Bambusové textilní vlákno

Mikroskop. snímek průřezu stonkem bambusu

Bambusové vlákno je označení používané pro textilní surovinu získanou ze stonku bambusu mechanickými nebo chemickými metodami.[1]

Vlákna pro průmyslové textilní zpracování jsou známá teprve od konce 20. století. Údaje o jejích vlastnostech a použití v textilních výrobcích pocházejí z různých článků v odborných časopisech, jejichž obsah se v některých bodech značně rozchází.[2] [3] [4]

Z historie textilních bambusových vláken

[editovat | editovat zdroj]

Zmínky s povšechnými údaji o textiliích z bambusových vláken svědčí o jejich pravděpodobné existenci už v dávných letech (lana z bambusu před 2000 lety,[5] bambusové = uhlíkové vlákno v žárovce z roku 1854[6] aj).

První patent na oddělení vláken od bambusového stonku obdržel v USA Philipp Lichtenstadt v roce 1864, technologie však nebyla prakticky realizována.[7] Bambusová dřevina se (vedle jiných rostlinných materiálů) k výrobě viskózových vláken začala používat ve 20. století.

První prakticky použitelná „mechanická“ metoda získání textilních vláken z bambusu byla patentována v Číně (Hebel Jigao Chemical Fibre Co) v roce 2003.[8]

Šála z bambusových a textilních vláken

Na začátku 21. století pocházejí všechny dodávky bambusových vláken pro průmyslové zpracování z Číny. V roce 2016 se prodávala

Výroba viskózových vláken se odhadovala na 40 000 ročních tun,[12] údaje o mechanicky regenerovaných vláknech nebyly dosud publikovány. V roce 2011 jich přišlo na trh jen nepatrné množství.[13]

K hlavním prodejním argumentům patří ekologická a zdravotní nezávadnost výroby a použití výrobků z bambusových vláken.

Způsoby výroby resp. získávání vláken a zpracování na přízi

[editovat | editovat zdroj]

Mechanické rozvláknění bambusových stonků

[editovat | editovat zdroj]

Stejná technologie se používá pro přípravu suroviny k výrobě šapové příze. Vlákna se odkližují (zpravidla s pomocí enzymů), bělí, případně mastí emulzí a řežou na požadovanou délku. Zpracování na přízi je velmi nákladné, použití vláken je proto velmi omezené.[4]

Vlákna upravená bez ekologicky škodlivých prostředků

[editovat | editovat zdroj]

Vlákno se získává z bambusu druhu Guizhu na speciálně vypěstované a udržované plantáži v čínské provincii Kuej-čou. Kůra se odškrabuje ze stonků na poloautomatických strojích, materiál se pak několikrát střídavě máčí v enzymové a vodní lázni, prochází potěracím a válcovým mykacím strojem. Mykaný vlákenný materiál má délku 2 až 150 mm, průměr 4 až 150 µm a průměrnou jemnost 5,8 dtex. Vytříděná část vláken pak dále zpracovává průchodem několika pasáží protahovacích strojů a česáním. Finální úprava sestává z bělení a čištění peroxidem.

Výrobcům příze se dodávají vlákna s délkou 90 mm nebo krácená na 50 a 65 mm. Vlákna se dají zpracovávat na přízi bavlnářskou nebo i vlnařskou technologií na jemnosti do 15 tex.[14]

Podobným způsobem, zvlákňováním v rozpouštědle, se vyrábí viskózové vlákno Lyocell. Švýcarské vlákno Litrax 1, které se rovněž zakládá na přípravě bambusové suroviny v enzymové lázni, získalo certifikát Standard 100 by Oeko-Tex.[13]

Viskózová vlákna z bambusové dřeviny

[editovat | editovat zdroj]

Viskózová vlákna z bambusu se vyrábějí v principu stejnou technologií jako „regenerovaná celulóza“ z jiných dřevin (buk, eukalyptus aj.).[13]

Výrobci dodávají stříž o jemnosti 1,33 – 3,33 dtex v délkách 38-76 mm a filamentové příze 84 dtex f 18 – 167 dtex f30.

Staplové „bambusové“ příze se dají vypřádat bavlnářskou technologií do jemnosti 15 tex a vlnařské (často jako směsi s jinými materiály) do jemnosti 10 tex.[13]

Vlastnosti bambusových vláken a jejich použití

[editovat | editovat zdroj]

Fyzikální vlastnosti srovnatelných druhů vláken:[12]

Vlastnost Bambusová
viskóza 		Konvenční
viskóza 		Lyocell Bavlna
pevnost za sucha (cN/tex) 20-25 18-26 27-45 20-43
pevnost za mokra (cN/tex) 13-17 9-15 30-35 27-56
tažnost (%) 14-24 15-25 12-16 6-10
navlhavost (%) 13 10-16 11-12 7-8

Srovnatelné údaje o mechanicky rafinovaných vláknech nebyly dosud publikovány.

Část ruční pleteniny ze směsové příze 50% PAC/50% "bambusová" vlákna

Vlákna mají příjemnější omak než bavlna, oproti bavlně jsou vlákna odolnější proti množení bakterií – viskózová 60 %, přírodní o 75 % (způsobeno obsahem látky zvané kun).[13] Výrobky z bambusu se snadněji barví a vybarvení je brilantnější než u jiných materiálů z celulózy.

