Slovo automat (z řeckého automatos, samohybný) označuje technické zařízení, stroj nebo přístroj, který je zařízen tak, že na nějaký spouštěcí impulz samostatně a spolehlivě vykonává předem určené činnosti, a to bez přímého lidského zasahování.
Nejstarší zprávy – často fantastické – o samohybných mechanismech pocházejí z Číny a z řeckého starověku (např. Hérón Alexandrijský) a byly to spíše hříčky k upoutání diváka. V Evropě se zájem o automaty oživuje v pozdním středověku, zejména v souvislosti s mechanickými hodinami a orloji. Podstatně složitější mechanické automaty vznikaly v 18. století (např. švýcarský hodinář Pierre Jaquet-Droz) jako samohybné mechanické hračky, podporující představy zvířecího a lidského těla jako mechanismu. Některé slavné automaty té doby byly ve skutečnosti podvody, neboť vevnitř skrývaly člověka (viz např. Turek (stroj)).
S rozvojem průmyslu a ve 20. století pak hlavně z ekonomických důvodů se automaty nesmírně rozšířily, protože fungují rychle a přesně a šetří náklady na pracovní síly. Se vznikem elektronických počítačů se velmi rozšířily i jejich možnosti a vzniklo celé nové odvětví automatizace (anglicky automation) v průmyslu, v dopravě, v obchodu a ve službách. Složitým počítačem řízeným automatům, zejména pokud obsahují i čidla a orientují se podle vnějších okolností, se někdy říká robot.
Viz článek Teorie automatů.