Antonio Skármeta

Antonio Skármeta
Rodné jménoEsteban Antonio Skármeta Vranicic
Narození7. listopadu 1940
Antofagasta
Úmrtí15. října 2024 (ve věku 83 let)
Santiago de Chile
PseudonymAntonio Skármeta
Povolánífilmový režisér, scenárista, diplomat, spisovatel, filmový herec, filozof a režisér
Alma materNárodní institut Josého Miguela Carrery
Chilská univerzita
Kolumbijská univerzita
Témataliterární činnost
Významná dílaArdiente paciencia
OceněníAméricas Award (2000)
Cena Médicis pro cizince (2001)
Jane Addams Children's Book Award (2001)
Goethova medaile (2002)
Cena José Maríi Arguedase (2003)
… více na Wikidatech
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Seznam děl v Souborném katalogu ČR
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Esteban Antonio Skármeta Vranicic

Antonio Skármeta (7. listopadu 1940, Antofagasta[1] – 15. října 2024) byl chilský diplomat, scenárista, politik a spisovatel. V roce 2014 obdržel literární ocenění Premio Nacional de Literatura de Chile.[2][3][4]

Biografie

[editovat | editovat zdroj]

Byl synem chorvatských[5] přistěhovalců z ostrova Brač. Vystudoval filozofii a literaturu na univerzitě v Chile.[6] V roce 1964 se oženil s malířkou Cecilií Boiserovou, po rozvodu žil s Norou Preperski.[7] Po vojenském převratu v Chile v roce 1973[8], opustil, stejně jako jeho krajan Gonzalo Rojas zemi. V letech 1975–1989[9] pobýval v německém exilu,[10] a to v Západním Berlíně, kde se živil např. psaním scénářů.[11] Do vlasti se navrátil až v roce 1989.[12] Antonio Skármeta hovořil také německy.[13] Byl autorem řady románů a povídek.

Bibliografie

[editovat | editovat zdroj]

České překlady ze španělštiny

[editovat | editovat zdroj]
  • Zdálo se mi, že sníh hoří (orig. 'Soñé que la nieve ardia'). 1. vyd. Praha: Mladá fronta, 1982. 159 S. Překlad: Věra Rodríguezová, verše Pabla Nerudy a Antonia Skármety přeložil Miloslav Uličný, autorka doslovu: Anna Housková

Odkazy

[editovat | editovat zdroj]

Reference

[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Antonio Skármeta na německé Wikipedii.

  1. ↑ Antonio Skármeta. www.escritores.cl [online]. [cit. 2016-07-01]. Dostupné online. 
  2. ↑ Antonio Skármeta gana el Premio Nacional de Literatura 2014 [online]. emol.com, 2014-08-22 [cit. 2016-07-01]. Dostupné online. (španělsky) 
  3. ↑ Antonio Skármeta recibe el Premio Nacional de Literatura 2014 [online]. 24horas.cl [cit. 2016-07-01]. Dostupné online. (španělsky) 
  4. ↑ Antonio Skármeta ganó el Premio Nacional de Literatura de Chile [online]. [cit. 2016-07-01]. Dostupné online. 
  5. ↑ Skármeta, Antonio. www.escritores.org [online]. [cit. 2016-07-01]. Dostupné online. 
  6. ↑ Biografía de Antonio Skármeta. www.casamerica.es [online]. [cit. 2016-07-01]. Dostupné online. 
  7. ↑ SMITH, Verity. Encyclopedia of Latin American Literature. [s.l.]: Routledge 1781 s. Dostupné online. ISBN 9781135314255. (anglicky) Google-Books-ID: TB2PAgAAQBAJ. 
  8. ↑ Antonio Skármeta: biografía y obra - AlohaCriticón [online]. 2009-11-30 [cit. 2016-07-01]. Dostupné online. (španělsky) 
  9. ↑ Antonio Skarmeta. Berliner Zeitung. Dostupné online [cit. 2017-05-26]. (německy)  Archivováno 2. 8. 2020 na Wayback Machine.
  10. ↑ Biografia de Antonio Skármeta. www.biografiasyvidas.com [online]. [cit. 2016-07-01]. Dostupné online. 
  11. ↑ BUCH, HANS CHRISTOPH. Poesie des Protests: Dem Schriftsteller Antonio Skármeta zum 70.. tagesspiegel.de. 2010-11-06. Dostupné online [cit. 2017-05-26]. (německy) 
  12. ↑ RICHTER, Imke. Poesie und Politik: Antonio Skármetas Roman "Mit brennender Geduld". [s.l.]: Bachelor + Master Publication 77 s. Dostupné online. ISBN 9783958203471. (německy) Google-Books-ID: RBvBCQAAQBAJ. 
  13. ↑ Antonio Skármeta, der literarische Botschafter | Kultur | DW | 10.01.2013. DW.COM [online]. [cit. 2017-05-26]. Dostupné online. (německy) 

Související články

[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]