Benjamin Voisin

Benjamin Voisin
Narození24. prosince 1996 (27 let)
Paříž
Alma materCours Florent
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Benjamin Voisin (* 24. prosince 1996 v Paříži) je francouzský herec. Poté, co zastával jednu z hlavních rolí v minisérii Fiertés, získal rychlé uznání díky roli v dramatu Françoise Ozona Léto 85. Poté hrál v úspěšných francouzských inscenacích jako Ztracené iluze Xaviera Giannoliho nebo Bál šílených žen Mélanie Laurentové. Za roli v Giannoliho filmu získal Césara pro nejslibnějšího herce z roku 2022.

Životopis

[editovat | editovat zdroj]

Benjamin Voisin je synem učitele z Cours Florent a účetní. Studoval na lyceu Clauda Bernarda v 16. pařížském obvodu, kde vyrůstal. Pokračoval studiem dramatu na Cours Florent, kam poprvé nastoupil v roce 2011 a po dobu tří let navštěvoval workshopy pro mládež. Poté se ve druhém ročníku zapojil do herecké přípravy. V roce 2016 nastoupil na Národní konzervatoř dramatického umění. Benjamin Voisin poprvé vynikl v seriálu Fiertés, kde hrál dospívajícího hrdinu v první ze tří epizod vysílaných na Arte v květnu 2018.

Po své první filmové roli ve filmu Trouba k pohledání si ho vybral Rupert Everett do filmu Šťastný princ.

V roce 2020 se objevil ve filmu Léto 85 od Françoise Ozona, což mu vyneslo první nominaci na Césara pro nejslibnějšího herce.

V roce 2021 hrál hlavní roli ve Ztracených iluzích, adaptaci stejnojmenného Balzacova románu. Za ni obdržel Césara pro nejslibnějšího herce.

Filmografie

[editovat | editovat zdroj]

Film

[editovat | editovat zdroj]

Celovečerní filmy

[editovat | editovat zdroj]

Krátkometrážní filmy

[editovat | editovat zdroj]
  • 2016: Adèle, režie Hector Langevin
  • 2017: Le Pérou, režie Marie Kremer (Vincent)

Televize

[editovat | editovat zdroj]

Televizní filmy

[editovat | editovat zdroj]
  • 2018: Vrahův advokát, režie Xavier Durringer (Alex Lagnier)
  • 2018: Je sais tomber, režie Alain Tasma (Kévin)

Televizní seriály

[editovat | editovat zdroj]
  • 2016: Emma, režie Alfred Lot (Mathieu Fournier)
  • 2018: Fiertés, režie Philippe Faucon (Victor, 17 let)

Divadlo

[editovat | editovat zdroj]
  • 2014: Autour du rêve, Auditorium konzervatoře Jean-Philippe Rameaua
  • 2016: Les êtres en quêtes
  • 2016: Débris, režie Laure Frappier
  • 2017: Un Dom Juan (podle Molièra), režie Benjamin Voisin, Théâtre des 2 galeries

Ocenění

[editovat | editovat zdroj]

Výhry

[editovat | editovat zdroj]

Nominace

[editovat | editovat zdroj]

Reference

[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Benjamin Voisin na francouzské Wikipedii.

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]
Držitelé Césara pro nejslibnějšího herce
1983–1989
Christophe Malavoy (1983) • Richard Anconina (1984) • Pierre-Loup Rajot (1985) • Wadeck Stanczak (1986) • Isaac de Bankolé (1987) • Thierry Frémont (1988) • Stéphane Freiss (1989)
1990–1999
Yvan Attal (1990) • Gérald Thomassin (1991) • Manuel Blanc (1992) • Emmanuel Salinger (1993) • Olivier Martinez (1994) • Mathieu Kassovitz (1995) • Guillaume Depardieu (1996) • Mathieu Amalric (1997) • Stanislas Merhar (1998) • Bruno Putzulu (1999)
2000–2009
Éric Caravaca (2000) • Jalil Lespert (2001) • Robinson Stévenin (2002) • Jean-Paul Rouve (2003) • Grégori Dérangère (2004) • Gaspard Ulliel (2005) • Louis Garrel (2006) • Malik Zidi (2007) • Laurent Stocker (2008) • Marc-André Grondin (2009)
2010–2019
Tahar Rahim (2010) • Édgar Ramírez (2011) • Grégory Gadebois (2012) • Matthias Schoenaerts (2013) • Pierre Deladonchamps (2014) • Kévin Azaïs (2015) • Rod Paradot (2016) • Niels Schneider (2017) • Nahuel Pérez Biscayart (2018) • Dylan Robert (2019)
2020–dodnes
Alexis Manenti (2020) • Jean-Pascal Zadi (2021) • Benjamin Voisin (2022) • Bastien Bouillon (2023) • Raphaël Quenard (2024)