Arzawa byl starověký státní útvar existující v západní části Malé Asie v době bronzové, od 15. století př. n. l. do 12. století př. n. l. Hlavním městem byla Apaša, ztotožňovaná s pozdějším Efezem. Obyvateli byli pravděpodobně Luvijci: písemné památky v jejich jazyce se nedochovaly, existují jen nepřímé zmínky v egyptských a chetitských zdrojích (El-amarnské dopisy). V průsmyku Karabel nedaleko İzmiru byly nalezeny skalní reliéfy a nápisy z arzawského období. Podobnost doloženého jména vládce Pijamaradu s Homérovým Priamem vzbuzuje domněnky o spojení Arzawy s Trójou.
Zakladatelem říše byl král Kupanta-Kurunta. Arzawa byla úhlavním nepřítelem Chetitů, naproti tomu udržovala spojenectví s Acháji a egyptskou Novou říší. Ve 13. století př. n. l. chetitský král Muršiliš II. porazil vládce Arzawy Tapalazunauliho a jeho území připojil k novochetitské říši jako vazalské státy Mira, Seha a Hapalla. Chetitskému útoku údajně předcházelo vyslání beranů infikovaných tularémií do pohraničí Arzawy, zavlečená epidemie pak podlomila obranyschopnost země.[1] Ve 12. století pak oblast vyplenily mořské národy. Území někdejší Arzawy bylo v antice nazýváno Lýdie a Kárie.