Anton Lipošćak

Anton Lipošćak
Generál pěchoty Anton Lipošćak (1917)
Generální guvernér v Polsku (Lublin)
Ve funkci: 18. února 1918 – 3. listopadu 1918
Předchůdce	Stanisław Szeptycki
Nástupce	funkce zanikla
Velitel 9. armádního sboru
Ve funkci: 12. října 1917 – 18. února 1918
Předchůdce	Ludwig Koennen-Horák
Nástupce	Alfred von Schenk
Vojenská služba
Služba	Rakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Hodnost	generál pěchoty (1917), polní podmaršál (1914), generálmajor (1910)
Narození	9. dubna 1863 Odorheiu Secuiesc
Úmrtí	24. dubna 1924 (ve věku 61 let) Vídeň
Alma mater	Tereziánská vojenská akademie
Profese	voják
Ocenění	Řád železné koruny
Commons	Anton Lipošćak
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Anton Lipošćak (9. dubna 1863 Székelyudvarhely, dnes Odorheiu Secuihesc, Rumunsko – 22. července 1924 Záhřeb) byl rakousko-uherský generál chorvatského původu. V c. k. armádě sloužil jako absolvent vojenské akademie od roku 1883, postupoval v hodnostech jako štábní důstojník u různých jednotek. Za první světové války bojoval na východní frontě a velel větším vojenským uskupením, nakonec byl velitelem 9. armádního sboru a v roce 1917 dosáhl hodnosti generála pěchoty. Od února do listopadu 1918 zastával funkci generálního guvernéra v okupovaném Polsku se sídlem v Lublinu. Po rozpadu monarchie byl v Záhřebu uvězněn pro podezření z velezrady (aféra Lipošćak), v lednu 1919 byl v armádě penzionován a propuštěn z vězení. Zbytek života strávil jako řadový bankovní úředník.

Životopis

Generál Anton Lipošćak

Narodil se jako nejstarší ze tří synů c. k. majora Johanna Lipošćaka (1817–1866), který padl za prusko-rakouské války v bitvě u Trutnova. První vojenskou průpravu získal na kadetní škole v Kőszegu a jezdeckém institutu v Hranicích, v letech 1880–1883 studoval na Tereziánské vojenské akademii ve Vídeňském Novém Městě. Do aktivní vojenské služby vstoupil v roce 1883 poručík k 53. pěšímu pluku v Záhřebu. V letech 1886–1888 si doplnil vzdělání na Válečné škole (K.u.k. Kriegsschule) ve Vídni a jako nadporučík byl zařazen do sboru důstojníků generálního štábu. Sloužil u 58. pěší brigády v Terezíně, od roku 1891 působil přímo u generálního štábu ve Vídni a v roce 1892 byl povýšen na kapitána. V roce 1895 byl přeložen k 18. pěší divizi do Mostaru a v roce 1897 k 82. pěšímu pluku. V hodnosti majora (1898) byl znovu úředníkem generálního štábu. V roce 1901 byl povýšen na podplukovníka, krátce sloužil v Záhřebu a od roku 1903 působil v prezidiální kanceláři na ministerstvu války. V roce 1905 dosáhl hodnosti plukovníka a stal se šéfem štábu 15. armádního sboru v Sarajevu.^[1] Na podzim roku 1909 dočasně převzal kompetence bosenského guvernéra Mariana Varešanina, který tehdy rezignoval na funkci, zároveň byl v té době generálním inspektorem rakousko-uherské armády v okupované Bosně a Hercegovině a v Dalmácii (15. a 16. armádní sbor).^[2]

Palác knížat Lubomirskich v Lublinu, rezidence rakousko-uherských generálních guvernérů v Polsku

V roce 1910 byl povýšen do hodnosti generálmajora a v letech 1911–1913 byl velitelem 72. pěší brigády v Záhřebu.^[3] V říjnu 1913 převzal velení 2. pěší divize v Jarosławi^[4] a v roce 1914 obdržel hodnost polního podmaršála.^[5] Na začátku první světové války byl se svou divizí povolán na východní frontu,^[6] zúčastnil se bojů v Haliči a bojoval v bitvě u Gorlice. V létě roku 1915 získal velení nad 42. pěší divizí uherské zeměbrany.^[7] Ze zdravotních důvodů v únoru 1916 dočasně opustil aktivní službu. O rok později se v březnu 1917 vrátil k 42. pěší divizi^[8] a bojoval v Rumunsku. K datu 1. srpna 1917 obdržel hodnost generála pěchoty a na přelomu let 1917–1918 byl velitelem 9. armádního sboru.^[9][10] Od února 1918 zastával funkci generálního guvernéra v Lublinu, respektive v okupované části Polska, kde setrval do konce války.^[11][12] Jeho rezidencí v Lublinu byl palác knížat Lubomirskich.^[13]

Úřad generálního guvernéra v Lublinu složil k datu 3. listopadu 1918 a město opustil o týden později. Odjel do Záhřebu, kde nabídl své služby Národní radě nově vznikajícího Království SHS. Vzápětí byl ale zatčen (22. listopadu 1918) a obviněn z vlastizrady. Podezření z pokusu o státní převrat (tzv. aféra Lipošćak) bylo pravděpodobně zcela vykonstruované z iniciativy vlivného demokratického politika Svetozara Pribičeviće a vycházelo ze všeobecné nedůvěry vůči bývalým vysokým důstojníkům rakousko-uherské armády. Hrozba státního převratu přispěla k urychlenému sjednocení Chorvatska, Srbska a Slovinska do podoby jednotné monarchie. Lipošćak byl formálně k datu 1. ledna 1919 penzionován v armádě^[14] a o několik dní později propuštěn z vazby.^[15] Poté pracoval jako úředník spořitelny, do smrti ale žil pod dohledem státních úřadů. Uplatnil se také jako spisovatel a v době působení na generálním štábu publikoval několik odborných článků k problematice zahraničních armád. V roce 1920 se uplatnil jako zakládající člen Spolku vysloužilých vojáků z Chorvatska a Slovinska. Zemřel v roce 1924 ve věku 61 let a je pohřben na centrálním hřbitově Mirogoj v Záhřebu.

Tituly a ocenění

Jako generální guvernér v Lublinu obdržel v roce 1918 titul c. k. tajného rady s nárokem na oslovení Excelence. Během vojenské služby získal řadu vyznamenání v Rakousku-Uhersku i od zahraničních panovníků.^[16]

Rakousko-Uhersko

• Vojenská záslužná medaile (1895)
• Jubilejní pamětní medaile (1898)
• Vojenský záslužný kříž III. třídy (1901)
• Řád železné koruny III. třídy (1905)
• Vojenský jubilejní kříž (1908)
• rytířský kříž Leopoldova řádu (1909)
• Mobilizační kříž (1913)
• Řád železné koruny II. třídy s válečnou dekorací (1914)
• Vojenský záslužný kříž II. třídy s válečnou dekorací (1915)
• Řád železné koruny I. třídy s válečnou dekorací (1918)
• Vyznamenání za zásluhy o Červený kříž s válečnou dekorací (1918)

Zahraničí

• Řád knížete Danila I. IV. třídy (Černá Hora, 1895)
• Řád lva a slunce II. třídy (Persie, 1906)
• Řád červené orlice II. třídy (Německé císařství, 1910)
• Řád pruské koruny II. třídy (Německé císařství, 1914)
• Železný kříž II. třídy (Německo, 1914)

Odkazy

Reference

1. Schematismus für das Kaiserliche und Königliche Heer für 1906; Vídeň, 1905; s. 146, 176 dostupné online
2. Schematismus für das Kaiserliche und Königliche Heer für 1910; Vídeň, 1909; s. 103 dostupné online
3. Schematismus für das Kaiserliche und Königliche Heer für 1913; Vídeň, 1913; s. 163, 210 dostupné online
4. Anton Lipošćak na webu valka.cz dostupné online
5. Generale und Obersten 1914; Vídeň, 1914; s. 6 dostupné online
6. Přehled vrchního velení rakousko-uherské armády na východní frontě 1914 na webu austro-hungarian army dostupné online
7. Přehled velitelů divizí rakousko-uherské armády 1914–1918 na webu austro-hungarian army dostupné online
8. 42. honvédská pěší divize na webu valka.cz dostupné online
9. 9. armádní sbor na webu weltkriege.at dostupné online
10. Přehled velitelů armádních sborů rakousko-uherské armády 1883–1918 na webu austro-hungarian army dostupné online
11. Přehled představitelů státní správy Polska na webu worldstatesmen dostupné online
12. Anton Lipošćak na webu weltkriege.at dostupné online
13. Historie paláce knížat Lubomirskich dostupné online
14. Služební postup Antona Lipošćaka in: SCHMIDT-BRENTANO, Antonio: Die k. k. bzw. k. u. k. Generalität 1816–1918; Vídeň, 2007; s. 106 dostupné online
15. ZORKO, Tomislav: Afera Lipošćak in: Časopis za suvremenu povijest; Záhřeb, 2003; s. 887–902 dostupné online
16. Přehled řádů a vyznamenání Antona Lipošćaka in: STEINER, Jörg, C.: Schematismus der Generale und Obersten der k.u.k. Armee 1918; Vídeň, 1992; s. 17 dostupné online

Literatura

• BALLA, Tibor: A Nagy Háború osztrák-magyar tábornokai; Národní kulturní fond, Budapešť, 2010; s. 213–214 (heslo Anton Lipošćak) ISBN 978-963-446-585-0 dostupné online (maďarsky)
• PIJAJ, Stanislav: Anton Lipošćak: portrait of a general and military governor of Poland dostupné online

Externí odkazy

• Biografie Antona Lipošćaka na webu austro-hungarian army
• Anton Lipošćak in: Hrvatska enciklopedija

Autoritní data	GND: 128738995 ISNI: 0000 0000 2081 6075 VIAF: 28131464 WorldCat Entities: E39PBJtCxJYMvwbrjJdYcdJqwC