Barbara Strozziová | |
---|---|
Bernardo Strozzi: Gambistka, 30. léta 17. stol. Pravděpodobný portrét Barbary Strozziové | |
Narození | 6. srpna 1619 Benátky |
Úmrtí | 11. listopadu 1677 (ve věku 58 let) Padova |
Místo pohřbení | Bazilika svatého Antonína v Padově |
Národnost | italská |
Alma mater | Accademia degli Unisoni |
Povolání | hudební skladatelka a zpěvačka |
Rodiče | Giulio Strozzi |
Významná díla | The First Book of Madrigals |
multimediální obsah na Commons | |
Seznam děl v databázi Národní knihovny | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Barbara Strozziová (také zvaná Barbara Valle; pokřtěna 6. srpna 1619, Benátky – 11. listopadu 1677, Padova) byla benátská zpěvačka a hudební skladatelka.
Narodila se v Benátkách Isabelle Garzoniové, dlouholeté služebné v domě právníka a básníka Giulia Strozziho. Pravděpodobně byla jeho nemanželskou dcerou. Florentská rodina Strozziů ji adoptovala a Giulio Strozzi podporoval její hudební talent. Studovala u hudebního skladatele Cavalliho a Strozzi dokonce v roce 1637 založil hudební spolek Accademia degli Unisoni, aby Barbara měla příležitost rozvíjet a prezentovat své hudební schopnosti.
Je možně, že byla kurtizánou, neexistují o tom přímá svědectví a mohla to být pomluva žárlivých současníků. Svědčí pro to však její portrét, příjmení i osudy jejích dětí. Její strýc Bernardo Strozzi ji portrétoval s poodhaleným ňadrem, což tehdy mělo jasný podtext erotické nabídky. Dále její dětí Giulio, Isabella, Laura a možná Massimo měly stejného otce, za něhož se Barbara nevdala. Byl jím Giovanni Paolo Vidman (psán také Widmann), mecenáš umění a podporovatel rané benátské opery. Pro nemanželský původ může svědčit fakt, že obě dcery a jeden syn vstoupili do kláštera. Dopis napsaný po Strozziho smrti uvádí, že "byla znásilněna hrabětem Vidmanem, benátským šlechticem, a že její syn Giulio Strozzi nebyl manželský." Barbara se po Vidmanově smrti živila finančními investicemi a hudbou.
Barbara Strozziová zemřela v Padově ve věku 58 let a udává se, že je pohřbena v padovském chrámu Eremitami. Nezanechala závěť a o dědictví se přihlásil její syn Giulio Pietro.
Strozziová je jedinečná mezi mužskými i ženskými skladateli té doby v tom, že svá díla vydávala samostatně a nikoliv ve sbírkách s jinými autory. Sama o sobě prohlásila, že je nejplodnějším skladatelem tištěné světské vokální hudby v Benátkách. S výjimkou jednoho svazku náboženských písní je veškerá její tvorba světského charakteru. Texty jejích písní psal zpočátku její otec a později někteří přátelé. Mnoho písní však zkomponovala na texty vlastní. Byla ceněna nejen pro svou hudbu, ale i pro nesporné básnické kvality.
Většina jejích písní je psána pro soprán. Hudebně jsou její písně pevně zakotveny ve stylu seconda pratica. Její skladby připomínají díla Francesca Cavalliho, dědice Claudia Monteverdiho.