Arthur Nikisch
| Arthur Nikisch | |
|---|---|
 | |
| Základní informace | |
| Narození | 12. října 1855 Lébény Szentmiklós (dnes Mosonszentmiklós) |
| Úmrtí | 23. ledna 1922 (ve věku 66 let) Lipsko |
| Místo pohřbení | Südfriedhof Leipzig |
| Žánry | klasická hudba |
| Povolání | dirigent |
| Nástroje | housle, klavír |
| Vydavatel | Deutsche Grammophon |
| Členem skupiny | Berlínští filharmonikové |
| Příbuzná témata | Berlínští filharmonikové |
| Děti | Mitja Nikisch |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Arthur Nikisch (maďarsky: Nikisch Artúr; 12. října 1855 Lébény Szentmiklós, nyní Mosonszentmiklós – 23. ledna 1922 Lipsko) byl maďarský dirigent a houslista. Po studiích na vídeňské hudební akademii působil jako houslista ve vídeňské Dvorní opeře (Hofoper), poté se začal věnovat dirigování a spolupracoval s lipskou operou (Neues Theater), Bostonským symfonickým orchestrem, Královskou operou v Budapešti a Londýnským symfonickým orchestrem. Od roku 1895 byl hudebním ředitelem orchestru lipského Gewandhausu a současně šéfdirigentem berlínských Filharmoniků. Vedle Hanse von Bülowa a Hanse Richtera byl považován za jednoho ze tří nejvýznamnějších dirigentů přelomu 19. a 20. století. Patřil k výrazným interpretům děl Antona Brucknera a Petra Iljiče Čajkovského.
Svým dirigentským uměním ovlivnil řadu budoucích dirigentů, ač nikdy institucionalizovaně neučil, mezi jeho žáky patřil například Václav Talich, Adrian Boult či Albert Coates.
Život
[editovat | editovat zdroj]Mládí a studia
[editovat | editovat zdroj]Narodil se ve vesnici Lébény Szent-Miklós nedaleko nynějších rakouských a maďarských hranic v tehdejším Rakouském císařství. Jeho otec, sám amatérský violoncellista, pocházel z moravského Nového Jičína a pracoval jako hlavní účetní u knížecího rodu Lichtenštejnů[1], matka pocházela z Vídně.[2]
Vyrůstal v moravských Bučovicích, lichtenštejnské panství, kam se rodina přestěhovala za prací otce a základy hudebního vzdělání získával od věku šesti let u tamního učitele a varhaníka Františka Procházky. V sedmi letech slyšel malý Arthur hrát orchestrion předehry k operám Vilém Tell a Lazebník sevillský, jakož i fantasii z témat opery Robert ďábel a tyto byl schopen podle sluchu zapsat v klavírní sazbě.[1]
V jedenácti letech byl přijat jako velmi talentované dítě a mezi lety 1866–1873 studoval na vídeňské konzervatoři hru na housle u Josepha Hellmesbergera a skladbu u Otto Desoffa. Od roku 1874 byl přijat jako houslista do Vídeňské filharmonie.[3]
Pozdější kariéra
[editovat | editovat zdroj]Během svého uměleckého života byl povolán k hudebním tělesům v Budapešti, Bostonu, Londýně, ale trvale se stalo jeho hlavním působištěm Lipsko a jeho Gewandhausorchester. Roku 1878 se stal druhým dirigentem Opery v Lipsku a o rok později byl povýšen do funkce šéfdirigenta.
V letech 1889 až 1893 byl šéfdirigentem amerického orchestru Boston Symphony Orchestra.[4] Roku 1895 se stal kromě Gewanshausorchestru také šéfdirigentem Berlínských filharmoniků a na této pozici zůstal až do své smrti. Zemřel v Lipsku ve věku 66 let.
Na jeho počest byla v roce 2015 slavnostně přejmenována Základní umělecká škola v Bučovicích na Základní uměleckou školu Arthura Nikische.
Rodinný život
[editovat | editovat zdroj]Roku 1885 se v Bučovicích oženil s operní pěvkyní Amelií Heussner;[5] jejich syn Mitja Nikisch později působil jako klavírista.
Skladby
[editovat | editovat zdroj]Během svého studia na vídeňské konzervatoři, kde mj. studoval u Otto Desoffa skladbu, napsal Nikisch například Symfonii d moll, jejíž první větu dirigoval při končení studií, Sonátu pro housle a klavír, Smyčcový kvintet a kantátu Christnacht pro sóla, sbor a orchestr.[1]
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]V tomto článku byl použit překlad textu z článku アルトゥール・ニキシュ na japonské Wikipedii.
- ↑ a b c Arthur Nikisch. A Biographical Sketch. The Musical Times. 1905-02-01, roč. 46, čís. 744, s. 89–93. Dostupné online [cit. 2023-09-01]. (anglicky)
- ↑ UNGER-HAMILTON, Clive; FAIRBAIRN, Neil; WALTERS, Derek. Die Musik – 1000 Jahre illustrierte Musikgeschichte. Příprava vydání deutsche Bearbeitung: Christian Barth, Holger Fliessbach, Horst Leuchtmann, et al.. Stuttgart: Unipart-Verlag, 1983. 255 s. ISBN 3-8122-0132-1. S. 140. (německy)
- ↑ HARTEN, Uwe. Nikisch Arthur. In: Österreichisches Biographisches Lexikon 1815–1950. Wien: Verlag der Österreichischen Akademie der Wissenschaften, 1978. ISBN 3-7001-0187-2. S. 128. (německy)
- ↑ STEVENSON, Joseph. Arthur Nikisch [online]. Allmusic [cit. 2014-10-04]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Arthur Nikisch (1855–1922) [online]. Národní památkový ústav, 2010-09-13 [cit. 2014-10-04]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2014-10-06.
Literatura
[editovat | editovat zdroj]- Klement, Miloslav: Arthur Nikisch v Bučovicích a ve světě
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Arthur Nikisch na Wikimedia Commons - Arthur Nikisch v Encyclopædia Britannica (anglicky)
- https://web.archive.org/web/20160304212741/http://zusbucovice.unas.cz/
