Biała Rawska | |
---|---|
Brána k místnímu kostelu | |
Poloha | |
Souřadnice | 51°48′27″ s. š., 20°28′19″ v. d. |
Časové pásmo | SEČ/SELČ |
Stát | Polsko |
Vojvodství | Lodžské |
Okres | Rawa |
Gmina | Biała Rawska |
Biała Rawska | |
Rozloha a obyvatelstvo | |
Rozloha | 9,62 km² |
Počet obyvatel | 3 151 (2019) |
Hustota zalidnění | 327,5 obyv./km² |
Správa | |
Status | Město |
Starosta | Waclaw Jacek Adamczyk |
Oficiální web | bialarawska |
Telefonní předvolba | +48 46 |
PSČ | 96-230 |
Označení vozidel | AKR |
multimediální obsah na Commons | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Biała Rawska je město i gmina (obec) v okrese Rawa Mazowiecka v Lodžském vojvodství v Polsku. Rozkládá se na historickém území Mazovska, na středním toku říčky Biąłki, 70 km severozápadně od Varšavy, na křižovatce dálkových silnic č. 728 a 725. V roce 2019 zde žilo 3151 obyvatel. [1][2]
Ulice města paprskovitě vycházejí z centrálně umístěného náměstí, v jehož blízkosti se nachází kostel. Budovy - v centru mnohdy staré, někdy z 19. století, jednorodinné domy, činžovní domy a dřevěné domy, se nachází spíše na periferii města. Na předměstí byly po celou historii města stavěny typické venkovské domy a hospodářské budovy. Ve městě je také asi desítka panelových domů postavených v 70. letech minulého století.
V obci se nachází městský úřad a několik dalších úřadů podřízených obecním úřadům (včetně Městského a Obecního střediska sociální péče), dále zdravotní středisko, základní škola, střední škola a komplex vyšších středních škol, a školka. Biała Rawska je kulturním, obchodním a zábavním centrem mnohých obcí v jejím okolí – sídlí zde veřejná knihovna, několik obchodů, lékáren, kino a každoročně se zde pořádá také trh. Mezi další městské vybavení patří hasičská stanice a policejní stanice. Na předměstí je na řece Białce protékající městem komplex rybníků, z nichž jeden slouží jako bazén.
První zmínka o lokalitě pochází z 24. srpna 1295. Od 14. do 16. století patřila Biała biskupům z Chełmu. V tomto období město zažilo svůj rozkvět, k čemuž přispěla jeho výhodná poloha na důležitých obchodních cestách vedoucích do tehdejších regionálních center jako Czersk, Łęczyca a Sandomierz. V tomto období bylo město také významným centrem místního obchodu - kromě týdenního trhu se ve městě každoročně konalo 16 jarmarků.
Až do rozdělení Polska byla Biała sídlem okresu, který byl součástí tehdejšího Rawského vojvodství. Od počátku 17. století začal postupný úpadek města. Během švédské invaze bylo město zcela zničeno. Od poloviny 18. století do roku 1879 byla Biała majetkem šlechtického rodu Leszczyńských. Z této doby pochází též městský erb. V květnu 1794 u Białé svedl Henryk Dąbrowski, pozdější zakladatel polských legií v Itálii, hrdina státní hymny menší, vítěznou bitvu s ruskou armádou.
Během 18. století se ve městě začali usazovat Židé. Jejich příchod společně s rolníky vedl k rozvoji města a následně k dalšímu nárůstu počtu obyvatel města. Již v roce 1810 měla Biała 467 obyvatel a v roce 1900 přes 2 000.V roce 1833 mělo již město zděnou radnici. I přes postupný rozvoj ztratila Biała Rawska v roce 1870, stejně jako mnoho dalších polských měst, svá městská privilegia. Zpět je město získalo až v roce 1925. Sčítání lidu z roku 1921 ukázalo, že město mělo 2328 obyvatel, z nichž 38,6 % byli Poláci a 61,4 % Židé.
Na podzim roku 1941 zřídili Němci ve městě ghetto pro židovské obyvatelstvo, do kterého bylo převezeno asi 4000 lidí, což byli především Židé z Białé a okolních vesnic, jako Żyrardów, Góra Kalwaria a Piaseczno. Ghetto bylo zlikvidováno 28. října 1942 a jeho obyvatelé byli deportováni a zavražděni ve vyhlazovacím táboře Treblinka. Během 2. světové války operovaly v okolí Białé četné partyzánské jednotky, kterým velel mj. seržant Stanisław Roszkowski zvaný "Kůň", poručík Henryk Sieczkowski pzvaný "Władysław" a Stanisław Sawicki zvaný. "Lermann". Vojsky Rudé armády bylo město obsazeno 17. ledna 1945.
Do roku 1954 byla Biała sídlem Gminy Marianów. V letech 1975–1998 město administrativně patřilo do tehdejšího Skierniewického vojvodství.[3]
Město se brzy po prvním příchodu Židů v 18. století stalo významným židovským centrem v oblasti. V roce 1822 byla v Białe založena samostatná židovská obec, která měla dřevěnou synagogu, náboženskou školu (cheder), hřbitov (kirkut), s pohřebním ústavem a mikve - rituální lázně. V následujících letech (1845–1847) byla na místě dřevěné synagogy, která v roce 1842 vyhořela, postavena nová, zděná. Přežila až do roku 1939, kdy byl vypálena Němci.
Na počátku 20. let 20. století žilo v Białe téměř 1500 Židů. Židé. Tvořili více než polovinu obyvatel města. V následujících letech tento počet klesal, avšak v předvečer druhé světové války činil podíl židovské komunity na celkovém počtu obyvatel stejně přes 40 %. Za války, v roce 1941, zde Němci založili židovské ghetto (na ulicích Gęsia, Brukowa, Narutowicza, Mickiewicza, Szeroka a Zakątka), kde shromáždili asi 4000 Židů. 27. října 1942 bylo ghetto zlikvidováno a Židé byli transportováni do Rawy Mazowiecke a poté do vyhlazovacího tábora v Treblince.
Ve vzdálenosti 8 km od Białe se nachází státní silnice č. 8, která spojuje Varšavu a Katowice (tzv. Gierkówka). Přímo městem prochází hlavní železniční trať Grodzisk Mazowiecki - Zawiercie a zemská silnice č. 725 z Rawy Mazowiecke do města Grójec. Ve městě je také konečná stanice historické úzkokolejky Rogów - Rawa - Biała vedoucí z Rogowa přes Rawu Mazowieckou do Białé.
Ve městě je v menší míře zastoupen potravinářský a elektrotechnický průmysl. Nachází se zde pobočka Łódźského termotechnického závodu, dále továrna na zpracování ovoce, brojlerová hala a betonárna. Část populace se živí komerční činností. Vcelku výhodná poloha a existence veřejné příměstské autobusové dopravy umožňuje části obyvatel pracovat se v nedaleké Rawě Mazowiecke, ba dokonce i ve Varšavě.
Obyvatelstvo na předměstí, které je pozůstatkem bývalých vesnic, se živí zemědělstvím, především pak pěstováním ovoce a zeleniny.
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Biała Rawska na polské Wikipedii.