Ariane 5

Ariane 5
	Maketa nosné rakety Ariane 5 v muzeu ve městě Le Bourget, Francie
Země původu	Evropa
Rodina raket	Ariane
Výrobce	Airbus Defence and Space pro ESA a Arianespace
Rozměry
Výška	46–52 m
Průměr	5,4 m
Hmotnost	777 000 kg
Nosnost
na LEO	21 000 kg
na GTO	10 500 kg
Historie startů
Status	vyřazena
Kosmodrom	Kourou
Celkem startů	117; (G: 16, G+: 3, GS: 6); (ECA: 84, ES: 8)
Úspěšné starty	112; (G: 13, G+: 3, GS: 6); (ECA: 82, ES: 8)
Selhání	2 (G: 1, ECA: 1)
Částečná selhání	3 (G: 2, ECA: 1)
První start	G: 4. července 1996; G+: 2. března 2004; GS: 11. srpna 2005; ECA: 11. prosince 2002; ES: 9. března 2008
Poslední start	G: 27. září 2003; G+: 18. prosince 2004; GS: 18. prosince 2009; ECA: 5. července 2023; ES: 25. července 2018
Pomocné motory – (G, G+) - EAP P238
Počet	2
Tah	2 x 6 675 kN
Specifický impuls	~230 s
Doba zážehu	130 s
Palivo	tuhé
Pomocné motory – (GS, ECA, ES) - EAP P241
Počet	2
Tah	2 x 7 080 kN
Specifický impuls	~230 s
Doba zážehu	140 s
Palivo	tuhé
První stupeň – (ECA, ES) - EPC H173
Motor	Vulcain 1 a Vulcain 2
Tah	1 039 kN
Specifický impuls	432 s - vakuum
Doba zážehu	540 s
Palivo	LOX/LH2
Druhý stupeň – (ECA) - EPS ESC-A
Motor	HM7B
Tah	67 kN
Specifický impuls	446 s
Doba zážehu	945 s
Palivo	LOX/LH2

Nosná raketa Ariane 5 byla součástí vesmírného programu evropské kosmické agentury ESA Ariane. Raketa byla konstruována zejména pro vynášení telekomunikačních družic na geostacionární dráhu z kosmodromu v Kourou ve Francouzské Guyaně na americkém kontinentu.

Základní charakteristika

Nosná raketa Ariane 5 se konstrukčně velmi podobá americké raketě Titan 3. Hmotnost celé rakety Ariane 5 je téměř 700 tun. Nosnost na geostacionární dráhu je 6 200 kg při startu s jednou družicí a nebo 5 700 kg při startu s více družicemi najednou.

Konstrukce

Centrální stupeň

Centrální (první stupeň) nosné rakety Ariane 5 se označuje jako H-173 a poháněl jej kryogenní motor Vulcain Mk. 2 o tahu 1 420 kN. Za dobu své činnosti spotřeboval motor přibližně 150 tun pohonné směsi, kterou tvoří kapalný kyslík a kapalný vodík.

Pomocné startovací bloky

Společně s centrálním stupněm pracovaly při startu i dva mohutné urychlovací motory P-241 na tuhé pohonné látky. Každý z těchto motorů vyvinul tah 7,08 MN a spotřeboval za 130 sekund svého chodu 240 tun HTPB (hydroxylem zakončený polybutadien), spolu s práškovým hliníkem a chloristanem amonným.

