Astřička novobelgická

Jak číst taxoboxAstřička novobelgická
alternativní popis obrázku chybí
Astřička novobelgická (Symphyotrichum novi-belgii)
Vědecká klasifikace
Říšerostliny (Plantae)
Podříšecévnaté rostliny (Tracheobionta)
Odděleníkrytosemenné (Magnoliophyta)
Třídavyšší dvouděložné (Rosopsida)
Řádhvězdnicotvaré (Asterales)
Čeleďhvězdnicovité (Asteraceae)
Rodastřička (Symphyotrichum)
Binomické jméno
Symphyotrichum novi-belgii
(L.) G. L. Nesom, 1995
Areál rozšíření
Synonyma
  • Aster novi-belgii
  • hvězdnice novobelgická
  • hvězdnice virginská
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Zobrazení rostliny

Astřička novobelgická (Symphyotrichum novi-belgii) je vytrvalá, okrasná rostlina původem ze Severní Ameriky, kterou v 18. století dovezli do Evropy. Byla vysazována do zahrad, odkud se dostávala, semena větrem a oddenky s rostlinným odpadem, do volné přírody, v níž nemá přirozených nepřátel. Samostatný rod astřička (Symphyotrichum) vznikl vydělením asi 90 druhů, hlavně severoamerických a jihoamerických, z velmi širokého rodu hvězdnice (Aster).

Rozšíření

[editovat | editovat zdroj]

Bylina pochází ze severoamerického východního pobřeží Kanady a Spojených států, z prostoru mezi pobřežím Atlantského oceánu a Appalačským pohořím, kde roste na mokrých, často slaných půdách. Lidským přičiněním byla rozšířena i do blízkého Mexika, na některé ostrovy v Karibiku, na jih Austrálie, na Nový Zéland a téměř do celé Evropy.

Původně byla jako nenáročná, na podzim kvetoucí květina vysazovány do zahrad, odkud zplaněla do volné přírody, kde se někdy kříží s dalšími severoamerickými druhy se stejným osudem. V české krajině byla zaznamenána již roku 1850 a v současnosti je považována za invazní druh. Dosud se příliš nešíří, maximum jejího výskytu je v okolí velkých měst (Praha, Brno).[1][2][3]

Ekologie

[editovat | editovat zdroj]

Mimo zahrad ji lze spatřit na rumištích, skládkách odpadu ze zahrad, na březích vodních toků nebo nádrží a při okrajích lužních lesů, kde nachází mírně vlhké, humózní a na živiny bohaté půdy, snáší mráz do -28 °C. Požaduje vzdušnou půdu a má určité požadavky na živiny a vodu, hlavně na konci jara při zakládaní lodyh. Nejvíce kvete na plném slunci, snese však i polostín. Rostliny začínají rašit v dubnu a kvetou od srpna do října, nástup kvetení je závislý na délce dne. Všeobecně platí, že za dlouhého dne dochází k prodlužování výhonů a jejich větvení, zatímco nástup krátkého dne spouští tvorbu květů.[1][4][5]

Popis

[editovat | editovat zdroj]

Vytrvalá, dlouhověká bylina s přímými, lysými, v horní půli se silně větvícími se lodyhami vysokými 0,4 až 1,2 m. Jsou střídavě porostlé přisedlými, tmavě zelenými, tuhými, široce kopinatými či eliptickými listy až 20 cm dlouhými a 4 cm širokými, které jsou na bázi zúžené, na konci špičaté a po obvodě celokrajné nebo jemně pilovité, směrem vzhůru se listy zmenšují. Přízemní listy rostou v růžici, mají dlouhé řapíky a v době květu již uvadají. Rostlina vyrůstá z nehluboko uloženého kořenového systému tvořeného rozvětveným, výběžkatým oddenkem s mnoha jemnými kořínky.

Na vrcholu lodyh je řídké latovité nebo chocholičnaté květenství složeno z mnoha květních úborů o velikosti 2,5 cm. Úbor bývá sestaven ze 30 až 60 diskových kvítků a z 15 až 35 jazykovitých. Oboupohlavné trubkovité kvítky v disku mají pět žlutých korunních lístků srostlými s pěti tyčinkami a do trubičky srostlé prašníky se čnělkou s dvouramennou bliznou a spodní semeník obklopený nektarovými žlázkami. Obvodové kvítky s modrými ligulami mají pouze samičí orgány. Zvonkovitý zákrov je dvou nebo třířadý, listeny má lysé, stejně dlouhé a na koncích špičaté.

Kvítky jsou samosprašné a po jejich opylení hmyzem se vytvoří plody, Jsou to hnědé, obvejčité nažky asi 2 mm velké s okrově žlutým, 5 mm dlouhým chmýrem.[1][4][5][6][7]

Taxonomie

[editovat | editovat zdroj]

Kolem astřičky novobelgické je skupina velmi podobných druhů, (tzv. agregát druhu (agg.)) které v širším pojetí (sensu lato) astřičky novobelgické mohou být pokládány za její součást. Jsou to druhy:

  • astřička novobelgická (Symphyotrichum novi-belgii (L.) G. L. Nesom),
  • astřička hladká (Symphyotrichum laeve (L.) A. Löve et D. Löve),
  • astřička kopinatá (Symphyotrichum lanceolatum (Willd.) G. L. Nesom),
  • astřička malokvětá (Symphyotrichum parviflorum (Nees) Greuter),
  • astřička ojíněná (Symphyotrichum praealtum (Poir.) G. L. Nesom),
  • astřička drobnokvětá (Symphyotrichum tradescantii (L.) G. L. Nesom),

a dále kříženci:

