Apoštolská konstituce

Apoštolská konstituce (lat. constitutio apostolica) je nejvyšší právní norma vydaná římským biskupem.^[1] Termín „konstituce (Ústava)“ pochází z latinského constitutio, které definovalo každý důležitý zákon vydaný římským císařem, a v církevních dokumentech se zachovalo díky dědictví, které kanonické právo katolické církve převzalo od římského práva. Termín konstituce říká, že tento církevní akt má vztah k občanskému právu, zatímco termín apoštolská znamená, že tento právní akt pochází od Apoštolského stolce.

Povaha, zveřejnění a obsah

Apoštolské konstituce jsou ze své podstaty slavnostně zveřejňovány prostřednictvím papežských bul, ale vzhledem ke své povaze zákonů jsou účinné pro všechny katolické věřící. Buly jsou následně zveřejňovány v Acta Apostolicae Sedis, „pokud není ve zvláštních případech stanoven jiný způsob promulgace“.^[2] Mezi témata, která jsou předmětem apoštolské konstituce, patří ta, která upravují disciplínu svátostí, organizaci římské kurie, zřízení diecézí, přidělení některých chrámů v Římě kardinálské hodnosti atd.

Svou povahou je apoštolská konstituce určena veřejnosti. Vyhlášení konstituce se děje slavnostní formou podle norem práva. Povaha konstituce je vyjádřena již v titulu apoštolské konstituce, takže hned z prvních slov lze rozpoznat, že se jedná o konstituci. Zatímco termín apoštolská konstituce vyjadřuje obecnou kategorii, z důvodu obsahu může být konstituce specifikována termíny jako Dogmatická konstituce (např. Lumen Gentium či Dei Verbum) nebo Pastorální konstituce (Gaudium et Spes) apod., ale v každém případě se jedná o tentýž papežský dokument. Apoštolské konstituce jsou opatřeny papežskou bulou.

Závažnost dokumentu

Z hlediska právní závažnosti stojí apoštolská konstituce na nejvýznamnějším místě. Vzhledem závažnosti jsou apoštolské konstituce vždy vydávány jako buly (řazeno podle důležitosti ve srovnání s dalšími papežskými dokumenty):

Apoštolská konstituce (lat. Constitutio Apostolica)
Encyklika (lat. Epistola Encyclica)
Apoštolská exhortace (lat. Exhortatio Apostolica)
Apoštolský list (lat. Epistola Apostolica)
List (lat. Epistola)
Poselství (lat. Nuntius)

Formální charakteristiky

Text apoštolských konstitucí začíná jménem papeže (lat. N., Episcopus), následuje jeho titul římského biskupa a jeho postavení služebníka služebníků Božích (lat. Servus Servorum Dei) a výraz „na věčnou památku“ (lat. Ad perpetuam rei memoriam...), vše v latině. Takto například začíná apoštolská konstituce svatého Pia X.:

PIUS EPISCOPUS SERVUS SERVORUM DEI
AD PERPETUAM REI MEMORIAM

V závěru textu konstituce je uvedeno místo vyhlášení, výraz „u svatého Petra“, datum a rok papežova pontifikátu. Dokument je podepsán kardinálem-datariem, kardinálem-státním sekretářem a úředníky kurie, kteří zajišťují shodu textu s originálem. Při jeho zveřejnění v Acta Apostolicae Sedis nebo v tištěných kopiích se na znamení olověné buly vlastní bulám píše Loco + Plumbi nebo zkráceně L + P..

Apoštolská konstituce De Romana Curia svatého Pia X. tedy končí takto:

Datum Romae apud Sanctum Petrum, anno Incarnationis Dominicae millesimo nongentesimo octavo, die festo Sanctorum Apostolorum Petri et Pauli, III Kalendas Iulias, Pontificatus Nostri anno quinto.

A. CARD. DI PIETRO PRO-DATARIUS		R. CARD. MERRY DEL VAL A SECRETIS STATUS
visa DK CURIA I. DE AQUILA E VICECOMITIBUS
Loco + Plumbi lieg, in Segret. Brevium'
		V. CUGNONIUS.

