Anna Radius Zuccari

Neera
Rodné jménoAnna Zuccari
Narození7. května 1846
Milán
Úmrtí13. července 1918 (ve věku 72 let)
Milán
Příčina úmrtírakovina
Místo pohřbeníMilán
PseudonymNeera
Povoláníspisovatelka
Národnostitalská
Žánrpróza
Manžel(ka)Emilio Radius
DětiAdolfo Radius, Maria Martinelli
RodičeFermo Zuccari, Maddalena Manusardi
PodpisPodpis
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Seznam děl: SKČR | Knihovny.cz
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Anna Radius Zuccari (7. května 1846 Milán – 13. července 1918 Milán) byla italská spisovatelka, která používala pseudonym Neera .

Život

[editovat | editovat zdroj]

Dcera architekta Ferma Zuccariho (1807–1869) a Maddaleny Manusardi (1815–1858) se narodila jako Anna Zuccari v Miláně a vyrostla v Caravaggio. Měla bratra Luigiho (1847–1925). Po smrti matky ji vychovávaly dvě starší neprovdané tety z otcovy rodiny; otec zemřel, když jí bylo dvacet. V roce 1871 se provdala za bankéře Emilia Radiuse (1836–1921), se kterým měla syna Adolfa (1872–1966) a dceru Marii Martinelli (1879).

R. 1875 debutovala jako autorka novel publikovaných ve významných časopisech té doby – il Pungolo, L'illustrazione italiana, Il Marzocco, il Giornale delle Donne. Cestovala a stýkala se s Giovanni Vergou a Luigi Capuanou, představiteli literárního proudu verismu, k němuž se sama hlásila. V roce 1890 patřila k zakladatelům časopisu Vita Intima, který však následujícího roku přestal vycházet.

Navzdory své kariéře úspěšné autorky měla názor, že místo ženy je v domácnosti, což nazvala „skutečným feminismem“.

Zemřela v Miláně na rakovinu ve věku 72 let. V době před svou smrtí diktovala své paměti, které byly po její smrti vydány jako Una giovinezza del secolo XIX (Mládež 19. století).

V Miláně jí byla věnována jedna z ulic. Anna Zuccariová patří k základním spisovatelkám v dějinách italské literatury devatenáctého století, proto je zaznamenána v knize Le Autrici della Letteratura italiana.



Dílo

[editovat | editovat zdroj]
Addio!, Milano 1877 La regaldina, Milano 1884
Allodola mattutina, Milano 1881 La sottana del diavolo: novelle – Milano: Frateli Treves, 1912
Anima sola – Milano: C. Chiesa e F. Guindani, 1895 La Vecchia casa. Milano: Baldini, Castoldi, 1900
Aspre lotte e cozzo d’armi. Poesie e altri scritti, coll. Donne in poesia a cura di M. G. Amati, Bertoni Editore, Perugia 2023 La villa incantata, Livorno 1901
Battaglie per un'idea, Milano 1898 Le idee di una donna, Milano 1904
Conchiglie, Roma 1905 Lydia, Milano 1888
Crepuscoli di libertà, Milano 1917 Maura, Milano 1886
Crevalcore, Milano: 1907 Memorie autobiografiche, Firenze 1909
Duello d'anime, Milano 1911 Nel sogno – con disegno di G. Segantini. Milano: Galli, 1893
Fiori, Firenze 1921 Novelle gaje, Milano 1879
Fotografie matrimoniali, Catania 1898 Perché restai celibe; Marcello; Un romanzo – 1876
Il canzoniere della nonna, Milano 1908 Poesie, Milano 1898
Il castigo, Milano 1881 Poesie: edizione postuma per gli amici, Milano 1919
Il libro di mio figlio, Milano 1891 Profili, impressioni e ricordi, Milano 1919
Il marito delL' amica, Milano 1885 Rogo d'amore, Milano 1914
Il romanzo della fortuna, Milano 1906 Senio, Milano 1892
Il secolo galante, Firenze 1900 Teresa – 1886 — Milano: Galli, 1898
Iride, Milano 1881 Un nido – 5a ed. Milano: Baldini a Castoldi, 1913
L' amor platonico, Napoli 1897 Un romanzo, Milano 1877
L' amulet, Milano 1897 Una giovinezza del secolo XIX, Milano 1919
L' indomani, Milano 1889 Una passione, Milano 1903
La conoscenza del fanciullo, Roma 1908 Uomini, uomini, donne, donne, Firenze 1903
La freccia del parto, ed altre novelle, Milano 1894 Vecchie catene, Milano 1878
La prima lettera d'amore, Milano 1881 Voci della Notte – Napoli: Luigi Pietro, 1893

V češtině

[editovat | editovat zdroj]
  • Tereza – přeložila Marie Kalašová. Praha: vlastním nákladem, 1890
  • Nazítří. Teta Severina – přeložila Marie Kalašová. Praha: František Šimáček, 1894[1]
  • Osud – přeložil Alois Bořita; Ilustroval Josef Ullrich. Praha: Národní tiskárna a nakladatelství, 1897
  • Addio – přeložil J. Pavlišta. Praha: Jan Otto, 1898[2]
  • Osamělá duše – přeložila Marie Kalašová. Praha: Jan Otto, 1998[3]
  • Pokuta – přeložila Eliška Řeháková; ilustroval K. Rélink. Praha: Jan Otto, 1904
  • Crevalcore: román – přeložil Václav Jiřina. Praha: F. Šimáček, 1908
  • Hnízdečko – přeložil František Novotný. Praha: J. R. Vilímek, 1910
  • Senio – přeložila Eliška Řeháková. Praha: Jan Otto, 1910
  • Angelika – přeložila Maryša Šárecká; úvod František Sekanina; in: 1000 nejkrásnějších novel... č. 67. Praha: J. R. Vilímek, 1913
  • Lydia – přeložily M. Kolářová a J. Landová. Vinohrady: Alois Koníček, 1919[4]
  • Nora a jiné povídky – přeložila Anna Ostenová. Praha: Jan Otto, 1921

Odkazy

[editovat | editovat zdroj]

Reference

[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byly použity překlady textů z článků Anna Radius Zuccari na anglické Wikipedii a Neera_(scrittrice) na italské Wikipedii.

  1. ↑ Digitální knihovna Kramerius. ndk.cz [online]. [cit. 2023-03-22]. Dostupné online. 
  2. ↑ Digitální knihovna Kramerius. ndk.cz [online]. [cit. 2023-03-22]. Dostupné online. 
  3. ↑ Digitální knihovna Kramerius. ndk.cz [online]. [cit. 2023-03-22]. Dostupné online. 
  4. ↑ Digitální knihovna Kramerius. ndk.cz [online]. [cit. 2023-03-23]. Dostupné online. 

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]
  • Obrázky, zvuky či videa k tématu Neera na Wikimedia Commons

Literatura

[editovat | editovat zdroj]