Badner Bahn

Badner Bahn
Vozy WLB 100 a WLB 400 v Badenu
Stát	Rakousko Rakousko
Město	Vídeň, Wiener Neudorf, Baden
Tramvajová síť	Tramvajová doprava ve Vídni
Provozovatel dráhy	Wiener Lokalbahn
Datum otevření	11. května 1899
Technické informace
Počet stanic	22 (Badner Bahn) 16 (Wiener Linien)
Délka	27,2 km
Rozchod koleje	1435 mm (normální)
Napájecí soustava	750 V ss (Badner Bahn) 600 V ss (Wiener Linien)
Maximální sklon	50 ‰
Minimální poloměr oblouku	19,28 m
Počet kolejí	1 až 2
Maximální rychlost	80 km/h (Badner Bahn) 60 km/h (Wiener Linien)
Mapa trati
Mapa linky WLB
Externí odkazy
OpenStreetMap	mapová data
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Badner Bahn či Wiener Lokalbahn nebo také Lokalbahn Wien–Baden (česky Místní dráha Vídeň–Baden) je příměstská vlakotramvajová trať spojující Vídeň s lázeňským městem Baden, které leží 29 kilometrů jižně od rakouské metropole. Provoz na trati zajišťuje společnost Wiener Lokalbahnen (WLB), která společně s dopravním podnikem Wiener Linien patří městskému poskytovateli služeb Wiener Stadtwerke. WLB je také plně integrována do tarifu dolnorakouského dopravního systému Verkehrsverbund Ost-Region (VOR).

Historie

První úsek budoucí Badner Bahn byl uveden do provozu 29. září 1886, kdy začaly parní nákladní vlaky přepravovat zboží mezí Vídní a Wiener Neudorfef. V roce 1895 byla trať prodloužena do Guntramsdorfu. Nezávisle na tomto úseku došlo již v roce 1873 k zahájení provozu na úseku Baden–Leesdorf, kde jezdily až do elektrifikace v roce 1894 vozy tažené koňmi. K propojení obou tratí a následnému zahájení provozu došlo 11. května 1899. Ve stejném roce byla také otevřena okružní trať Badener Ringlinie, kterou částečně využívaly dnes již neexistující linky do sousedních obcí Bad Vöslau a Rauhenstein. Od 30. dubna 1907 je celá trať Vídeň–Baden elektrifikována.

V meziválečném období byly ve vlacích řazeny jídelní vozy a také došlo k zavedení speciálních kombinovaných jízdenek, které cestující opravňovaly ke vstupu do lázní ležících podél trati v úseku Baden Südbahnhof (dnes Baden Viadukt) – Rauhenstein. Provoz na trati Baden–Rauhenstein byl však kvůli dramatickému úbytku cestujících zastaven už v roce 1936. Na konci druhé světové války byla střídavá napájecí soustava nahrazena stejnosměrnou. Dne 14. února 1951 byl zastaven provoz také na trati Baden – Bad Vöslau.

Současná trať je dlouhá 25 kilometrů a výjimkou 2,3 kilometru dlouhého úseku v Badenu je zcela dvoukolejná. Vede z náměstí Schedifkaplatz ve 12. vídeňském okresu Meidling do centra Badenu, kde je ukončena na náměstí Josefsplatz. Trať je vybavena železničním zabezpečovacím zařízením a elektrifikovaná stejnosměrným napětím 750 V. V úseku Schedifkaplatz–Schöpfwerk je kolejové propojení s vídeňskou tramvajovou sítí, které umožňuje provozovat přímé spoje mezi vídeňskou konečnou Oper, Karlsplatz a Badenem. Na stejném úseku je také umístěna styková stanice, kde dochází ke změně napájení z 600 V na 750 V. Trať je kolejově propojena s trasou metra U6 a třikrát také s celostátní železniční sítí ÖBB.

Po zrušení vídeňské vozovny Wolfganggasse v roce 2018 se hlavní technické zázemí přesunulo do nového depa Inzersdorf. Druhá vozovna se nachází poblíž zastávky Leesdorf v Badenu.

• 
  Elektrický vůz z roku 1906
• 
  Nádraží Bad Vöslau
• 
  Historický vůz řady 220/230 z roku 1927
• 
  Vůz typu N z roku 1979
• 
  Souprava původem z Kolína nad Rýnem
• 
  Již neexistující smyčka Baden, Josefplatz
• 
  Nákladní vlak využívající Badner Bahn
• 
  Schéma linek v centru Badenu

Provoz

Jízdní doba mezi konečnou u vídeňské Opery a Badenem činí přibližně jednu hodinu. Na trase se nachází 38 zastávek, z nichž 22 leží na samotné Badner Bahn a 16 na tramvajovém úseku ve Vídni. Špičkový interval mezi vídeňskou konečnou Oper, Karlsplatz a Wiener Neudorf je 7–8 minut, na zbylém úseku do Badenu pak 15 minut. Od 22. hodiny jezdí spoje WLB každou půlhodinu. Badner Bahn přepraví každý den kolem 35 000 lidí.

Vozový park

Nejstarší částí vozového parku jsou tříčlánkové vozy WLB řady 100 vyrobené vídeňskou společností SGP (Simmering-Graz-Pauker), kterých bylo v letech 1979 až 1993 dodáno celkem 24. Pojmou 63 sedících cestujících a jejich maximální rychlost je 78 km/h. Mezi roky 2000 a 2010 dodal Bombardier 14 tříčlánkových nízkopodlažních vozů řady 400, díky kterým bylo možné zkrátit interval mezi Operou a Wiener Neudorf na polovinu. WLB 400 mají maximální rychlost 80 km/h a 70 míst k sezení. Oba typy vozů je možné provozovat samostatně, v soupravách i v kombinovaném řazení.

Od roku 2022 budou probíhat dodávky nových vozů řady 500, které pro WLB vyrobí francouzský Alstom. Vozů bude dodáno 18 a dalších 16 kusů je možné pořídit v rámci opce.

Galerie

• 
  Stanice Matzleinsdorfer Platz a vůz WLB 100
• 
  Konečná stanice Oper, Karlsplatz
• 
  Interiér vozu WLB 100
• 
  Setkání WLB 100 a WLB 400 u nádraží Wien-Meidling
• 
  Spojené vozy WLB 100 a WLB 400
• 
  Interiér vozu WLB 400
• 
  Bývalá vozovna Wolfganggasse
• 
  Informační systém linky WLB

Odkazy

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Lokalbahn Wien–Baden na německé Wikipedii.

Související články

• Tramvajová doprava ve Vídni
• Místní dráha Vídeň–Bratislava

Externí odkazy

• Oficiální stránky dopravce Wiener Lokalbahn (německy)
• Oficiální stránky integrovaného dopravního systému VOR (německy)
• Kolejové schéma na Gleisplanweb.eu (německy)

Autoritní data	GND: 4802129-5 VIAF: 240114313

Portály: Rakousko | Železnice