Axolotlovití

Jak číst taxoboxAxolotlovití
alternativní popis obrázku chybí
Vědecká klasifikace
Říšeživočichové (Animalia)
Kmenstrunatci (Chordata)
Podkmenobratlovci (Vertebrata)
Třídaobojživelníci (Amphibia)
Podtřídaocasatí (Caudata)
Řádaxolotli (Ambystomatoidea)
Čeleďaxolotlovití (Ambystomatidae)
Gray, 1850
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Axolotlovití (Ambystomatidae) je čeleď řádu axolotli. Tato čeleď čítá asi třicet druhů. Přirozeně se axolotlové vyskytují v Severní Americe v oblasti od jihovýchodní Aljašky a jižního Labradoru po jižní okraj Mexické plošiny.

Popis

[editovat | editovat zdroj]

Tito živočichové jsou výjimeční způsobem života, některé druhy totiž nedospívají, jiné dospívají za určitých podmínek a některé dospívají vždy. Některé druhy jsou schopny se rozmnožovat i v larválním stádiu. Rozmnožují se lepením vajíček o průměru 3 mm na vodní rostliny. Výrazným prvkem jsou u larev keříčkovité žábry, ty však při proměně v dospělce mizí. Při změně stádia se mění i zbarvení, tvar těla a ocasu.[1]

Dospělci jsou přibližně 30 cm dlouzí s širokou hlavou, drobnýma očima, výrazným žebrováním a dlouhým válcovitým ocasem. Dýchající plícemi. Mají příčné řady zubů na horním patře, spodní čelist je bezzubá. Dospělci sice vodu opouští ale zůstávají u ní, a nebo si vybírají vlhká místa. Přes den se ukrývají pod kameny, kořeny stromů a v noci loví hmyz, červy či jiné bezobratlé.

Největší z axolotlovitých je Ambystoma dumerilii který dosahuje 12–29 cm, loví dokonce žáby, myši a rejsky, umí dobře lézt po stromech a při vyplašení vydává hlasité štěkavé zvuky. Podobné velikosti dosahuje axolotl tygrovaný, jenž je pojmenován podle jeho zbarvení – má tmavý podklad a žluté skvrny nebo pruhy. Oproti tomu nejmenší z nich je Ambystoma talpoideum dosahující délky asi 10 cm. Zajímavý je též axolotl skvrnitý který žije na souši kde klade vajíčka do různých jamek či dutin stromů, ty se v podzimních nebo jarních deštích naplní vodou. Tam se vajíčka vylíhnou a probíhá zde také vývoj larev.

Reference

[editovat | editovat zdroj]
  1. ↑ Článek na webu magazínu 100+1 ZZ Archivováno 16. 12. 2020 na Wayback Machine. (česky)

Literatura

[editovat | editovat zdroj]
  • Jurij Dmitrijev. Obojživelníci a plazi. In: Praha: ARTIA, 1988. Kapitola Mloci, s. 72–74.
  • Jaromír Zpěvák. Obojživelníci a plazi. In: Praha: Aventium, 1995. ISBN 80-7151-648-1. Kapitola Ocasatí, s. 10, 25, 28.

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]