Antonín Kern

Antonín Kern
Antonín Kern na rytině Jana Balzera
Antonín Kern na rytině Jana Balzera
Narození12. prosince 1709
Děčín
České královstvíČeské království České království
Úmrtí8. června 1747 (ve věku 37 let)
Drážďany
SaskoSasko Sasko
Národnostčeská
Vzděláníateliéry: Laurentio Rossi
Giovanni Battista Pittoni
Povolánímalíř
Hnutípozdní baroko, rokoko
Významná dílaZvěstování
(5)
MecenášAugust III.
OvlivněnýJan Kryštof Liška Petr Brandl
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Seznam děl v databázi Národní knihovny
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Antonín Kern, také Anton Körne nebo Franz Anton Kern (12. prosinec 1709 Děčín, 8. červen 1747 Drážďany) byl malíř české národnosti v období pozdního baroka a rokoka, činný v Praze, v severních Čechách a v Drážďanech.

Dvanáctiletý Ježíš mezi učenci
Rinaldo a Armida v kouzelném lese
Jaro a Léto ze Čtyř ročních období

Život a dílo

[editovat | editovat zdroj]

Narodil se v rodině Antonína Václava Kerna, městského syndika a písaře v Děčíně, a jeho manželky Anny Markéty. Měl staršího bratra Benedikta (1704-1777), který byl rovněž malířem, a také restaurátorem. Absolvoval nižší gymnázium u jezuitů v Bohosudově a ve 13 letech ho otec odvezl do ateliéru saského dvorního malíře Laurentia Rossiho v Drážďanech, aby se vyučil malířem. Po jednoročním školení odejel se svým učitelem do Benátek, kde se jeho druhým učitelem malby stal Giovanni Battista Pittoni. Antonín u něj zůstal sedm let a poté se stal členem Akademie umění v Benátkách. S bratrem svého prvního učitele, Venturou Rossim, se vrátil zpět do Čech. V roce 1735 se dal zapsat jako student (s profesí:malíř) do matriky filozofické fakulty Univerzity Karlovy v Praze.

Do Drážďan byl povolán roku 1738 na svatbu saské princezny Marie Amálie s neapolským králem Karlem III. Kromě jiných zakázek tam dělal skicy pro oltář a nástropní malby katolického dvorního kostela. V roce 1738 obdržel od saského kurfiřta a polského krále Augusta III. grant na cestu do Říma, pravděpodobně spojený s pobytem u tamního malíře Francesca Trevisaniho.

V Drážďanech byl v roce 1741 jmenován dvorním malířem a sedm let (až do své předčasné smrti) pracoval na dvorních i soukromých zakázkách.

Dílo

[editovat | editovat zdroj]

Raná tvorba 1730-1733

[editovat | editovat zdroj]

Jeho raná díla se vyznačují závislostí na Pittonim:

  • „Dvanáctiletý Ježíš mezi učenci“ 1730 (Norimberk, Germanisches Nationalmuseum)
  • „Klanění pastýřů“, 1730 (soukromá sbírka Bologna)
  • „Oběť Kristova“ (Muzeum umění Baltimore)
  • „Vraždění betlémských neviňátek“ (Muzeum narodowe, Varšava)

Praha a severní Čechy 1734-1738

[editovat | editovat zdroj]

Po návratu z Benátek tvořil v Praze pod vlivem malířů Jana Kryštofa Lišky a Petra Brandla, mimo jiné oltářní obrazy pro Loretu a strahovský kostel Nanebevzetí Panny Marie. Historické a mytologické scény si u něj objednával hrabě Černín.

  • „Rinaldo a Armida v kouzelném lese“ (Galerie Städel, Frankfurt nad Mohanem)
  • „Panna Marie trůnící mezi svatými Antonínem, Janem Nepomuckým, Václavem a Markétou“ (Praha, Národní galerie)
  • „Svatý Norbert a svatý Augustin“ (Strahov)
  • „Svatá Apoléna a svatá Háta“ (Kostel Narození Páně, Loreta, Praha)
  • „Svatý Jan Evangelista na Patmu“ (Kostel Nanebevzetí Panny Marie v Oseku)
  • „Svatá rodina“ (Krajské muzeum Teplice)
  • „Lot se svými dcerami“ (dvě varianty: Augsburg, Städtische Kunstsammlung; Innsbruck, Ferdinandeum)
  • „Obětování Polyxeny“ (GVU Litoměřice)

Drážďany 1738-1747

[editovat | editovat zdroj]

V roce 1741 byl jmenován dvorním malířem saského kurfiřta v Drážďanech. Mezinárodní prostředí rozhodujícím způsobem určilo poslední fázi jeho malířského vývoje. Místo barokního historismu raných děl nyní mytologii užíval jako pouhou záminku k ilustraci přírody a k idylám. Hlavní díla:

  • „Starověká obětní scéna“ (Vídeň, Österreichische galerie)
  • protějškové scény „Venuše a Ceres“ a „Diana a Bacchus“ (Norimberk, Germanisches Nationalmuseum).
  • protějškové obrazy „Jaro a Léto, „Podzim a Zima“ v cyklu „Čtyři roční období“, 1747 (Ermitáž, Petrohrad)

Význam

[editovat | editovat zdroj]

Podle Kláry Garasové reprezentační lyrické pojetí Kernových figur ukazuje malíře jako průkopníka nového formálního jazyka, nejstaršího a nejvýraznějšího představitele rokokové malby ve střední Evropě.[1]

Odkazy

[editovat | editovat zdroj]

Reference

[editovat | editovat zdroj]
  1. ↑ Florian Hufnagl: Anton Kern, in: Neue Deutsche Biographie (NDB), sv. 11, Berlin 1977, s. 518-519 dostupné online

Literatura

[editovat | editovat zdroj]
  • HOROVÁ Anděla (ed.) a kolektiv: Nová encyklopedie českého výtvarného umění, 1. díl A-M, Academia, Praha 1999, s. 346 (autor hesla Michal Šroněk).
  • HUFNAGL, Florian: Kern, Anton, in: Neue Deutsche Biographie (NDB), svazek 11, Berlin 1977, ISBN 3-428-11203-2, dostupné online.
  • DLABAČ Bohumír Jan: Allgemeines historisches Künstler-Lexikon für Böhmen und zum Theil auch für Mähren und Schlesien. Theil 2: Prag 1815, s. 50 dostupné online

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]