Podle trubadúra Uc de Saint Circ byl Bernart patrně synem pekaře na hradě Ventadour (Ventadorn) v dnešní obci Moustier-Ventadour v departementu Corrèze. Podle jiného zdroje, satirické básně mladšího současníka Peira d'Alvernhy, byl synem sluhy, vojáka nebo pekaře a jeho matka byla služebná nebo taky pekařka. Ze svědectví samotného Bernarta (báseň Lo temps vai e ven e vire) plyne, že zpěvu a psaní se naučil od svého protektora vikomta Ebleho III. z Ventadornu. Svou první báseň napsal pro jeho ženu Marguerite de Turenne.
Protože se do Marguerite de Turenne zamiloval musel opustit Ventadour a odcestoval do Montluçon a Toulouse. Posléze následoval Eleonoru Akvitánskou do Anglie, ke dvoru Jindřicha II. Plantageneta. Důkazy o těchto cestách pocházejí vesměs z jeho básní. Později se vrátil do Toulouse, kde ho zaměstnal Raimond V. z Toulouse. Poté odešel do Dordogne a vstoupil do kláštera, kde patrně zemřel.
Bernart de Ventadorn byl prominentním trubadúrem v klasické éře trubadúrské poezie. Jeho mistrovství a popularizace trubadúrského stylu přispěly k definici žánru a vytvořily klasickou formu dvorní milostné poezie. Z jeho umění těžily celé generace následovníků i imitátorů. Z jeho díla se dochovalo 45 básní, z toho 18 i s původní hudbou.
Aubrey, Elizabeth: The Music of the Troubadours. Indianapolis: Indiana University Press, 1996 ISBN0-253-21389-4
Boase, Roger: The Origin and Meaning of Courtly Love: A Critical Study of European Scholarship. Manchester: Manchester University Press. 1977 ISBN0-87471-950-X
Herman, Mark a Ronnie Apter: A Bilingual Edition of the Love Songs of Bernart de Ventadorn in Occitan and English: Sugar and Salt. Ceredigion: Edwin Mellen Press, 1999
Hoppin, Richard H.: Medieval Music. New York: W. W. Norton & Co., 1978, ISBN0-393-09090-6.
Ippolito, Marguerite-Marie: Bernard de Ventadour: troubadour limousin du XIIe: prince de l'amour et de la poésie romane. Paris: L'Harmattan, 2001. ISBN2-7475-0017-9.