Bernard Mandeville
| Bernard Mandeville | |
|---|---|
 | |
| Narození | 15. listopadu 1670 Rotterdam |
| Úmrtí | 21. ledna 1733 (ve věku 62 let) Hackney |
| Povolání | filozof, ekonom, lékař a spisovatel |
| Alma mater | Univerzita v Leidenu |
| Významná díla | The Fable of the Bees |
 multimediální obsah na Commons | |
 citáty na Wikicitátech | |
 Seznam děl: SKČR | Knihovny.cz | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Bernard Mandeville nebo Bernard de Mandeville ([ˈbɜːnəd, Amer bərˈnɑːrd də ˈmændəvɪl]; 15. listopadu 1670, Rotterdam – 21. ledna 1733, Hackney) byl nizozemský filozof, politický ekonom a spisovatel, který většinu života prožil v Anglii a v angličtině také napsal většinu svých prací, včetně té, kterou se proslavil především: Bajky o včelách (The Fable of The Bees).
Bajka o včelách
[editovat | editovat zdroj]Bajka o včelách byla publikovaná roku 1705 (nejprve pod názvem The Grumbling Hive, or Knaves Turn'd Honest), knižně vydaná 1714. Původně byla tvořena satirickou básní reagující na aktuální politické spory v Anglii, v knižní podobě přibyl obecnější komentář a esej. Bajka je považována za klasické, ne-li zakladatelské dílo ekonomického liberalismu, její podtitul ostatně zněl „Soukromé neřesti – veřejné blaho“ (Private Vices, Public Benefits). Je v ní prvně užito i známého pojmu „neviditelná ruka“ (trhu), kterého později využil Adam Smith. Podle Johna Maynarda Keynese však Mandeville v bajce definoval i základní pravidlo keynesiánské, tzv. paradox spořivosti. Mandeville v bajce jako první v historii užil též pojmu dělba práce, který se stal posléze klíčovým konceptem sociologie a ekonomie. V knize jsou i kontroverzní pasáže odmítající například vzdělávání chudých, neboť vzdělání by u nich mohlo vzbudit touhu po majetku apod. Obecně je bajka výsměchem ctnostem, za motor pokroku označuje touhu po osobním prospěchu. Někteří vykladači upozorňují, že Mandeville chtěl spíše než hájit neřest upozornit na to, že každý zákon či „mravní hodnota“ byly původně obhajobou utilitárního zájmu nějaké skupiny, čímž předjímal závěry moderní filozofie práva. Morální autorita Mandevillovy doby, filozof a biskup George Berkeley knihu nicméně odmítl jako nemorální. K Mandevillovi se později hlásil zejména Friedrich Hayek.
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Literatura
[editovat | editovat zdroj]- Goldsmith, M. M. (1985), Private Vices, Public Benefits. The Social and Political thought of Bernard Mandeville, Cambridge: Cambridge University Press. (anglicky)
- Horne, T. A. (1978), The Social Thought of Bernard Mandeville: Virtue and Commerce in Early Eighteenth Century England, New York: Columbia University Press. (anglicky)
- Hundert, E. G. (1994), The Enlightenment's Fable. Bernard Mandeville and the Discovery of Society, Cambridge: Cambridge University Press. (anglicky)
- Monro, H. (1975), The Ambivalence of Bernard Mandeville, Oxford. (anglicky)
- Primer, I., ed. (1975), Mandeville Studies, The Hague: Martin Nijhoff. (anglicky)
- Primer, I., ed. (2006), Bernard Mandeville's A Modest Defence of the Publick Stews: Prostitution and Its Discontents in Early Georgian England, New York: Palgrave Macmillan, ISBN 1-4039-7167-6. (anglicky)
- Prior, Charles, ed. (2000), Mandeville and Augustan Ideas: New Essays, English Literary Studies, Victoria, British Columbia: University of Victoria, ISBN 0-920604-73-0. (anglicky)
- Stafford, J. Martin, ed. (1997), Private Vices, Publick Benefits? The Contemporary Reception of Bernard Mandeville, Solihull: Ismeron, ISBN 0-9512594-5-8. (anglicky)
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Bernard Mandeville na Wikimedia Commons 
Osoba Bernard Mandeville ve Wikicitátech- (anglicky) Heslo v Literary encyclopedia
- (anglicky) Heslo v encyklopedii Britannica