Apoštolské konstituce od Pia XII. po současnost

Následující seznam zahrnuje významné apoštolské konstituce vyhlášené římskými papeži od Pia XII., ale vynechává četné konstituce, jejichž účelem je zřízení nových arcidiecézí, diecézí, exarchátů nebo eparchií, reorganizace stávajících nebo přidělení kardinálského titulu římskému kostelu.

Papež	Název apoštolské konstituce	Obsah	AAS	Text^[3]
Pius XII.	Episcopalis consecrationis (30.11.1944)	O praxi biskupského svěcení, které vykonávají dva biskupové, a o potvrzení platnosti, když jako služebník vystupuje pouze jeden biskup	AAS 36	latina
	Vacantis Apostolicis Sedis (8.12.1945)	O uvolněném apoštolském stolci a volbě římského papeže	AAS 37	latina
	Provida Mater Ecclesia (2.02.1947)	O sekulárních institutech	AAS 39	španělština
	Sacramentum Ordinis (30.11.1947)	O svěcení diakonů, presbyterů a biskupů	AAS 39	latina
	Bis saeculari die (27.09.1948)	Zásady, kterými se mají řídit mariánské kongregace	AAS 40	španělština
	Munificentissimus Deus (1.11.1950)	O dogmatu Nanebevzetí Panny Marie	AAS 42	španělština
	Sponsa Christi (21.11.1950)	Podpora zřízení ženských klášterů a zavedení postavení mnišek.	AAS 42	španělština
	Exsul familia (1.08.1952)	Duchovní péče o migranty	AAS 44	španělština
	Christus Dominus (6.01.1953)	O kázni, kterou je třeba dodržovat během eucharistického půstu	AAS 45	italština
	Sedes Sapientiae (32.05.1956)	Jsou uvedeny obecné zásady a stanovy, které je třeba dodržovat při formování řeholníků	AAS 48	španělština
	Ad uberrima vitae (3.06.1958)	Zřízení Papežského pastoračního institutu v Římě	AAS 50	latina
Jan XXIII.	Sollicitudo omnium Ecclesiarum (29.06.1960)	Vyhlášení konstituce římské synody	AAS 52	španělština
	Humanae salutis (25.12.1961)	Oficiální svolání Druhého vatikánského koncilu	AAS 53	španělština
	Veterum Sapientia (22.02.1962)	O podpoře studia latiny	AAS 54	španělština
Pavel VI.	Paenitemini (17.02.1966)	Reforma církevní disciplíny v oblasti pokání	AAS 58	španělština
	Regimine Ecclesiae Universae (15.08.1967)	Reorganizace římské kurie v souladu s okolnostmi a potřebami současné doby	AAS 59	italština
	Basílicae Nicolaitanae Barensis (11.02.1968)	Nové normy pro baziliku svatého Mikuláše ve městě Bari	AAS 60	latina
	Missale Romanum (3.04.1969)	Promulgace Římského misálu obnoveného na základě rozhodnutí II. vatikánského koncilu	AAS 61	italština
	Sacra Rituum Congregatio (8.05.1969)	Rozdělení posvátné kongregace obřadů na dvě kongregace, jednu pro bohoslužbu a druhou pro svatořečení	AAS 61	italština
	Laudis Canticum (1.11.1970)	Vyhlášení reformovaného Božského oficia výnosem II. vatikánského koncilu	AAS 62	španělština
	Divinae Consortium Naturae (15.08.1971)	O biřmování	AAS 63	italština
	Sacra Unctionem (30.11.1972)	Schválení ordo unctionis infirmorum („Pomazání nemocných“)	AAS 64	španělština
	Consta Nobis (11.07.1975)	Zřízení Posvátné kongregace pro svátosti a bohoslužbu, která nahrazuje dosavadní Kongregaci pro kázeň svátostí a Kongregaci pro bohoslužbu	AAS 67	italština
	Romano Pontifici Eligendo (1.10.1975)	O volbě římského pontifika	AAS 67	španělština
Jan Pavel II.	Sapientia Christiana (15.04.1979)	O univerzitách a církevních fakultách	AAS 71	španělština
	Magnum Matrimonii Sacramentum (7.10.1982)	Právní uznání Institutu pro studium manželství a rodiny	AAS 74	španělština
	Ut sit (28.11.1982)	O ustavení Opus Dei jako osobní prelatury	AAS 74	španělština
	Divinus perfectionis Magister (25.01.1983)	O nových právních předpisech týkajících se kauz svatých	AAS 75	španělština
	Sacrae disciplinae leges (25.01.1983)	Promulgace nového Kodexu kanonického práva	AAS 75	španělština
	Spirituali militum curae (21.04.1986)	O duchovní službě v armádě	AAS 78	španělština
	Pastor Bonus (1988)	O organizaci Římské kurie	AAS 80	španělština
	Nova canonica ordinatio Nicolaitanae Barensi Basilicae (8.05.1989)	Ustanovení nového kanonického zasvěcení baziliky sv. Mikuláše v Bari	AAS 83	italština
	Sacri Canones (18.10.1990)	Vyhlášení Kodexu kánonů východních církví (18.19.1990), který vstoupí v platnost 1. října 1991, na svátek patrocinia Panny Marie ve většině východních církví	AAS 82	latina
	Ex corde Ecclesiae (15.08.1990)	O katolických univerzitách	AAS 82	španělština
	Fidei depositum (1992)	K vydání Katechismu katolické církve	AAS 84	španělština
	Universi Dominici Gregis (1996)	O uprázdnění apoštolského stolce a volbě římského pontifika	AAS 88	španělština ^[4]
Benedikt XVI.	Anglicanorum Coetibus (4.11.2009)	O instituci osobních ordinářů pro anglikány vstupující do plného společenství s katolickou církví	AAS 101	španělština
František	Vultum Dei quaerere (29.06.2016)	O kontemplativním životě žen	AAS 106	španělština
	Veritatis gaudium (27.12.2017)	O univerzitách a církevních fakultách	AAS 110	španělština
	Episcopalis communio (15.09.2018)	O organizaci a fungování biskupské synody	AAS 110	španělština
	Pascite gregem Dei (23.05.2021)	Reforma VI. knihy Kodexu kanonického práva		španělština
	Praedicate evangelium (19.03.2022)	O římské kurii a její službě světu a církvi		italština

