Antiamerikanismus

Protest proti válce ve Vietnamu v roce 1967

Antiamerikanismus je forma nesouhlasu se zejména zahraniční politikou Spojených států amerických.

Již krátce po vzniku USA se antiamerikanismus objevil v Evropě. V 19. století byla jedním ze zdrojů antiamerikanistických názorů také Velká Británie, která stále pociťovala ztrátu svých amerických kolonií. V britské společnosti byly populární teorie tvrdící, že v USA probíhají degenerativní trendy, které ohrožují nejen etnickou čistotu původních přistěhovalců, ale také integritu anglického jazyka a kultury[1]. Významnější roli získal až po 2. světové válce a hlavně během Studené války, kdy ho podporovaly země zejména Východního bloku spolu se SSSR[1][2][3][4]. Po pádu Sovětského svazu se USA staly jedinou supervelmocí, což vlně antiamerikanismu dodalo opět na síle; mnoha lidem se nelíbí, že Spojené státy hrají ve světě rozhodující úlohu; silně kritické pozice vůči různým aspektům americké politiky byly již dlouhou dobu rozšířené v liberálních kruzích (typickým příkladem zde může být vietnamská válka).

Antiamerikanismus ve světě

[editovat | editovat zdroj]

V 90. letech 20. století byl antiamerikanismus na vzestupu v Evropě, hlavně ve Francii a Německu; vyvrcholil válkou v Iráku. Za „baštu“ antiamerikanismu je již dlouho považována Francie. Podle průzkumu provedeného v říjnu 2003 organizací Eurobarometer považuje Spojené státy za hrozbu světovému míru 53 % obyvatel Evropské unie, čímž se Spojené státy v očích Evropanů vyrovnaly Íránu a Severní Koreji, které za hrozbu pro mír považuje stejné procento obyvatel EU.[5] V Asii a Africe je odpůrcem USA již tradičně arabský svět, který považuje Spojené státy za nevěřící zemi, nerespektující islám. Zeměmi, které ho podporují v Asii nejvíce, jsou šíitský Írán a Severní Korea, tam je téměř součástí oficiální státní ideologie,[zdroj?] stejně jako na Kubě a částečně i ve Venezuele.

I ve většině zemí latinské Ameriky je možno již od šedesátých let 20. století konstatovat různé stupně antiamerikanismu, většinou formulované jako strach před velkým silným sousedem, dále pak i jako sympatie k Spojenými státy blokované Kubě.

Odkazy

[editovat | editovat zdroj]

Reference

[editovat | editovat zdroj]
  1. ↑ a b PEHE, Jiří. Kořeny antiamerikanismu [online]. 2006-12-31 [cit. 2023-10-29]. Dostupné online. 
  2. ↑ BITTMAN, Ladislav. Mezinárodní dezinformace - černá propaganda, aktivní opatření a tajné akce.. [s.l.]: [s.n.] ISBN 8020408436. S. str. 17. 
  3. ↑ ŠEBARŠIN, Leonid. Tajemná ruka aneb řídil jsem sovětskou rozvědku.. [s.l.]: [s.n.] ISBN 8090174647. S. str. 63-65. 
  4. ↑ KURFÜRST, Jaroslav. Příběh ruské geopolitiky: Jak se ruská myšlenka zmocnila více než šestiny světa.. [s.l.]: [s.n.] ISBN 9788024640266. S. str. 170. 
  5. ↑ http://ec.europa.eu/public_opinion/flash/fl151_iraq_full_report.pdf (PDF, 11MB)

Související články

[editovat | editovat zdroj]

Literatura

[editovat | editovat zdroj]
  • Joel Andreas: Válečná závislost - Ilustrovaný průvodce militarismem USA, z angl. orig. Addicted to War :intu:, Praha 2004, formát A4, 72 str., brožované, cena 138 Kč, ISBN 80-903355-2-7

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]