Bible krále Jakuba nebo také překlad krále Jakuba (King James Version, zkratkou KJV, plným anglickým názvem Authorized King James Version – Schválená verze krále Jakuba) je klasický anglický překlad bible, pořízený v letech 1601 (doporučení krále Jakuba I. vytvořit nový překlad bible) – 1611, kdy byla bible v tomto překladu poprvé vytištěna u královského tiskaře Roberta Bakera.
Překlad Nového zákona je pořízen z verze řeckého Textus Receptus z roku 1550, který vydal Robert Estienne, některá čtení pocházejí z byzantské verze či Vulgáty, u Starého zákona z masoretského textu pod vlivem Septuaginty.
Překlad byl schválen králem Jakubem I. Stuartem (který ho také podnítil a dal přesné instrukce ohledně způsobu vyhotovení překladu) a jako takový je přes existenci novějších překladů oficiálně užíván anglikánskou církví až do dnešních dnů (někteří konzervativci dokonce odmítají užívat jakékoli jiné překlady). Užívá ho také množství protestantských církví v anglicky mluvícím světě až doposud, přestože jeho velmi archaický jazyk je dnes již obtížněji srozumitelný. Historicky, jazykově a do jisté míry i nábožensky odpovídá překladu krále Jakuba v českém prostředí bible kralická.
Do překladu krále Jakuba jsou zařazeny i deuterokanonické knihy (anglikánská církev je uznává jako plnoprávnou součást bible). Překlad krále Jakuba byl mnohokrát znovu vydán, často s drobnými, mnohdy ale i s vážnějšími textovými úpravami (extrémem je Blayneyho vydání z roku 1769, které se od prvního vydání liší asi ve 100 000 místech). Text celého překladu krále Jakuba je ve všech anglicky mluvících zemích vzhledem k dlouhé době od vzniku překladu zařazen do public domain, což je jeden z důvodů, proč v anglicky mluvícím světě slouží jako standardní referenční zdroj biblických citací.
Překlad krále Jakuba často staví na starších překladech (tzv. Bishops' Bible – Biskupská bible z roku 1572), vyhýbá se tvorbě neologismů a používání nezvyklých výrazů. Chybí v něm poznámkový aparát, pouze jsou v poznámkách na okraji stručně vysvětleny některé řecké a hebrejské termíny (oproti tomu bible kralická je doprovázena bohatým poznámkovým aparátem, obsahujícím i dobové reálie a exegeze). Překlad je pořízen metodou formální ekvivalence (snaží se o maximální přesnost, někdy je až doslovný), slova bez opory v originále jsou vyznačena závorkami či kurzívou (stejně jako v bibli kralické). Jazyk překladu krále Jakuba je velmi vznešený, básnický a slavnostní, užívá mnohá slova, která byla archaická už v době jeho napsání (podobně jako u bible kralické), za dlouhou dobu jeho existence jazyk ještě zarchaičtěl a dnes je dost obtížně srozumitelný. Jazyk překladu je také velmi latinizující (vzdělanci, tvořící překlad, raději užívali jako literární jazyk latinu, a proto byl latinou velmi ovlivněn jejich způsob vyjadřování).
V tomto článku byl použit překlad textu z článku King James Version na anglické Wikipedii.