Bejt din (hebrejsky: בית דין) je židovský náboženský soud. Zasedají v něm nejméně tři kvalifikované osoby, nejčastěji rabíni. V ortodoxních a ve většině případů i v konzervativních bejt dinech zasedají pouze muži. V reformních bejt dinech zasedají v některých případech také ženy. Bejt din rozhoduje ve věcech osobního stavu, tedy např. ve věcech konverze, rozvodu nebo osobních sporů mezi dvěma židy.
Bejt din datuje svůj původ až do biblických dob – první bejt din (připomínající radu starších) měl na radu svého tchána Jitra ustanovit již Mojžíš. Dále ustanovení soudců nařizuje přikázání z Dt 16, 18 „A ustanovíš sobě soudce ve tvých branách“. Počet členů se různí, záleží na situaci a případu, ke kterému je bejt din svolán. Tyto případy podrobně vyjmenovává traktát Mišny Sanhedrin.
Soud musí mít vždy lichý počet členů, aby nikdy nedošlo k patové situaci k nevynesení rozsudku. Mišna vykládá důvod počtu členů takto:
„ | Proč má velký (Sanhedrin) sedmdesát jedna (členů)? Neboť je řečeno: „Shromažď mi sedmdesát mužů z izraelských starších“ (Nu 11,16) - a nad nimi Mojžíš - to je dohromady sedmdesát jedna. ... A odkud máme, že malý (Sanhedrin) má mít dvacet tři (členů)? Neboť je řečeno: „Pospolitost rozhodne ... Tím pospolitost vyprostí...“ (Nu 35, 24-25) - pospolitost, jenž rozhoduje a pospolitost, jenž vyprostí - to je dvacet lidí. Odkud víme, že (jedna) pospolitost je deset? Neboť je řečeno: „Jak dlouho mám snášet tuto zlou pospolitost“ (Nu 14,27) bez Jozueho a Káleba (to je deset mužů). A na základě čeho přidáváme ještě tři? Logickou dedukcí z verše: „Nepřidáš se k většině, páchá-li zlo“ (Ex 23,2). Z toho vyplývá, že musím být (s většinou), koná li dobro. A proč je tedy tamtéž řečeno: „Nebudeš vypovídat ve sporu s ohledem na většinu a převracet právo“? To znamená, že tvůj odsuzující rozsudek nebude jako tvůj rozsudek osvobozující, neboť na vynesení osvobozujícího rozsudku je zapotřebí většina jednoho hlasu, ale k vynesení rozsudku odsuzujícího většina dvou hlasů. A protože soud nemůže mít sudý počet členů, tedy přidali ještě jednoho a tak jich je dvacet tři. A jak velké musí být město, aby mohlo mít Sanhedrin? Sto dvacet obyvatel. Rabi Nechemja říká: Dvěstě třicet, aby na každého člena Sanhedrinu připadlo alespoň deset lidí. | “ |
— Sanhedrin 1, 6 |
Dnešní bejt din sestává v naprosté většině ze tří rabínů a rozhoduje o následujících záležitostech: