Anton Sevrjugin

Anton Sevrjuguin
Narození1851
Teherán
Úmrtí1933 (ve věku 81–82 let)
Teherán
Povolánífotograf
DětiAndré Sevruguin
PodpisPodpis
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Žebrák v Teheránu
Násir ad-Dín Šáh

Anton Sevrjugin (1851[1]–1933) byl fotograf působící v Íránu za vlády dynastie Kadžárovců (1785–1925).

Mládí

[editovat | editovat zdroj]

Narodil se v ruské rodině arménsko-gruzínského původu na ruském velvyslanectví v Teheránu v Íránu jako jedno z mnoha dětí Vasilije Sevrjugina a Gruzínky Ačiny Chanum. Vasilij Sevrjugin byl ruským diplomatem v Teheránu. Ačin vychovala své děti v gruzínské Tbilisi, protože jí byl odepřen důchod jejího manžela. Poté, co Vasilij zemřel při nehodě na koni, se Anton vzdal umělecké formy malby a začal se věnovat fotografii, aby mohl podporovat svou rodinu.

Pod vlivem fotografa Dmitrije Jermakova (1845–1916), který cestoval do Persie, Střední Asie, na Kavkaz a Krym, se Anton Sevrjugin rozhodl vrátit do Persie a sestavit rozsáhlou fotodokumentaci o životě a obyvatelích tohoto státu. Se svým bratrem Koljou odcestoval do íránského Ázerbájdžánu, odkud pokračoval ve své cestě do Kurdistánu a Luristánu. V roce 1883 založil spolu se svými bratry Koljou a Emanuelem fotografické studio v Teheránu, které se nacházelo na ulici Ala al-dawla (dnes ulice Ferdowsi) vedle domu guvernéra Rašta, ústavodárce Zahiral Davla.

Mnoho Antonových fotografií bylo pořízeno v letech 1870–1930. Vzhledem k tomu, že Sevrjugin mluvil persky, stejně tak jako i dalšími jazyky, byl schopný komunikovat s různými sociálními vrstvami a kmeny ze své země Íránu. Jeho fotografie královského dvora, harémů, mešit a dalších náboženských památek jsou srovnatelné s ostatními západními fotografy v Persii. Panovník Násir ad-Dín Šáh (vládl od roku 1846 do roku 1896) se o fotografii velmi zajímal a dal za úkol Sevrjuginovi zdokumentovat mnoho osobností, královských budov a událostí.

Krajinářská fotografie

[editovat | editovat zdroj]

Protože Sevrjugin cestoval Persií a fotografoval zemi, při svých cestách zaznamenával Írán tak, jak tomu bylo v jeho době. Na Sevrjuginových fotografiích je Teherán jako malé město. Na snímcích je vidět, jak se od té doby památky, mosty a krajiny změnily.

Etnografické fotografie

[editovat | editovat zdroj]

Některé ze Sevrjuginových portrétů vycházely z existujících stereotypů Východu, přesto však měly komerční hodnotu a dnes se ukázaly jako historické záznamy regionální módy. Fotografické ateliéry v devatenáctém století propagovaly typy snímků známých ve francouzštině jako „typy“. Jednalo se o portréty typických etnických skupin a jejich zaměstnání. Informovali evropského diváka, který nezná perskou kulturu, o vzhledu regionálních oděvů, řemesel, náboženství a profesí. Fotografování regionálních kostýmů bylo v devatenáctém století akceptovanou metodou etnologického výzkumu. Mnoho evropských etnologických muzeí zakoupilo Sevrjuginovy portréty, aby doplnilo svou vědeckou sbírku. Muzea shromažďovala fotografie bazarových obchodníků, členů zápasnické školy zurkhana, dervišů, shromážděné lidi v davu, aby viděli divadlo taziyeh, lidi zapojené do šíitských rituálů a další. Sevrjuginovy portréty byly také šířeny jako pohlednice s textem: „Typy Peršanů“. Sevrjugin byl fotograf, který neměl žádné hranice v zobrazování lidí nejrůznějších společenských tříd a etnického původu. Zobrazoval členy perské královské rodiny, žebráky, krajany z Íránu nebo Západu, zemědělce pracující na polích, ženy při práci, armádní důstojníky, náboženské úředníky, Zoroastriány, Armény, Lúry, Gruzínce, Kurdy, Šasavany, Asyřany nebo Gilaky.

Sevrjuginovo fotografické studio

[editovat | editovat zdroj]

Mnoho obyvatel ze Západu, kteří žili v Persii, nebo cestovatelé, kteří zemi navštívili, přiváželi zpět domů Sevrjuginovy fotografie a zmiňovali se o něm v cestopisech své doby. Sevrjuginovo fotografické studio bylo umístěno na ulici Ala al-Dawla a nebylo jediným fotografickým studiem na této ulici. V tomto ateliéru mohli pořídit své fotografie také místní lidé, přičemž mohli pózovat před malovaným fotografickým pozadím. Většina snímků byla pořízena na skleněný negativ a vyvolána jako albuminový tisk. Na zadní straně fotografie bylo často vytištěno logo se Sevrjuginovým jménem. Mnoho turistů 19. století jeho jméno psalo špatně, protože jej bylo obtížné v západních jazycích hláskovat: například Sevraguine, Sevrugin, Sevriogin, Segruvian a Serunian. Jeho jméno bylo foneticky napsáno Sevr-joe-gien.

Zkáza

[editovat | editovat zdroj]

V roce 1908 došlo ke zničení bohaté sbírky Sevrjuginových fotografií, když Kozáci z Muhammada Alí Šáha (vládl od 1907–1909) bezděčně bombardovali Sevrjuginův obchod během Perská revoluce. Jeho dům spolu s celou ulicí shořel. Až do té doby měl Anton více než sedm tisíc fotografií. Zachráněny byly pouze dva tisíce. Fotografie zobrazovaly četné postavy spojené s bývalým režimem Kádžárovců a ukazovaly „podmínky daleko od jeho vlastních představ o moderním západním národu“, Rezá Šáh Pahlaví (vládl v letech 1925–1941) zbývající obrazy zabavil.[2]

Dědictví

[editovat | editovat zdroj]

Po Sevrjuginově smrti způsobené infekcí ledvin se jeho snímky znovu objevily. Z manželství s Louise Gourgenian přežilo sedm dětí. Jeho dcera Mary získala část fotografií, zřejmě díky přátelství s Muhammadem Rezou Šahem Pahlavim (vládl 1941–1979). Celkem 696 jeho negativů přežilo dodnes.[2]


Galerie

[editovat | editovat zdroj]
  • Kurdská žena, Národní muzeum etnologie, Leiden, Nizozemsko
    Kurdská žena, Národní muzeum etnologie, Leiden, Nizozemsko
  • Dvě dámy s dítětem odpočívají v harému, Brooklynské muzeum
    Dvě dámy s dítětem odpočívají v harému, Brooklynské muzeum
  • Generál Vladimir Kosogovskij, velitel perské kozácké brigády, 1900, Teherán.
    Generál Vladimir Kosogovskij, velitel perské kozácké brigády, 1900, Teherán.
  • Íránský zápas
    Íránský zápas
  • Dívka zdobená stříbrnými šperky, Brooklynské muzeum
    Dívka zdobená stříbrnými šperky, Brooklynské muzeum
  • Muži s živým lvem v Íránu.
    Muži s živým lvem v Íránu.
  • Rezá Šáh jako ministr války
    Rezá Šáh jako ministr války
  • Arthur Churchill Bailward
    Arthur Churchill Bailward
  • Dívka čte knihu, fotografický ateliér, Brooklynské muzeum
    Dívka čte knihu, fotografický ateliér, Brooklynské muzeum
  • Persepolis
    Persepolis

Odkazy

[editovat | editovat zdroj]

Reference

[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Antoin Sevruguin na anglické Wikipedii.

  1. ↑ Sevruguin (Antoin) photographs [online]. Online Archive of California [cit. 2019-06-10]. Dostupné online. 
  2. ↑ a b SEVRUGUIN, ANTOIN. Encyclopaedia Iranica. Last Updated: 20. 7. 2003 [online]. Dostupné online. 

Literatura

[editovat | editovat zdroj]
  • L.A. Ferydoun Barjesteh van Waalwijk van Doorn, Gillian M.Vogelsang-Eastwood (eds.), Sevruguin's Iran / Iran az negah Sevruguin, Late nineteenth century photographs of Iran from the National Museum of Ethnology in Leiden, Netherlands, Teheran/Rotterdam 1378/1999.
  • Bohrer, Frederick N., ED. Sevruguin and the Persian Image. London: University of Washington Press, 1999.
  • Iraj Afshar, ‘Some remarks on the early history of photography in Iran’ in Qajar Iran; political, social and cultural change, 1800–1925, E.Bosworth, C. Hillenbrand (eds.), Edinburgh 1983, str. 262–2.
  • Iraj Afshar, Ganjine-ye aks-haye Iran. hamrah-e tarikhche-ye vorud-e akkasi be Iran, A treasury of early Iranian Photographs together with a concise account of how photography was first introduced in Iran, Teheran 1371/1992.

Související články

[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]