Antonín Bartoš (voják)
| Gen. mjr. Antonín Bartoš | |
|---|---|
.jpg) Antonín Bartoš, příslušník výsadku Clay, před odchodem do zahraniční armády v roce 1940 | |
| Poslanec Prozatímního NS | |
| Ve funkci: 1945 – 1946 | |
| Poslanec Ústavodárného NS | |
| Ve funkci: 1946 – 1948 | |
| Stranická příslušnost | |
| Členství | ČSNS |
| Narození | 12. září 1910 Lanžhot  Rakousko-Uhersko |
| Úmrtí | 13. prosince 1998 (ve věku 88 let) New York  USA |
| Národnost | Češi |
| Profese | voják a politik |
| Ocenění | účastník odboje a odporu proti komunismu |
| Commons | Antonín Bartoš (soldier) |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Antonín Bartoš (12. září 1910 Lanžhot – 13. prosinec 1998 New York) byl československý voják, člen druhého odboje (velitel výsadku Clay), poválečný poslanec Prozatímního a Ústavodárného Národního shromáždění za Československou stranu národně socialistickou a pozdější člen protikomunistického odboje.
Mládí
[editovat | editovat zdroj]Narodil se 12. září 1910 v Lanžhotě. Otec Antonín pracoval u státní dráhy, matka Rosálie byla v domácnosti. Měl dva bratry a sestru. Absolvoval čtyři třídy obecné školy a v roce 1929 ukončil maturitou gymnázium v Břeclavi. V letech 1930–1932 pracoval u Československé pošty na úřadě v Břeclavi.
1. října 1932 nastoupil základní vojenskou službu k hraničnímu praporu v Trebišově. Na důstojnickou školu se nedostal kvůli špatnému zdravotnímu posudku (jednalo se o mstu vojenského lékaře za vzájemný konflikt). 17. září 1934 byl z armády propuštěn a vrátil se zpět k poště. 24. září 1938 byl povolán v rámci všeobecné mobilizace do armády. Po návratu nejprve nastoupil do poštovního úřadu v Hodoníně a poté v Brně.
V exilu
[editovat | editovat zdroj]Z obavy před zatčením opustil 10. března 1940 protektorát a přes Slovensko, Maďarsko, Jugoslávii a Sýrii se dostal do Francie. Zde byl zařazen do tvořícího se československého zahraničního vojska. V jeho řadách se účastnil bojů o Francii. Po porážce byl evakuován do Anglie.
13. července 1940 připlul do Anglie. Zařazen byl k 2. pěšímu praporu. Od 2. ledna do 15. března 1941 absolvoval školu pro důstojníky pěchoty a následně byl povýšen na svobodníka aspiranta. Na vlastní žádost byl zařazen do výcviku pro úkoly zvláštního určení. V jeho rámci od 21. února do 19. prosince 1942 absolvoval základní sabotážní výcvik, parakurz, kurz průmyslové sabotáže. Dokončovací konspirační kurz absolvoval již v hodnosti desátníka aspiranta. 7. března 1943 byl povýšen na četaře aspiranta. Do 3. června 1943 absolvoval výcvik v civilním zaměstnání mechanika. Od 12. července, již jako velitel výsadku Clay prošel s ostatními jejími členy dvěma spojovacíma cvičeníma v Londýně a ve Skotsku. Od 11. do 23. října zůstal na vyčkávací stanici, odkud se přesunul do Alžíru. Zde pokračoval ve výcviku.
Nasazení
[editovat | editovat zdroj]Po prvním neúspěšném pokusu byl s ostatními příslušníky desantu vysazen 13. dubna 1944 poblíž obce Hostišová. Skupina pod jeho velením prováděla rozsáhlou výzvědnou činnost a zorganizovala síť spolupracovníků v okolí Valašského Meziříčí.
Po válce
[editovat | editovat zdroj]Poté, co se přihlásil na ministerstvo národní obrany, požádal o uvolnění z armády. Od počátku června 1945 se začal za Československou národně socialistickou stranu angažovat v politice. V letech 1945–1946 byl poslancem Prozatímního Národního shromáždění a v letech 1946–1948 Ústavodárného Národního shromáždění.[1][2][3]
3. září 1945 byl postupně povýšen na kapitána pěchoty. V prosinci téhož roku se oženil a v srpnu 1946 se mu narodil syn. 29. ledna 1946 byl povýšen na štábního kapitána a ještě v tom samém roce na majora pěchoty.
Po únorovém převratu v roce 1948 s rodinou dne 27. února 1948 překročil hranice a emigroval do Francie (rok na to mu byla vojenská hodnost odňata). Pod velením generála Františka Moravce se v emigraci do roku 1952 podílel na organizování a vysílání kurýrů do Československa, odkud přinášeli zprávy a převáděli uprchlíky. V listopadu 1952 se s celou rodinou přestěhoval do USA, kde pracoval jako konstruktér.
Dne 8. května 1993 byl povýšen do hodnosti generálmajora pěchoty. Na jeho rodném domku byla v roce 2000 odhalena pamětní deska.
Vyznamenání
[editovat | editovat zdroj]- 1940 –
Československá medaile Za chrabrost před nepřítelem - 1944 –
Pamětní medaile československé armády v zahraničí se štítky Francie a Velká Británie - 1944 –
Československý válečný kříž 1939 - 1945 –
druhý Československý válečný kříž 1939 - 1945 –
druhá Československá medaile Za chrabrost před nepřítelem - 1945 –
Československá medaile za zásluhy I. stupně - 1947 –
třetí Československý válečný kříž 1939 
Military Cross krále Velké Británie Jiřího VI.
_BAR.svg){kind=small}
_Bar.png){kind=small}
_BAR.svg){kind=small}
_Bar.png){kind=small}
Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ jmenný rejstřík [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky [cit. 2011-12-18]. Dostupné online.
- ↑ jmenný rejstřík [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky [cit. 2011-12-18]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2015-10-29.
- ↑ Antonín Bartoš [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky [cit. 2011-12-18]. Dostupné online.
Literatura
[editovat | editovat zdroj]- REICHL, Martin. Cesty osudu. Cheb: Svět křídel, 2004. ISBN 80-86808-04-1.
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Antonín Bartoš na Wikimedia Commons - Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Antonín Bartoš (voják)
- Kmenový list