Příze z bambusových vláken se často používají na ruční pletení.[15] (Pletenina na snímku vpravo je část dámské vesty z měkce točené příze 43 tex x 2 x 4 (osminásobně skané). Příze přišla v roce 2007 na evropský trh jako vývojový výrobek s novým - bambusovým vláknem).

Pro plošné textilie se uvádí jako možné použití: svrchní oděvy a spodní prádlo, hygienické potřeby, dekorace, tapety, ručníky, župany aj.[16]

Ekologické aspekty výroby textilií z bambusových vláken

[editovat | editovat zdroj]

Přívlastek "z bambusových vláken" byl u většiny výrobků mnoha odborníky kritizován a označován za reklamní trik. Jedná se podle nich o viskózová vlákna vyrobená konvenčním způsobem z bambusové dřeviny.[13]

Americká Federal Trade Comission si stěžovala v roce 2009 na obchodní firmy, že prodávají textilie pod označením bambusové, ačkoliv se jedná o výrobky z umělých viskózových vláken obsahující chemikálie a také, že nemají antibakteriální vlastnosti uváděné v reklamě. Komise vyzvala obchodníky, aby pro ně používali označení „rayon“ (viskózový filament), jinak že jim hrozí vysoké pokuty.[17]

Analýza jihoafrických vědců (Stellenbosch University) z roku 2011 zabývající se obsahem antibakteriálních látek a chemikálií v pleteninách z celulózových vláken ukázala, že jak „přírodní“ bambusová vlákna tak i bambusová viskóza obsahují látku kun, která zamezuje šíření bakterií. Oproti bavlně je odpor proti bakteriím u viskózy o 60 % a u přírodně rafinovaných vláken o 75 % vyšší. Stopy síry zjištěné v pletenině z bavlny byly 0,012 %, z "přírodního" bambusu 0,013 % a z bambusové viskózy 0,018 %.[4]

Podle některých pozdějších odborných publikací se vlastnosti „bambusového kunu“ během přeměny na regeneovaná vlákna vytrácí a v „bambusových“ textiliích se už nenachází.[18]

Reference

[editovat | editovat zdroj]
  1. ↑ Bamboo Fiber [online]. Textile Learner, 2019 [cit. 2019-03-10]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2019-03-10. (anglicky) 
  2. ↑ Powders & Chips [online]. Litrax, 2019 [cit. 2019-03-10]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2019-03-15. (anglicky) 
  3. ↑ Bamboo (natural) BAM [online]. Swicofil, 2019 [cit. 2019-03-10]. Dostupné online. (anglicky) 
  4. ↑ a b c Bamboo (regenerated) CBAM [online]. Swicofil, 2019 [cit. 2019-03-10]. Dostupné online. (anglicky) 
  5. ↑ Bamboo resources [online]. Southwst Foresty College, 2019 [cit. 2019-03-10]. Dostupné online. (anglicky) 
  6. ↑ Edison žárovku nevynalezl [online]. Novákoviny, 2011-04-22 [cit. 2019-03-10]. Dostupné online. 
  7. ↑ Improvement in preparing fiber from the bamboo [online]. US Patent Office, 1864-02-16 [cit. 2019-03-10]. Dostupné online. (anglicky) 
  8. ↑ History of Bamboo Clothing [online]. World Press, 2014-01-24 [cit. 2019-03-10]. Dostupné online. (anglicky) 
  9. ↑ Detailed Import Data of bamboo fiber [online]. Zauba, 2016-11-17 [cit. 2019-03-10]. Dostupné online. (anglicky) 
  10. ↑ Detailed Import Data of viscose rayon [online]. Zauba, 2016-11-22 [cit. 2019-03-10]. Dostupné online. (anglicky) 
  11. ↑ Sustainable Textiles [online]. Journal of Textiles and Apparel, 2010 [cit. 2019-03-10]. Dostupné online. (anglicky) 
  12. ↑ a b Investigation of Regenerated Bamboo Fibre [online]. FIBRES & TEXTILES, 2008-06-17 [cit. 2019-03-10]. Dostupné online. (anglicky) 
  13. ↑ a b c d e f Prospect of Bamboo [online]. Fashion and Textiles, 2016-01-26 [cit. 2019-03-10]. Dostupné online. (anglicky) 
  14. ↑ Bamboo: A Holistic Approach [online]. Academia, 2016-01-26 [cit. 2019-03-10]. Dostupné online. (anglicky) 
  15. ↑ Bambusové příze [online]. Svět klubíček, 2019 [cit. 2019-03-10]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2020-08-09. 
  16. ↑ Properties of Bamboo Fibre [online]. F2F, 2019 [cit. 2019-03-10]. Dostupné online. (anglicky) 
  17. ↑ FTC Charges Companies [online]. FTC, 2009-08-11 [cit. 2019-03-10]. Dostupné online. (anglicky) 
  18. ↑ Veit: Fibers, Springer Nature 2022, ISBN 978-3-031-15309-9, str. 243-246