  • astřička vrbovitá (Symphyotrichum ×salignum (Willd.) G. L. Nesom) (Symphyotrichum lanceolatum × S. novi-belgii),
  • astřička různobarvá (Symphyotrichum ×versicolor (Willd.) G. L. Nesom (Symphyotrichum laeve × S. novi-belgii),
  • astřička nízká (Symphyotrichum dumosum × S. novi-belgii).[1][8]

Rozmnožování

[editovat | editovat zdroj]
Květ

Přirozené rozmnožování probíhá rozrůstáním oddenku nebo vznikem nových rostlin ze semen rozptylovaných větrem. Vyšlechtěné odrůdy jsou dílem lidské činnosti a jejích speciální vlastnosti se musí dále uměle zajišťovat. U generativně množených odrůd je nutno pro získání rostlin se stejnými vlastnostmi zajišťovat osivo pravidelným křížením rodičovských druhů. Vegetativně množené odrůdy jsou klonem vybrané rostliny, množí se nejčastěji řízky odebíranými z matečních rostlin nebo ve specializovaných zahradnických podnicích metodou in vitro.

Jednotlivé odrůdy se odlišují výškou, větvením, rozrůstáním, tvarem a počtem listů, zákrovem, velikost úborů a množstvím květů v nich, velikosti, tvarem a barvou paprsků vnějších květů, nástupem a dobou kvetení, odolností proti suchu, mokru, plísním a živočišným škůdcům atd. V současnosti je jen v ČR evidováno přes 25 odrůd, v celé Evropě jich je několik set a jejich počty stále narůstají.[4][5][6]

Význam

[editovat | editovat zdroj]

Astřička novobelgická je nejčastěji pěstovaným druhem tzv. „podzimních aster“. V zahradách se však nepěstuje původní druh, ale vyšlechtěné odrůdy, která vznikly většinou křížením s druhy Symphyotrichum lanceolatum, Symphyotrichum laeve a Symphyotrichum dumosum nebo výběrem z nejrůznějších přirozených mutantů. Jsou rostliny vyšlechtěné pro pěstování na venkovních záhonech a jiné skleníkové používané k řezu. Seřezávají se v době, kdy jsou otevřeny dva až tři venkovní kruhy žlutých trubkovitých kvítků. Rostliny rostoucí ve volné přírodě jsou většinou výsledkem neřízeného křížení zplanělých, původně vyšlechtěných odrůd.[4][6][9]

Galerie

[editovat | editovat zdroj]
  • Kvetoucí rostlina
    Kvetoucí rostlina
  • Narůžovělý kultivar
    Narůžovělý kultivar
  • Bílý kultivar
    Bílý kultivar
  • Kultivar s třásnitými ligulami
    Kultivar s třásnitými ligulami

Odkazy

[editovat | editovat zdroj]

Reference

[editovat | editovat zdroj]
  1. ↑ a b c d GRULICH, Vít. BOTANY.cz: Astřička novobelgická [online]. O. s. Přírodovědná společnost, BOTANY.cz, rev. 20.08.2013 [cit. 2017-05-12]. Dostupné online. 
  2. ↑ MLÍKOVSKÝ, Jiří; STÝBLO, Petr. Nepůvodní druhy fauny a flóry ČR-vyšší rostliny [online]. Agentura ochrany přírody a krajiny ČR, Praha, rev. 2006 [cit. 2017-05-12]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2020-09-30. ISBN 80-86770-17-6. 
  3. ↑ HASSLER, M. Catalogue of Life: Symphyotrichum novi-belgii [online]. Naturalis biodiverzity Center, Leiden, NL, rev. 2017 [cit. 2017-05-12]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2017-05-31. (anglicky) 
  4. ↑ a b c d UHER, Jiří. Astřička novobelgická [online]. Zahradnická fakulta Mendelovy univerzity, Lednice, rev. 2000 [cit. 2017-05-12]. Dostupné online. 
  5. ↑ a b c SEKANINOVÁ, Jana. Hodnocení sortimentu podzimních vytrvalých aster rodů Doellingeria, Eurybia a Symphyotrichum v podmínkách jihomoravského klimatu. Lednice, 2006 [cit. 12.05.2017]. Diplomová práce. Mendelova univerzita v Brně. Vedoucí práce Jiří Uher. Dostupné online.
  6. ↑ a b c KOMÁREK, Pavel. Hodnocení sortimentu podzimních aster z rodů Symphyotrichum a Eurybia. Lednice, 2014 [cit. 12.05.2017]. Bakalářská práce. Mendelova univerzita v Brně. Vedoucí práce Jiří Uher. Dostupné online.
  7. ↑ SUNDBERG, Scott D. Flora of North America: Symphyotrichum novi-belgii [online]. Missouri Botanical Garden, St. Louis, MO & Harvard University Herbaria, Cambridge, MA, USA [cit. 2017-05-12]. Dostupné online. (anglicky) 
  8. ↑ DANIHELKA, Jiří; CHRTEK, Jindřich; KAPLAN, Zdeněk. Checklist of vascular plants of the Czech Republic. S. 647–811. Preslia [online]. Botanický ústav, AV ČR, Průhonice, 2012 [cit. 12.05.2017]. Roč. 84, čís. 3, s. 647–811. Dostupné online. ISSN 0032-7786. (anglicky) 
  9. ↑ Aster amellus [online]. Old Court Nurseries and The Picton Garden, Malvern, Worcestershire, UK [cit. 2017-05-12]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2017-05-16. (anglicky) 

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]