Andrychów
| Andrychów | |
|---|---|
 | |
 znak  vlajka | |
| Poloha | |
| Souřadnice | 49°52′ s. š., 19°20′ v. d. |
| Nadmořská výška | 333 m n. m. |
| Časové pásmo | UTC+01:00 (standardní čas) UTC+02:00 (letní čas) |
| Stát |  Polsko |
| Vojvodství | Malopolské |
| Okres | Wadowice |
| Gmina | Andrychów |
  Andrychów | |
| Rozloha a obyvatelstvo | |
| Rozloha | 10,3 km² |
| Počet obyvatel | 18 815 (30. června 2022) |
| Hustota zalidnění | 1 826,7 obyv./km² |
| Správa | |
| Starosta | Tomasz Żak |
| Vznik | 13. století |
| Oficiální web | www |
| Telefonní předvolba | (+48) 33 |
| PSČ | 34-120 |
| Označení vozidel | PRO |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Andrychów (německy Andrichau) je město v Polsku v Malopolském vojvodství v okrese Wadowice. Leží na řece Wieprzówka pod úpatí Pańské Góry. Žije zde přibližně 19 000 obyvatel.
Historie
[editovat | editovat zdroj]Poprvé je Andrychów zmiňován v roce 1344 v souvislosti s vybíráním svatopetrského haléře pod názvem Henrichov.[1] Za vlády Zygmunta Augusta se Andrychów stal správním centrem oblasti. Obec patřila rodině Schillingů, kteří podporovali protestantskou reformaci . V roce 1655, během švédské invaze do Polska, byl Andrychów vypálen švédskými jednotkami mířícími na Żywiec. V 17. století zde byl postaven zámek a v roce 1721 barokní kostel svatého Matěje. Vesnice se začala rozvíjet v době, kdy byl jejím majitelem Franciszek Czerny-Szwarzenberg, který zde podporoval tkalcovství. V roce 1767 byl Andrychów povýšen na město.
Roku 1868 získal Andrychów první železniční spojení. V roce 1884 vznikla místní synagoga pro potřeby židovské komunity ve městě. 20. června 1893 však vyhořela velká část města při požáru.
Ve druhé polské republice patřil Andrychów do Krakovského vojvodství. V roce 1926 bylo město elektrifikováno a v letech 1934–1939 bylo realizováno několik veřejných staveb, včetně kanalizace, zlepšeného silničního systému, koupaliště a městského stadionu. První čerpací stanice byla otevřena v roce 1929 a od roku 1926 mělo město pravidelné autobusové spojení s Krakovem a Bielsko-Białou.
4. září 1939 byl Andrychów zabrán Wehrmachtem na začátku druhé světové války. Město bylo začleněno přímo do území Třetí říše a 24. listopadu 1939 Němci vypálili místní synagogu. Němci též odváděli Židy na nucené práce a bili a mučili členy židovské komunity. V září 1941 Němci zřídili v chudé části města židovské ghetto, přičemž odsunutí Poláci převzali židovské domy. Židovská komunita pokračovala v bohoslužbách, organizovala tajné školy pro své děti a zřídila denní péči a veřejné kuchyně, aby nasytila hladové, či obecně poskytla azyl. V červenci 1942 Němci shromáždili židovské obyvatelstvo. Asi 100 nemocných a nezpůsobilých bylo posláno do Wadowic a odtud k zavraždění do ghetta v Belzecu . Dalších 40 bylo posláno do Osvětimi, kde byla většina okamžitě zavražděna nebo později zahynula hladem, bitím či nemocí. Více než 100 bylo posláno do pracovních táborů a dalších 60 do wadowického ghetta. [2]
Později byli někteří Židé, kteří byli posláni do wadowického ghetta, posláni zpět do Andrychowa, protože byla potřeba pracovní síla. V červenci 1943 byli muži z této skupiny posláni do jiných pracovních táborů a v listopadu ženy do Osvětimi.
Němci ustoupili na západ 26. ledna 1945 a následující den byl Andrychów osvobozen Rudou armádou. V Polské lidové republice byl Andrychów důležitým centrem textilního průmyslu s velkou bavlnářskou továrnou (Zakłady Przemysłu Bawełnianego). Další významnou továrnou byly Andrychowské strojírny (Andrychowska Fabryka Maszyn), které vycházely z německé továrny Areo-Stall Werke z dob 2. světové války.
Andrychów je také základnou pro turisty mířící do pohoří Malé Beskydy.[3]
Doprava
[editovat | editovat zdroj]Andrychów leží na silnici I/52, která vychází v Bílsko-Bělé a pokračuje dále na východ až k obci Krzywaczka. Tato silnice se v centru města kříží se silnicí II. třídy č. 781, spojující města Zator a Żywiec. Právě díky této silnici je umožněno propojení s Malými Beskydy - prochází přímo pod turisticky lákavým vrchem Błasiakówka.