Druhý stupeň

Druhý stupeň ESC-A sloužil ke konečnému navedení užitečného zatížení na požadovanou oběžnou dráhu kolem Země. Pohonnou jednotku tvořil motor HM7B+ o tahu 64,8 kN. Jako pohonná směs se využíval kapalný kyslík a kapalný vodík.^[1]

Zkušební lety

AR-501

První zkušební let Ariane-5 dne 4. 6. 1996 byl neúspěšný a skončil několik desítek sekund po startu explozí ve výši 3500 metrů a to včetně družic Cluster za 500 milionů dolarů. Příčinou byla softwarová chyba.^[2]^[3]

AR-502

Druhý zkušební let byl úspěšnější. Raketa odstartovala ve čtvrtek 30. 10. 1997 ve 14:34 SEČ z kosmodromu Kourou ve Francouzské Guyaně. Na oběžnou dráhu se tak dostaly dvě nefunkční makety a malý experimentální vědecký satelit. Hlavní motor rakety (Vulcain 1) však ukončil činnost o 7 sec dříve a raketa tak dosáhla výšky jen 27000 km místo plánovaných 35000 km. Důvodem byla přílišná rotace rakety kolem podélné osy a tím rozprostření paliva po stěnách nádrží.^[4]

AR-503

Třetí zkušební, tzv. kvalifikační let odstartoval 21. října 1998 a byl naprosto úspěšný. Proto byla raketa kvalifikována pro komerční lety.

Komerční využití

Raketa Ariane 5 s označením AR-503 absolvovala první, úspěšný let 10. prosince 1999, když na oběžnou dráhu vynesla družici XMM. Raketa se také měla používat jako nosič evropského raketoplánu Hermes, projekt byl však zrušen.

V letech 2010-2014 Ariane 5 vynesla nebo vynese na oběžnou dráhu geostacionární družice indického geolokačního systému GAGAN.

Výzkum a vývoj

Raketa byla využívána k vynášení bezpilotních lodí ATV, např. 5. června 2013 dopravila k ISS loď ATV-4 Albert Einstein.^[5]

Vynesla též např. Webbův teleskop.

Zajímavosti

Díly pro raketu Ariane 5 (aerodynamické kryty pomocných startovacích bloků) vyráběla česká firma Aerotech Czech sídlící v Klatovech.^[6]^[7]

Odkazy

Reference

↑ BRÜGGE, Norbert. Propulsion Ariane 5 [online]. Dostupné online.
↑ ČADA, Josef. Školácká chyba za půl miliardy dolarů. www.aldebaran.cz [online]. [cit. 2024-03-28]. Dostupné online.
↑ GARFINKEL, Simson. History's Worst Software Bugs. Wired. Dostupné online [cit. 2024-03-28]. ISSN 1059-1028. (anglicky)
↑ ESA. Ariane-502 - results of detailed data analysis. European Space Agency [online]. [cit. 2018-10-20]. Dostupné online. (anglicky)
↑ ČTK. Vesmírný kamión ESA Albert Einstein shořel v atmosféře. Novinky.cz [online]. Borgis, 2013-11-02 [cit. 2013-11-02].
↑ O společnosti | Aerotech Czech s.r.o. [online]. [cit. 2022-05-03]. Dostupné online.
↑ Česká firma vyrábí součástky pro rakety Ariane 5. Podílet se bude i na nové generaci raket. Hospodářské noviny. 2017-01-31. Dostupné online [cit. 2018-09-21].

Nosiče

Angara – těžký nosič Ruska (modulární)
Antares – těžký nosič USA (soukromý)
Ariane 6 – těžký nosič ESA
Atlas V – těžký nosič USA (modulární)
Delta IV – těžký nosič USA (modulární)
Falcon 9 – těžký nosič USA (soukromý, modulární)
H-II – těžký nosič Japonska
Naro-1 – první stupeň odvozen od URM-1 Angary
Long March – nosič Čínské lidové republiky
Long March 5 – těžký nosič Čínské lidové republiky
LVM 3 – těžký nosič Indie
Sojuz 2 – střední nosič Ruska a ESA
Proton – těžký nosič Ruska
Titan IIIC – těžký nosič USA (historický)
Vega – sesterský lehký nosič ESA

Externí odkazy

Obrázky, zvuky či videa k tématu Ariane 5 na Wikimedia Commons
Na webu Kosmo
Oficiální stránky společnosti Arianespace
M. Václavík, Kosmonautika XVIII - Čtvrtstoletí s Ariane, Hvězdárna Vsetín, 2004

[1] BRÜGGE, Norbert. Propulsion Ariane 5 [online]. Dostupné online.

