kolínského arcibiskupa Maximiliana Friedricha von Königsegg-Rothenfelse přicestoval v roce 1771 do Bonnu, aby zvýšil úroveň arcibiskupovy dvorní kapely. Po smrti Ludwiga van Beethovena staršího (dědečka Ludwiga van Beethovena), dosavadního kapelníka, byl Lucchesi v roce 1774 jmenován oficiálním dvorním kapelníkem. Členem orchestru byl např. český skladatel Antonín Rejcha a v letech 1781–1782 i Ludwig van Beethoven.

V roce 1775 se v Bonnu i oženil. Jeho manželkou se stala Anthonetta Josepha d'Anthoin, dcera arcibiskupova kancléře. Měl dvě dcery a čtyři syny. Maximilian Friederich (* 1775) a M. Jakob Ferdinand (* 1777) se stali rovněž hudebníky. S výjimkou kratšího pobytu v Benátkách v letech 1783–1784, žil pak v Bonnu až do své smrti v roce 1801, ačkoliv jeho zaměstnání skončilo vpádem Napoleonových vojsk v roce 1794.

Dílo

[editovat | editovat zdroj]

Opery

[editovat | editovat zdroj]
  • L'isola della fortuna, dramma giocosa (libreto Giovanni Bertati, 1765, Benátky, Teatro San Samuele)
  • Le donne sempre donne, dramma giocosa (libreto Pietro Chiari, 1767, Benátky, Teatro San Moisè)
  • Il matrimonio per astuzia, dramma giocosa (1771, Benátky, Teatro San Benedetto)
  • L'inganno scoperto ovvero Il conte Caramella, dramma giocoso (libreto Carlo Goldoni, 1773, Bonn)
  • L'improvisata ossia La galanteria disturbata, azione comica teatrale (1773/74, Bonn)
  • Ademira, opera seria (libreto Ferdinando Moretti, 1784, Benátky, Teatro San Benedetto)
  • L'amore e la misericordia guadagnano il giuoco, komická opera (libreto Domenico Friggeri, 1794, Pasov)

Duchovní skladby

[editovat | editovat zdroj]
  • Sacer trialogus (oratorium, 1768)
  • Passione di N.S. Gesù Cristo (oratorium, text Metastasio, 1776), su testo da
  • Salve Regina (1765-67)
  • Stabat Mater (1770)
  • Miserere per soli, coro e orchestra (1770)
  • Requiem (1771)
  • Messa e vespro per la festa della concezione di Maria vergine a Verona (1770)
  • 4 mše (1775)
  • Te Deum per soprano, alto e orchestra (1768)

Instrumentální hudba

[editovat | editovat zdroj]
  • 12 sonát známých jako Raccolta Donelli (1764)
  • 6 sonatin a 8 divertiment pro cembalo
  • 2 sonáty pro varhany
  • Hudba ke slavnosti sv. Rocca v Benátkách (1769)
  • Serenata per il duca di Brunswick (1764)
  • 10 symfonií
  • Sonata in fa 'per il cimbalo'
  • 6 sonát pro cembalo s doprovodem houslí, op.1 (Bonn, 1772)
  • 3 Sinfonie op. 2 (Bonn,1773)
  • 2 koncerty pro cembalo (Bonn,1773)
  • Sonata facile pro housle a cembalo (1796)

Jiné skladby

[editovat | editovat zdroj]
  • Cantata per il duca di Württemberg (1767)
  • Arlequin déserteur devenu magicien ou Le Docteur mari idéal, balet (1774, Bonn)
  • Die Liebe für das Vaterland, Musik zum Prolog (1783, Frankfurt nad Mohanem)
  • Cantata per l'elezione a vescovo dell'Arciduca Max Franz (1785)

Reference

[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Andrea Luchesi na anglické Wikipedii.

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]