Odkazy

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Constitución apostólica na španělské Wikipedii.

↑ Papal Constitutions. In: Catholic Encyclopedia, An International Work of Reference. New York: Robert Appleton Company, 1913. Dostupné online. (anglicky)
↑ Kodex kanonického práva, kánon 8 §1; tentýž kánon uvádí, že univerzální zákony „vstupují v platnost tři měsíce po datu vydání Acta Aspostolicae Sedis, v němž jsou publikovány, pokud nejsou závazné okamžitě z důvodu samotné povahy věci nebo pokud není v témže zákoně speciálně a výslovně stanovena delší nebo kratší lhůta“.
↑ Texty jsou převzaty ze španělské verze dostupné na webových stránkách Vatikánu, v případě, že španělský text není k dispozici, je uveden odkaz na text v uvedeném jazyce.
↑ Odkazovaný text obsahuje úpravy původní apoštolské konstituce provedené dvěma motu proprio Benedikta XVI.: Apoštolský list ve formě motu proprio z 22. února 2013 a motu proprio z 11. června 2007.

Související články

Velké schisma

Externí odkazy

[1] Papal Constitutions. In: Catholic Encyclopedia, An International Work of Reference. New York: Robert Appleton Company, 1913. Dostupné online. (anglicky)

[2] Kodex kanonického práva, kánon 8 §1; tentýž kánon uvádí, že univerzální zákony „vstupují v platnost tři měsíce po datu vydání Acta Aspostolicae Sedis, v němž jsou publikovány, pokud nejsou závazné okamžitě z důvodu samotné povahy věci nebo pokud není v témže zákoně speciálně a výslovně stanovena delší nebo kratší lhůta“.

[3] Texty jsou převzaty ze španělské verze dostupné na webových stránkách Vatikánu, v případě, že španělský text není k dispozici, je uveden odkaz na text v uvedeném jazyce.

[4] Odkazovaný text obsahuje úpravy původní apoštolské konstituce provedené dvěma motu proprio Benedikta XVI.: Apoštolský list ve formě motu proprio z 22. února 2013 a motu proprio z 11. června 2007.

[1]

[2]

[3]

[4]