[2] ČADA, Josef. Školácká chyba za půl miliardy dolarů. www.aldebaran.cz [online]. [cit. 2024-03-28]. Dostupné online.

[3] GARFINKEL, Simson. History's Worst Software Bugs. Wired. Dostupné online [cit. 2024-03-28]. ISSN 1059-1028. (anglicky)

[4] ESA. Ariane-502 - results of detailed data analysis. European Space Agency [online]. [cit. 2018-10-20]. Dostupné online. (anglicky)

[5] ČTK. Vesmírný kamión ESA Albert Einstein shořel v atmosféře. Novinky.cz [online]. Borgis, 2013-11-02 [cit. 2013-11-02].

[6] O společnosti | Aerotech Czech s.r.o. [online]. [cit. 2022-05-03]. Dostupné online.

[7] Česká firma vyrábí součástky pro rakety Ariane 5. Podílet se bude i na nové generaci raket. Hospodářské noviny. 2017-01-31. Dostupné online [cit. 2018-09-21].

[1]

[2]

[3]

[4]

[5]

[6]

[7]

Evropské nosné rakety

Současné	Ariane 5 • Vega

Plánované	Ariane 6 • Skylon

Vyřazené	Ariane (1 • 2 • 3 • 4) • Black Arrow • Diamant • Europa

Zrušené	Ariane M

Orbitální nosné systémy

aktivní	Angara 1.2 5 Antares 230+ Ariane 5 Atlas V Delta IV Dlouhý pochod 2C 2D 2F 3A 3B 3C 4B 4C 5 6 7 11 Electron Epsilon Falcon 9 FT Falcon Heavy GSLV H-IIA H-IIB Hyperbola-1 Jielong 1 Kuaizhou 1A LVM 3 Minotaur I IV V C Pegasus XL Proton-M PSLV Safír Simorgh SLS Strela Sojuz 2 2.1a / STA 2.1b / STB 2-1v Šavit Unha Vega Zenit 3SL 3SLB 3F

ve vývoji	Angara (3 A5P A5V) Antares (300) Ariane 6 Ciklon-4 Dlouhý pochod (5B 8 9) Firefly α H3 Irtyš Jenisej LauncherOne Mayak Naga-L Naro-2 New Glenn OmegA RPS SPARK Starship Tronador II ULV VLM Vulcan

vyřazené	Antares (100) Ariane (1 2 3 4) ASLV Athena (I II) Atlas (B D E/F G H I II III LV-3B SLV-3 Able Agena Centaur) Black Arrow Ciklon (2 3) Conestoga Delta (A B C D E G J L M N 0100 1000 2000 3000 4000 5000 II III) Diamant Dlouhý pochod (1 1D 2A 2E 3 4A) Dněpr Eněrgija Europa Falcon 1 Falcon 9 (v1.0 v1.1) Feng Bao 1 H-I H-II Juno I Juno II Kaituozhe-1 Kosmos (1 2I 3 3M) Lambda 4S Mu (4S 3C 3H 3S 3SII V) N-1 N-I N-II Naro-1 Paektusan Pilot Proton (UR-500 K) R-7 (Luna Molnija Poljot Sojuz originál L M U U2 FG Sojuz/Vostok Sputnik Voschod Vostok L K 2 2M) R-29 (Shtil' Volna) Rokot Saturn (I IB V INT-21) Scout SLV Space Shuttle Sparta Start-1 Thor (Able Ablestar Agena Burner Delta DSV-2U) Thorad-Agena Titan (2 GLV IIIA IIIB IIIC IIID IIIE 34D 23G CT-3 4) Vanguard Zenit (2 2M)