Andrychów má též železniční stanici na železniční trati 117 ( Bielsko-Biała Główna – Kalwaria Zebrzydowska Lanckorona). Veřejnou dopravu zajišťují autobusy tranzitního úřadu (Międzygminny Zakład Komunikacyjny) Andrychów– Kety – Porąbka , který má 18 linek, z toho 6 v samotném Andrychówě. Od začátku roku 2018 funguje v obci Andrychów vnitřní MHD řízená ZGK Andrychów, která se skládá z 9 linek.
| Linka | Trasa |
|---|---|
| 1 | Andrychów Dworzec Autobusowy - Sídliště Andrychów Osiedle - Andrychów Dworzec Autobusowy |
| 2 | Andrychów Dworzec Autobusowy - Roczyny Pod Górami - Andrychów Dworzec Autobusowy |
| 3 | Andrychów Dworzec Autobusowy – Brzezinka Dolna – Andrychów Dworzec Autobusowy |
| 4 | Andrychów Dworzec Autobusowy – Targanice Nowa Wieś Pętla – Andrychów Dworzec Autobusowy |
| 5 | Andrychów Dworzec Autobusowy – Sułkowice Środkowe Nawieśnica – Andrychów Dworzec Autobusowy |
| 6 | Andrychów Dworzec Autobusowy – Smyčka Sulkowice – Andrychów Dworzec Autobusowy |
| 7 | Andrychów Dworzec Autobusowy – Rzyki Jagódki Kuźnia – Andrychów Dworzec Autobusowy |
| 8 | Andrychów Dworzec Autobusowy – Zagórnik Skornica – Andrychów Dworzec Autobusowy |
| 9 | Andrychów ul.1 Maja – Inwałd os. Korcza – Andrychów ul. 1 Maja |
Meziobecní dopravu zajišťují mnozí dopravci, kupř. Janiso, , či MK Trans.
Ekonomika
[editovat | editovat zdroj]Andrychów má dlouhou průmyslovou tradici. Tradičním odvětvím hospodářství bylo tkalcovství založené na místně pěstovaném lnu a později na dovážené bavlně . V 18. a 19. století se výrobou plátna a obchodem zabývaly rolnické koleje. Andrychów byl poprvé zmíněn jako tkalcovské centrum v roce 1674, kdy se v obci vyráběly též vrtáky. V roce 1908 byla založena První haličská mechanická tkalcovna bratří Czeczowiczků, která byla v roce 1938 za druhé polské republiky přeměněna na přádelnu a tkalcovnu. Později byla znárodněna, přijala název "Zakłady Przemysłu Bawełnianego", a byla rozšířena a modernizována v letech 1952–1958.
V současné době je Andrychów jedním z nejvýznamnějších průmyslových center v Malopolském vojvodství. Rozvíjí se zde strojírenský, textilní a bavlnářský průmysl. V roce 2009 získala antibakteriální látka vyrobená v místním podniku Zakład Przemysłu Bawełnianego Andropol SA zlatou medaili na prestižní mezinárodní výstavě vynálezů v Ženevě. Látka určená pro lékaře a zdravotnický personál má chránit před přenosem bakterií [4]
Dalším důležitým odvětvím hospodářství Andrychova je cestovní ruch. V meziválečném období 20. století proběhly první velké investice směřující k vytvoření letoviska. Díky své poloze je Andrychów jedním z nejvýznamnějších turistických center v regionu Malých Beskyd.
Osobnosti
[editovat | editovat zdroj]- Arthur Felix (1887–1956), bakteriolog
Partnerská města [5]
[editovat | editovat zdroj]
Břeclav, Česko
Storožynec, Ukrajina- Izjum, Ukrajina
Choni, Gruzie
Isny im Allgäu, Bádensko-Württembersko, Německo
Priverno, Itálie
Tukums, Lotyšsko
Landgraaf, Nizozemí
Galerie
[editovat | editovat zdroj]-
Náměstí -
Židovský hřbitov -
Nádražní budova -
Kostel sv. Stanislava -
Městský park
Reference
[editovat | editovat zdroj]V tomto článku byl použit překlad textu z článku Andrychów na polské Wikipedii.
- ↑ Beskid Maly Dostupné online
- ↑ Megargee, Geoffrey P. (2012). Encyclopedia of Camps and Ghettos, 1933-1945. Volume II. Bloomington, Indiana: Indiana University Press. pp. 139–140. ISBN 978-0-253-35599-7.. [s.l.]: [s.n.]
- ↑ Malopolska 24 Dostupné online
- ↑ REDAKCJA. Tkanina z Andrychowa podbija świat. Dziennik Polski [online]. 2009-04-30 [cit. 2023-03-25]. Dostupné online. (polsky)
- ↑ Just a moment.... andrychow.eu [online]. [cit. 2023-03-25]. Dostupné online.
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Andrychów na Wikimedia Commons - Oficiální stránky
