Barvínek menší

Jak číst taxoboxBarvínek menší
alternativní popis obrázku chybí
Barvínek menší (Vinca minor)
Vědecká klasifikace
Říšerostliny (Plantae)
Podříšecévnaté rostliny (Tracheobionta)
Odděleníkrytosemenné (Magnoliophyta)
Třídavyšší dvouděložné (Rosopsida)
Řádhořcotvaré (Gentianales)
Čeleďtoješťovité (Apocynaceae)
Rodbarvínek (Vinca)
Binomické jméno
Vinca minor
L., 1753
Synonyma
  • brčál menší
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Nákres barvínku menšího

Barvínek menší (Vinca minor) je stálezelená, nízká, široce rozložitá rostlina s modrofialovými květy, jediný původní druh rodu barvínek vyskytující se v přírodě České republiky.[1][2]

Rozšíření

[editovat | editovat zdroj]

Druh pochází z Evropy, ze široké oblastí od Pyrenejského poloostrova až po střed evropské části Ruska, včetně Malé Asie. Postupně byl zavlečen do zemí Skandinávie i na sever Britských ostrovů, do Východní Asie, Severní a Jižní Ameriky, na jih Afriky, do Austrálie i na Nový Zéland.

V Česku se vyskytuje poměrně často v pásmu od nížin až do nadmořské výšky 800 m a spíše v teplejších místech. Často se do přírody dostává zplaněním ze zahrad a parků, kde bývá pěstován. Za původní jsou považované populace na Moravě a ve východních a severních Čechách, na zbytku území ČR se pravděpodobně jedná o zplanělé populace.[1][3][4]

Ekologie

[editovat | editovat zdroj]

Nejlépe roste na polostinných až stinných místech, kde je vlhká a na živiny bohatá půda. Dobře se mu daří v podrostu křovin nebo ve světlých listnatých či smíšených lesích, méně již v jehličnatých. Prospívají mu půdy zásadité až neutrální, v kyselých chřadne. Je již od středověku pěstován v zahradách a parcích jako půdokryvná rostlina, odkud se dostává do volné přírody.[1][2][5]

Popis

[editovat | editovat zdroj]
Květ

Vytrvalý, stálezelený, plazivý polokeř vysoký 5 až 20 cm. Z uzlin plazivého, až 80 cm dlouhého oddenku vyrůstají trsy lodyh. Neplodné lodyhy jsou poléhavé, snadno koření a bývají dlouhé až 100 cm, květonosné lodyhy rostou vzpřímeně nebo vystoupavě do délky nejvýše 20 cm. Listy s krátkými řapíky vyrůstají vstřícně, jsou neopadavé a bývají dlouhé 1,5 až 4,5 cm. Jejich lysé, kožovité čepele jsou vejčité až kopinaté, u báze zúžené, svrchu leskle tmavozelené, naspodu žlutozelené a mají výraznou střední žilku.

Květy rostou na koncích větviček jednotlivě, jsou velké 2 až 3 cm, jasně modré až fialově modré, vzácně i fialové nebo bílé a mají stopky 2 až 3 cm dlouhé. Pětičetný kalich je do čtvrtiny až poloviny rozeklaný a jeho cípy jsou lysé. Srostloplátečná, nálevkovitá koruna s ploše rozloženým okrajem má pět šikmo postavených obvejčitých plátků. V květu je pět volných tyčinek s prohnutými nitkami částečně přirostlými ke koruně a nesoucí intorzní prašníky skloněné přímo nad bliznu. Dva svrchní semeníky mají společnou čnělku rozšířenou v terčovitou bliznu s chomáčem chloupků, které zabrání pylu vysypanému z prašníků dostat se na vlastní bliznu. Na spodu semeníků jsou dvě žluté nektarové žlázky, ke kterým přilétá opylující hmyz. Kvetou v březnu až červnu, na zastíněných místech však málokdy. Ploidie druhu je 2n = 46.

Plod je vztyčené podlouhlé souplodí dvou ve švech pukajících měchýřků velkých 1,5 až 2 cm. Obsahují dvě až tři hnědá, válcovitá, bradavičnatá semena, která s oblibou rozšiřují mravenci. Rostliny se však obvykle množí vegetativně, v kultuře se dělí řízkováním nebo odřezáváním zakořeněných lodyh.[1][2][5][6][7][8]

Význam

[editovat | editovat zdroj]

Barvínek menší vytváří husté zelené koberce a na jaře navíc, na světlých místech s výživnou půdou, přináší množství výrazných květů, je proto oblíbenou nenáročnou okrasnou rostlinou. Snáší dobře znečištěné ovzduší a netrpí škůdci. Jsou vyšlechtěné kultivary s pestrým listy i s různou velikostí a barvou květů (modré, bílé, červené).

Rostlina byla v minulosti používaná jako léčivá. Sbíranou částí byla nať (Herba vincae), která obsahuje mnohé speciální alkaloidy (např. vincamin), saponiny, třísloviny, pektiny, hořčiny a kyselinu flavonovou a ursolovou. Nálev z drogy se používal ke snížení krevního tlaku, proti zánětu sliznice, k zastavení vnitřního krvácení a potlačení kašle. V současnosti se zkoumá její využití k léčbě leukemie a rakoviny.

Vzhledem k obsaženým látkám je rostlina považována pro lidi za lehce toxickou, je opomíjena i zvířaty.[2][4][8]

Galerie

[editovat | editovat zdroj]
  • Porost na slunci
    Porost na slunci
  • Porost ve stínu
    Porost ve stínu
  • Nové lodyhy
    Nové lodyhy

Reference

[editovat | editovat zdroj]
  1. ↑ a b c d KOVÁŘ, Ladislav. BOTANY.cz: Barvínek menší [online]. O. s. Přírodovědná společnost, BOTANY.cz, rev. 12.07.2007 [cit. 2016-10-04]. Dostupné online. 
  2. ↑ a b c d HRONEŠ, Michal. Natura Bohemica: Barvínek menší [online]. Natura Bohemica, Olomouc, rev. 19.09.2009 [cit. 2016-10-04]. Dostupné online. 
  3. ↑ US National Plant Germplasm System: Vinca minor [online]. United States Department of Agriculture, Beltsville, MD, USA [cit. 2016-10-04]. Dostupné online. (anglicky) 
  4. ↑ a b Dendrologie.cz: Barvínek menší [online]. Petr Horáček a J. Mencl, rev. 31.12.2006 [cit. 2016-10-04]. Dostupné online. 
  5. ↑ a b AtlasRostlin.cz: Barvínek menší [online]. Tiscali media, a.s., Praha [cit. 2016-10-04]. Dostupné online. 
  6. ↑ BERTOVÁ, Lydia. Flóra Slovenska IV/1: Zimozeleň menší [online]. VEDA, Vydavateľstvo Slovenskej akadémie vied, Bratislava, SK, 1984 [cit. 2016-10-04]. S. 148–149. Dostupné online. (slovensky) [nedostupný zdroj]
  7. ↑ Květena ČR: Barvínek menší [online]. Petr Kocián [cit. 2016-10-04]. Dostupné online. 
  8. ↑ a b POLÍVKA, František. Názorná květena zemí koruny české: Barvínek menší [online]. Wendys, Zdeněk Pazdera, 1901 [cit. 2016-10-04]. S. 290. Dostupné online. 

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]